Přeskočit na obsah

Katechismus katolické církve

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o katechismu z roku 1992. Další katolické katechismy viz Katechismus.
Obrázek („logo“) z vazby a titulní strany Katechismu katolické církve pochází z křesťanského náhrobního kamene (Domiciliny katakomby, 3. stol. po Kr.). Představuje Krista, Dobrého pastýře, který vede a chrání své věřící (ovce) svou autoritou (hůl), svolává je melodií pravdy (flétnou) a dává jim odpočinout ve stínu „stromu života“: svého spásného kříže.[1]

Katechismus katolické církve (latinsky Catechismus Catholicae Ecclesiae; běžně nazývaný Katechismus nebo KKC) je oficiální systematické základní dílo, které shrnuje nauku katolické církve o víře i mravech.[2] Byl vyhlášen papežem Janem Pavlem II. v roce 1992 jako podklad pro tvorbu místních katechismů, je určen především těm, kteří (v církvi) odpovídají za katechezi, a nabízí se jako „užitečná četba pro všechny ostatní věřící křesťany“.[3] Byl přeložen a vydán ve více než dvaceti světových jazycích.

Jeho latinská verze (editio typica) byla schválena papežem Janem Pavlem II. prostřednictvím apoštolského listu Laetamur magnopere z 15. srpna 1997.[4] Jan Pavel II. jej označil za „Katechismus II. vatikánského koncilu“.[5]

Příprava

[editovat | editovat zdroj]

Rozhodnutí vydat oficiální katechismus bylo přijato na druhém mimořádném generálním shromáždění biskupské synody, které svolal papež Jan Pavel II. na 25. ledna 1985, aby zhodnotil pokrok v realizaci cílů II. vatikánského koncilu u příležitosti 20. výročí jeho ukončení. Účastníci shromáždění vyjádřili přání, aby „byl sestaven katechismus nebo kompendium veškerého katolického učení týkajícího se jak víry, tak morálky, aby se mohl stát takříkajíc opěrným bodem pro katechismy nebo kompendia, která jsou připravována v různých regionech. Prezentace nauky musí být biblická a liturgická. Musí to být zdravá nauka vhodná pro současný život křesťanů“.[6]

Jan Pavel II. uvádí, že v roce 1986 vytvořil komisi složenou z 12 kardinálů a biskupů, které předsedal kardinál Joseph Ratzinger (pozdější papež Benedikt XVI.), aby připravila první návrh Katechismu.[6] Této komisi pomáhal výbor složený ze sedmi diecézních biskupů, odborníků na teologii a katechezi.[6]

První hlavní část Katechismu, která se zabývá vyznáním víry, vypracovali biskup José Manuel Estepa Llaurens a biskup Alessandro Maggiolini. Druhou hlavní část, věnovanou svátostem, vypracovali budoucí kardinálové Jorge Medina a Estanislao Esteban Karlic. Třetí hlavní část, o životě v Kristu, vypracovali budoucí kardinál Jean Honoré a biskup David Konstant. Poslední hlavní část, o modlitbě, vypracoval P. Jean Corbon, libanonský melchitský kněz. Glosář ke katechismu napsal budoucí prefekt CDF William Levada. Redakčním tajemníkem projektu byl budoucí kardinál Christoph Schönborn OP.[7]

Při vzpomínce na tyto dny Ratzinger v roce 2011 řekl: „Musím přiznat, že i dnes se mi zdá jako zázrak, že se tento projekt [Katechismus katolické církve] nakonec podařil“.[8]

Také kardinál Georges Cottier uvedl, že na Katechismu pracoval.[9]

Promulgace

[editovat | editovat zdroj]
Fidei depositum odkazuje na tento článek. Nezaměňovat s článkem o souboru zjevené pravdy v Písmu a posvátné tradici – viz Depositum fidei.
Katechismus katolické církve, který jsem schválil 25. června minulého roku a jehož vydání jsem dnes nařídil na základě své apoštolské autority, je vyjádřením víry církve a katolické nauky, potvrzené nebo osvětlené Písmem svatým, apoštolskou tradicí a magisteriem církve. Prohlašuji, že je platným a legitimním nástrojem církevního společenství a jistou normou pro vyučování víry.
— Jan Pavel II., Fidei depositum, IV. část

Katechismus byl promulgován Janem Pavlem II. 11. října 1992, v den 30. výročí zahájení II. vatikánského koncilu, apoštolskou konstitucí Fidei depositum (česky Poklad víry).[6][10]

15. srpna 1997 – na slavnost Nanebevzetí Panny Marie – promulgoval Jan Pavel II. svým apoštolským listem Laetamur magnopere[11][12] latinské vzorové vydání (editio typica).

Publikace

[editovat | editovat zdroj]

Ve francouzštině byl KKC vydán v roce 1992,[13] ve Spojených státech vyšel anglický překlad v roce 1994 a před jeho vydáním bylo předobjednáno více než 250 000 výtisků[14] s poznámkou, že „podléhá revizi podle latinského vzorového vydání (editio typica), až bude vydán“.[15]

Latinské vzorové vydání, oficiální referenční text promulgovaný 15. srpna 1997,[16] změnilo na několika místech obsah prozatímního francouzského textu,[17] v důsledku čehož musely být dřívější překlady z francouzštiny do jiných jazyků (včetně angličtiny) pozměněny a znovu vydány jako „druhá vydání“.[p 1][18]

V této fázi se po celém světě prodalo přes osm milionů výtisků a kniha vyšla ve více než dvaceti jazycích.[19]

Věroučná hodnota

[editovat | editovat zdroj]

V apoštolské konstituci Fidei depositum Jan Pavel II. prohlásil, že Katechismus katolické církve je „platným a legitimním nástrojem církevního společenství a spolehlivou normou pro výuku víry“, a zdůraznil, že „nemá nahradit místní katechismy řádně schválené církevními autoritami, diecézními biskupy a biskupskými konferencemi“.[6]

Katechismus uvádí:[20]

11 Účelem tohoto katechismu je předložit uspořádaný a souhrnný výklad podstatných a základních složek katolického učení, jak o víře, tak o morálce, a to ve světle 2. vatikánského koncilu a celkové tradice Církve. Jeho hlavními prameny jsou Písmo svaté, církevní Otcové, liturgie a učitelský úřad Církve. Katechismus je určen k tomu, aby sloužil jako „vodítko pro katechismy a kompendia, které se připravují v různých zemích“.
12 Tento katechismus je určen zejména těm, kdo jsou za katechezi zodpovědní: na prvním místě biskupům jako učitelům víry a církevním pastýřům. Má jim být nástrojem k plnění úkolu učit Boží lid. Prostřednictvím biskupů je určen redaktorům katechismů, kněžím a katechetům. Bude však též užitečnou četbou pro všechny ostatní věřící křesťany.

Obsah katechismu

[editovat | editovat zdroj]

Katechismus je zdrojem, z něhož vycházejí další katolické katechismy (např. Youcat nebo United States Catholic Catechism for Adults [Americký katolický katechismus pro dospělé]) a další výklady katolické nauky. Jak se uvádí v apoštolské konstituci Fidei depositum, kterou bylo nařízeno jeho vydání, byl vydán proto, „aby byl jistým a autentickým základním textem pro výuku katolické nauky a zejména pro přípravu místních katechismů“.[21]

Katechismus katolické církve je rozdělen do 4 hlavních částí:[22]

Samotný text je bohatě opoznámkován a propojen s prameny, z nichž byl katechismus sestaven, tj. s Biblí, církevními Otci a ekumenickými koncily.

Kapitola o Písmu v katechismu zahrnuje patristickou tradici „duchovní exegeze“, která byla dále rozvinuta scholastickým učením o „čtyřech smyslech“.[23] Katechismus upřesňuje, že nezbytný duchovní výklad je třeba hledat prostřednictvím čtyř smyslů Písma.[24]

Doslovný smysl se týká významu samotných slov, včetně případných přenesených významů.[25] Duchovní smysl se týká významu věcí (osob, míst, předmětů nebo událostí), které slova označují. Ze tří duchovních smyslů je alegorický smysl základní. Vztahuje osoby, události a instituce dřívějších smluv k osobám, událostem a institucím smluv pozdějších, a zejména k Nové smlouvě. V návaznosti na alegorický smysl dává morální smysl pokyny ohledně jednání a anagogický smysl poukazuje na konečný osud člověka.[26] Učení Katechismu o Písmu podnítilo snahu o smluvní teologii, přístup, který využívá čtyři smysly ke strukturování dějin spásy prostřednictvím biblických smluv.[27][28]

Paragraf 2267 (trest smrti)

[editovat | editovat zdroj]
Hlavní článek: Katolická církev a trest smrti

Jedna ze změn v aktualizaci z roku 1997 spočívala v zahrnutí postoje k trestu smrti, který Jan Pavel II. hájí v encyklice Evangelium vitae z roku 1995.[29]

Paragraf týkající se trestu smrti (2267) byl v roce 2018 papežem Františkem znovu revidován.

V dřívějším textu (1997) bylo uvedeno:[30]

Za předpokladu, že identita viníka a jeho odpovědnost byly plně určeny, tradiční učení církve nevylučuje použití trestu smrti, pokud je to jediný možný způsob účinné obrany lidských životů proti nespravedlivému agresorovi.
Pokud však k obraně a ochraně bezpečnosti lidí před agresorem postačují nesmrtící prostředky, autorita se omezí na tyto prostředky, neboť ty více odpovídají konkrétním podmínkám obecného dobra a jsou více v souladu s důstojností lidské osoby.
Dnes jsou totiž v důsledku možností, které má stát k účinnému předcházení trestné činnosti tím, že toho, kdo spáchal trestný čin, učiní neschopným škodit – aniž by mu definitivně odňal možnost vykoupit se – případy, kdy je poprava pachatele absolutní nutností, „velmi vzácné, ne-li prakticky neexistující“.

Změna katechismu z roku 2018 zní:[31][30]

Užití trestu smrti ze strany legitimní moci po spravedlivém procesu bylo dlouho považováno za přiměřenou reakci na závažnost některých trestných činů a za přijatelný, i když krajní prostředek ochrany obecného blaha.
Dnes však roste povědomí o tom, že důstojnost člověka se neztrácí ani po spáchání velmi závažných trestných činů. Kromě toho se objevilo nové chápání významu trestních sankcí ukládaných státem. A konečně byly vyvinuty účinnější systémy zadržení, které zajišťují náležitou ochranu občanů, ale zároveň definitivně nezbavují viníka možnosti nápravy.
Církev proto ve světle evangelia učí, že „trest smrti je nepřípustný, protože je útokem na nedotknutelnost a důstojnost osoby“, a katolická církev odhodlaně pracuje na jeho zrušení na celém světě.

Recepce

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1992 kardinál Joseph Ratzinger (pozdější papež Benedikt XVI.) prohlásil:[32]

[Katechismus katolické církve] jasně ukazuje, že problém toho, co máme jako lidé dělat, jak máme žít, abychom se my i svět stali spravedlivými, je zásadním problémem naší doby a v podstatě všech věků. Po pádu ideologií se problém člověka – morální problém – představuje v dnešním kontextu zcela novým způsobem: Co máme dělat? Jak se má život stát spravedlivým? Co nám a celému světu může dát budoucnost, která stojí za to, aby se žilo? Vzhledem k tomu, že katechismus pojednává o těchto otázkách, jedná se o knihu, která zajímá mnoho lidí, a to daleko za hranicemi čistě teologických či církevních kruhů.

Ulf Ekman, bývalý charismatický pastor a zakladatel společnosti Livets Ord, říká, že Katechismus je „nejlepší kniha, jakou kdy četl“.[33]

Odvozená díla

[editovat | editovat zdroj]

Kompendium Katechismu katolické církve vyšlo v roce 2005, první vydání v angličtině v roce 2006. Jedná se o stručnější, dialogičtější a ilustrovanou verzi katechismu.[34]:Úvod Text Kompendia je k dispozici ve čtrnácti jazycích na webových stránkách Vatikánu, kde je také uveden text samotného katechismu v deseti jazycích.[34] V češtině vyšlo Kompendium Katechismu katolické církve v roce 2006.

V roce 2011 bylo papežem Benediktem XVI. představeno vydání KKC pro mládež u příležitosti XXVI. Světových dní mládeže – Youcat.[35] Cílem této publikace z roku 2011 je pomoci mladým lidem porozumět Katechismu.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ V USA pak biskupové vydali nový anglický překlad z oficiálního latinského textu. (Anglický překlad Katechismu katolické církve: Upraveno podle Editio Typica, copyright 1997, United States Catholic Conference, Inc. – Libreria Editrice Vaticana). Američtí biskupové přidali „Glosář a Index Analyticus“ (copyright 2000, United States Catholic Conference, Inc.) a vydali nový překlad se slovníčkem a rejstříkem jako Katechismus katolické církve, druhé vydání, „revidovaný v souladu s oficiálním latinským textem vyhlášeným Janem Pavlem II.“ (Z titulní strany.) Bylo poznamenáno, že „glosář byl navržen“ již dříve, před prvním vyhlášením, „aby poskytl pomoc těm, kteří budou nový katechismus používat“.

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Catechism of the Catholic Church na anglické Wikipedii.

  1. ↑ JAN PAVEL II. Katechismus katolické církve. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001. S. II. strana titulního listu. 
  2. ↑ Srov. KKC, s. 3.
  3. ↑ JAN PAVEL II. KKC, 12 [online]. katolik.cz, 1992-10-11, rev. 2023-04-04 [cit. 2024-10-24]. Dostupné online.  „Tento Katechismus je určen zejména těm, kdo jsou za katechezi zodpovědní: na prvním místě biskupům jako učitelům víry a církevním pastýřům...“
  4. ↑ KKC, s. 3–4.
  5. ↑ JAN PAVEL II. Address of John Paul II to the International Catechetical Congresso [online]. vatican.va, 2002-10-11 [cit. 2024-10-24]. Dostupné online.  „Katechismus se na něj odvolává tak často, že by se klidně mohl nazývat Katechismem II. vatikánského koncilu. Koncilní texty představují jistý „kompas“ pro věřící třetího tisíciletí.“
  6. ↑ a b c d e JAN PAVEL II. Apoštolská konstituce Fidei Depositum [online]. vatican.va, 1992-10-11, rev. 2019-12-03 [cit. 2024-10-24]. Dostupné online. 
  7. ↑ Catechism of the Catholic Church [online]. encyclopedia.com [cit. 2024-10-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ BENEDIKT XVI. Preface Written by the Holy Father Benedict XVI in YOUCAT, Aids to the Catechism of the Catholic Church for Young People, in view of WYD 2011 in Madrid [online]. vatican.va, 2011, rev. 2019-11-20 [cit. 2024-10-24]. Dostupné online. (italsky) 
  9. ↑ VALENTE, Gianni. If everything is grace, then grace is no more [online]. 30Giorni, 2014-02-03, rev. 2021-12-23 [cit. 2024-10-24]. Dostupné online. (anglicky)  „Když se vrátím do prvních let, prvním ,velkýmʻ textem, na kterém jsem pracoval, byla sociální encyklika Centesimus annus. A pak Ut unum sint o ekumenismu, morální encyklika Veritatis splendor a Fides et ratio... a také Katechismus katolické církve.“
  10. ↑ INTRODUCTION. United States Catholic Catechism for Adults. Washington, DC: United States Conference of Catholic Bishops, 2006. Dostupné online. S. xv. (anglicky) 
  11. ↑ JAN PAVEL II. Laetamur magnopere [online]. vatican.va, 1997-08-15, rev. 2022-12-13 [cit. 2024-10-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ DODDS, Bill. Surfing the Catechism on its silver anniversary [online]. Our Sunday Visitor, 2017-06-14, rev. 2018-01-05 [cit. 2024-10-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-01-05. (anglicky) 
  13. ↑ Catéchisme de l'Église Catholique. Tours/Paris: Mame/Plon, 1992. ISBN 2-266-00585-5. (francouzsky) 
  14. ↑ STEINFELS, Peter. After Long Delay, a New Catechism Appears in English [online]. The New York Times, 1994-05-28 [cit. 2024-10-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ Catechism of the Catholic Church. [s.l.]: Libreria Editrice Vaticana, 1994. Dostupné online. ISBN 978-0-8294-0772-3. S. ii. 
  16. ↑ Latin Edition of Catechism Promulgated [online]. L'Osservatore Romano, 1997-09-17, rev. 2000-10-21 [cit. 2024-10-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2000-10-21. (anglicky) 
  17. ↑ Modifications from the Editio Typica [online]. St. Charles Borromeo Catholic Church. Amministrazione Del Patrimonio Della Sede Apostolica, rev. 2016-05-30 [cit. 2024-10-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ Prefatory Note to the Glossary [online]. United States Conference of Catholic Bishops, Glossary, 2008-09-18, rev. 2023-05-21 [cit. 2024-10-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-09-18. (anglicky) 
  19. ↑ Catechism of the Catholic Church (With Modifications From The Editio Typica ed.). New York: Image Doubleday, 1997. ISBN 0-385-47967-0. S. 868. (anglicky) 
  20. ↑ Catechism of the Catholic Church, § 11–12. 2. vyd. [s.l.]: Libreria Editrice Vaticana, 2019. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ JAN PAVEL II. Fidei Depositum [online]. vatican.va, 1992-10-11, rev. 2014-07-31 [cit. 2024-10-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ Table of Contents. Catechism of the Catholic Church. 2. vyd. [s.l.]: Libreria Editrice Vaticana, 2019. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ Catechism of the Catholic Church, § 101–141. [s.l.]: Libreria Editrice Vaticana, 2019. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ Catechism of the Catholic Church, § 111, 113, 115–119. [s.l.]: Libreria Editrice Vaticana, 2019. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ Catechism of the Catholic Church, § 116. [s.l.]: Libreria Editrice Vaticana, 2019. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ Catechism of the Catholic Church, § 117. [s.l.]: Libreria Editrice Vaticana, 2019. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ HAHN, Scott W. Covenant and Communion: The Biblical Theology of Pope Benedict XVI. [s.l.]: Brazos Press, 2009. Dostupné online. ISBN 9781441205230. S. 108–109. (anglicky) 
  28. ↑ For the Sake of Our Salvation: The Truth and Humility of God's Word. Volume 6 of Letter & spirit. Příprava vydání Scott Hahn (ed.). [s.l.]: Emmaus Road Publishing, 2011. ISBN 9781931018685. S. 126–127. (anglicky) 
  29. ↑ The death penalty and the catechism [online]. United States Conference of Catholic Bishops, rev. 2012-05-12 [cit. 2024-10-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-03-12. (anglicky) 
  30. ↑ a b BORDONI, Linda. Pope Francis: 'death penalty inadmissable' – Vatican News [online]. vaticannews.va, 2018-08-02 [cit. 2024-10-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ Nuova redazione del n. 2267 del Catechismo della Chiesa Cattolica sulla pena di morte – Rescriptum “ex Audentia SS.mi” [online]. Holy See Press Office, 2018-08-02, rev. 2018-08-09 [cit. 2024-10-25]. Dostupné online. (italsky) 
  32. ↑ RATZINGER, Joseph Cardinal. The Catechism of the Catholic Church in Context [online]. United States Conference of Catholic Bishops Office for the Catechism, 1992-12-09, rev. 2007-09-26 [cit. 2024-10-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-09-26. (anglicky) 
  33. ↑ BERGGREN, Lukas. Ulf Ekman Says Prophetic Word Confirmed His Catholic Conversion [online]. Charisma News, 2014-03-14, rev. 2018-01-03 [cit. 2024-10-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. ↑ a b Compendium of the Catechism of the Catholic church [online]. vatican.va, 2005-06-28, rev. 2023-05-22 [cit. 2024-10-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. ↑ Youcat [online]. kna.cz [cit. 2024-10-24]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Katechismus katolické církve. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001. 793 s. ISBN 80-7192-488-1.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Papež Jan Pavel II.
Rodné jméno: Karol Józef Wojtyła (18. května 1920 – 2. dubna 2005)
Krakovský arcibiskup (1963–1978), Papež (1978–2005)
Časová osa
Papež Jan Pavel II.
Papež Jan Pavel II.
Ve funkci
papeže
Vztahy
Další témata
Bibliografie • Učení • Přehled dokumentů Jana Pavla II. na webu Svatého stolce
Buly
Znak papeže Jana Pavla II.
Znak papeže Jana Pavla II.
Apoštolské
konstituce
(výběr)
Encykliky (14)
Apoštolské
exhortace (15)
Apoštolské
listy (výběr)
Meditace
Motu proprio
Familia a Deo Instituta (1981) • Tredecim Anni (1982) • Recognito Iuris Canonici Codice (1984) • Dolentium Hominum (1985) • Quo Civium Iura (1987) • Sollicita Cura (1987) • Decessores Nostri (1988) • Iusti Iudicis (1988) • Ecclesia Dei (1988) • Istituzione dell'Ufficio del Lavoro della Sede Apostolica (ULSA) (1989) • Europae Orientalis (1993) • Inde a Pontificatus (1993) • Socialium Scientiarum (1994) • Vitae Mysterium (1994) • Statuto definitivo dell'Ufficio del Lavoro della Sede Apostolica (1994) • Stella Maris (1997) • Ad tuendam fidem (1998) • Apostolos Suos (1998) • Inter Munera Academiarum (1999) • Spes Aedificandi (1999) • Proclamazione di San Tommaso Moro a Patrono dei Governanti e dei Politici (2000) • La nuova Legge fondamentale dello Stato della Città del Vaticano (2000) • Sacramentorum sanctitatis (2002) • Misericordia Dei (2002) • Affida alla Congregazione dei Legionari di Cristo la cura e gestione del Pontificio Istituto Notre Dame of Jerusalem Center (2004)
Jiné
dokumenty
Reforma Kodexu kanonického práva (1983) • Quattuor abhinc annos (1984) • Kodex kánonů východních církví (1990) • Katechismus katolické církve (1. návrh: 1992, konečná podoba: 1997) • Vzpomínáme: Rozjímání o šoa (1998) • Dominus Iesus (2000)
Knihy
Další spisy
Před klenotnictvím (1960) • Teologie těla (1979–1984) • „Římský triptych“ (2003) • Testament (2005)
Související
Eponymní místa • V populární kultuře
Vysoké školy
a univerzity
Letiště
Mosty
Další
místa
Filmy
TV minisérie
Další média
← Papež Jan Pavel I. (předchůdce) / Papež Benedikt XVI. (nástupce) →
Katechismus katolické církve
Předmluva (1-25) I. – VI.  /   PRVNÍ ČÁST   –   VYZNÁNÍ VÍRY (26-1065)   /   I. Oddíl: „Věřím“ – „Věříme“ (26-184)
1. Člověk je „schopen“ Boha (27-49)
I. – IV.
2. Bůh přichází vstříc člověku (50-141)
1. Boží zjevení (51-73) • 2. Předávání Božího zjevení (74-100) • 3. Písmo svaté (101-141)
3. Člověk odpovídá Bohu (142-184)
1. Věřím (144-165) • 2. Věříme (166-184) • Vyznání víry (Krédo)
II. Oddíl: Vyznání křesťanské víry – Symboly víry (185-1065)
1. Věřím v Boha Otce (185-421)
1. „Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země“ (198-421) • 1.1.1 „Věřím v Boha“ (199-231) • 1.1.2 Otec (232-267) • 1.1.3 Všemohoucí (268-278) • 1.1.4 Stvořitel (279-324) • 1.1.5 Nebe a země (325-354) • 1.1.6 Člověk (355-384) • 1.1.7 Pád (385-421)
2. Věřím v Ježíše Krista,
jednorozeného Syna Božího
(422-682)
2. „I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho“ (430-455) • 3. „Ježíš Kristus byl počat z Ducha svatého a narodil se z Marie Panny“ (456-570) • 2.3.1 Syn Boží se stal člověkem (456-483) • 2.3.2 „… skrze Ducha svatého přijal tělo z Marie Panny“ (484-511) • 2.3.3 Tajemství Kristova života (512-570) • 4. Ježíš Kristus „trpěl pod Ponciem Pilátem, ukřižován umřel i pohřben jest“ (571-630) • 2.4.1 Ježíš Kristus a Izrael (574-594) • 2.4.2 Ježíš Kristus zemřel ukřižován (595-623) • 2.4.3 Ježíš Kristus „byl pohřben“ (624-630) • 5. Ježíš Kristus „sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých“ (631-658) • 2.5.1 Ježíš Kristus „sestoupil do pekel“ (632-637) • 2.5.2 Třetího dne vstal z mrtvých (638-658) • 6. Ježíš Kristus „vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího“ (659-667) • 7. „Odtud přijde soudit živé i mrtvé“ (668-682)
3. Věřím v Ducha svatého
(683-1065)
8. „Věřím v Ducha svatého“ (687-747) • 9. „Věřím ve svatou církev obecnou“ (748-975) • 3.9.1 Církev v Božím plánu (751-780) • 3.9.2 Církev – Boží lid, Kristovo Tělo, chrám Ducha svatého (781-810) • 3.9.3 Církev je jedna, svatá, všeobecná (katolická) a apoštolská (811-870) • 3.9.4 Věřící – hierarchie, laikové, zasvěcený život (871-945) • 3.9.5 Společenství svatých (946-962) • 3.9.6 Maria – Matka Kristova, Matka Církve (963-975) • 10. „Věřím v odpuštění hříchů“ (976-987) • 11. „Věřím … ve vzkříšení těla“ (988-1019) • 12. „Věřím v život věčný“ (1020-1060) • „Amen“ (1061-1065)
DRUHÁ ČÁST   –   SLAVENÍ KŘESŤANSKÉHO TAJEMSTVÍ(1066-1690)   /   I. Oddíl: Svátostná ekonomie (1076-1209)
1. Velikonoční tajemství v čase Církve (1077-1134)
1. Liturgie – dílo Nejsvětější Trojice (1077-1112) • 2. Velikonoční tajemství ve svátostech Církve (1113-1134)
2. Svátostné slavení velikonočního tajemství (1135-1209)
1. Slavení liturgie Církve (1136-1199) • 2. Liturgické odlišnosti a jednota tajemství (1200-1209)
II. Oddíl: Sedm svátostí církve (1210-1690)
1. Svátosti uvedení do křesťanského života (1212-1419)
1. Svátost křtu (1213-1284) • 2. Svátost biřmování (1285-1321) • 3. Svátost Eucharistie (1322-1419)
2. Svátosti uzdravování (1420-1532)
4. Svátost pokání a smíření (1422-1498) • 5. Pomazání nemocných (1499-1532)
3. Svátosti k službě společenství (1533-1666)
6. Svátost kněžství (1536-1600) • 7. Svátost manželství (1601-1666)
4. Jiné liturgické slavnosti (1667-1690)
8. Svátostiny (1667-1679) • 9. Křesťanský pohřeb (1680-1690)
TŘETÍ ČÁST   –   ŽIVOT V KRISTU (1691-2557)   /   I. Oddíl: Povolání člověka: život v duchu (1699-2051)
1. Důstojnost člověka (1700-1876)
1. Člověk jako Boží obraz (1701-1715) • 2. Naše povolání k blaženosti (1716-1729) • 3. Lidská svoboda (1730-1748) • 4. Mravnost lidských skutků (1749-1761) • 5. Mravnost vášní (1762-1775) • 6. Mravní svědomí (1776-1802) • 7. Ctnosti (1803-1845) • 8. Hřích (1846-1876)
2. Lidské společenství (1877-1948)
1. Osoba a společnost (1877-1896) • 2. Účast na společenském životě (1897-1927) • 3. Sociální spravedlnost (1928-1948)
3. Boží spása: zákon a milost
(1949-2051)
1. Mravní zákon (1987-2029) (1950-1986) • 2. Milost a ospravedlnění (1987-2029) • 3. Církev, Matka a učitelka (2030-2051) • Desatero přikázání
II. Oddíl: Desatero Božích přikázání (2052-2557)
1. „Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem,
celou svou duší a celou svou myslí“ (2083-2195)
1. První přikázání (2084-2141) • 2. Druhé přikázání (2142-2167) • 3. Třetí přikázání (2168-2195)
2. „Miluj svého bližního jako sám sebe“ (2196-2557)
4. Čtvrté přikázání (2197-2257) • 5. Páté přikázání(2258-2330) • 6. Šesté přikázání (2331-2400) • 7. Sedmé přikázání (2401-2463) • 8. Osmé přikázání (2464-2513) • 9. Deváté přikázání (2514-2533) • 10. Desáté přikázání (2534-2557)
ČTVRTÁ ČÁST   –   KŘESŤANSKÁ MODLITBA (2558-2865)   /   I. Oddíl: Modlitba v životě křesťana (2558-2758)
1. Zjevení modlitby.
Všeobecné povolání k modlitbě (2566-2649)
1. Ve Starém zákoně (2568-2597) • 2. V plnosti času (2598-2622) • 3. V čase Církve (2623-2649)
2. Tradice modlitby (2650-2696)
1. U pramenů modlitby (2652-2662) • 2. Cesta modlitby (2663-2682) • 3. Duchovní vůdcové modlitby (2683-2696)
3. Život modlitby (2697-2758)
1. Způsoby modlitby (2700-2724) • 2. Boj o modlitbu (2725-2758)
II. Oddíl: Modlitba Páně „Otče náš“ (2759-2865)
•
1. „Shrnutí celého evangelia“ (2761-2776) • 2. „Otče náš, jenž jsi na nebesích“ (2777-2802) • 3. Sedm proseb (2803-2865) • Závěrečná doxologie (2855-2856)
Čísla v závorkách v exponentu označují § v KKC.    /    (Podtečkování)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Katechismus_katolické_církve&oldid=24444473“