Katedrála Narození Panny Marie (Syrakusy)

Katedrála narození Panny Marie
Místo
Stát	Itálie
Souřadnice	37°3′34″ s. š., 15°17′37″ v. d.
Základní informace
Církev	katolicismus
Zasvěcení	Narození Panny Marie
Architektonický popis
Architekt	Andrea Palma
Stavební sloh	barokní architektura
Výstavba	1753
Další informace
Adresa	Syrakusy, Itálie
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Katedrála narození Panny Marie (Duomo di Siracusa, formálně Cattedrale metropolitana della Natività di Maria Santissima) v Syrakusách na Sicílii, je hlavní chrám katolické arcidiecéze Syrakusy. Základem stavby je řecký pohanský chrám v dórském stylu. Budova je od roku 2005 na seznamu světového dědictví UNESCO.^[1]

Katedrála stojí v historickém jádru města na ostrově Ortygia.

Dějiny

Původ chrámu na tomto místě se datuje do prehistorie. Velký řecký chrám Athény zde byl vznikl v 5. století před naším letopočtem. Byla to dórská budova se šesti sloupy na krátkých stranách a 14 na dlouhých stranách. Chrám zmiňují Platón a Athénaios a Cicero v roce 70 př. n. l. uvádí rabování jeho výzdoby jako jeden ze zločinů guvernéra Verra.^[2]

Archeologické vykopávky pod vedením Paola Orsiho v letech 1907-1910 zjistily, že řecký chrám byl postaven na ještě starších základech a objevily množství archaických a předhelénských předmětů. Mnoho z nich je nyní v muzeu Museo archeologico regionale Paolo Orsi v Syrakusách.

Současná katedrála byla postavena biskupem sv. Zosimem ze Syrakus v 7. století. Pobořené dórské sloupy původního chrámu byly začleněny do zdí současného kostela. Lze je vidět zevnitř i zvenčí.^[3] Budova byla v roce 878 přeměněna na mešitu a později opět na kostel poté, co v roce 1085 Norman Roger I. Sicilský město dobyl zpět křesťanům. Střecha střední lodi je normanského původu stejně jako mozaiky v apsidách.

V rámci zvýšené stavební činnosti po zemětřesení na Sicílii v roce 1693 byla katedrála v letech 1725–1753 přestavěna a fasádu přepracoval architekt Andrea Palma. Stylově jde o vrcholný sicilský barok, a sice relativně pozdní příklad. Za pozornost stojí akanty na hlavicích dvojitých korintských sloupů na fasádě. Sochy na fasádě vytvořil Ignazio Marabitti.

Interiér kostela, hlavní loď a dvě pobočné, kombinují rustikální stěny a barokní detaily. Je zde křtitelnice s mramorovou nádržkou z 12. nebo 13. století, ciborium (oltářní baldachýn) navržené architektem Luigim Vanvitellim a socha Madonna della Neve (Panny Marie Sněžné, 1512) Antonella Gaginiho.

Od roku 2015 má katedrála řadu ostatků sv. Lucie, patronky města: množství fragmentů kostí, roucho, závoj a pár bot.^[4] Dvakrát ročně, první neděli v květnu a 13. prosince, v den svátku sv. Lucie, je z katedrály vynesena socha svaté Lucie od sochaře Pietra Rizza (1599) a nesena ulicemi. Stříbrná socha obsahuje tři fragmenty jejích žeber v hrudi.

Katedrála sdílí náměstí Piazza Duomo s kostelem Santa Lucia Alla Badia. Tento kostel vlastní a vystavuje Caravaggiovu malbu Pohřeb svaté Lucie.

Galerie

Starověké sloupy řeckého chrámu, začleněné do katedrály
Rekonstrukce dórského průčelí chrámu
Akvarel francouzského cestovatelského spisovatele Jeana-Pierra Houëla kolem roku 1776
Fasáda
Kazatelny v chrámu
Marabittiho socha Panny Marie
Svatý Pavel na průčelí katedrály
Mozaikové okno kaple sv. Lucie