Kaseinová vlákna
Kaseinová vlákna jsou výrobky z regenerovaných mléčných bílkovin.[1]
Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]
Vlákno sestává stoprocentně z mléčných proteinů, má hustotu 1,30 g/cm3, pevnost za sucha 8,0-9,7 cN/tex, za mokra 2,6-5,3 cN/tex, tažnost 50-70 %, navlhavost přes 15 %, bobtnavost 20-30 % a nízkou stálost proti alkáliím. Vlákno má hedvábný lesk, příjemný omak, oděvy z kaseinových vláken působí příznivě na lidskou pokožku.[2]
Způsob výroby[editovat | editovat zdroj]
Výrobní stupně „klasické“ technologie:
Příprava proteinu (oddělení proteinu od tuku a příměsí, tvorba granulátu) – rozpouštění granulátu – zvlákňování – ztužení vlákniny – praní[2]
Popis ekologického způsobu výroby kaseinových vláken, praktikovaného v 21. století, nebyl dosud (do 2024) zveřejněn.
Z historického vývoje[editovat | editovat zdroj]
První patent na výrobu kaseinových vláken podal Němec Todtenhaupt v roce 1904. Od 30. až do 70. let 20. století bylo ve světě zaznamenáno několik pokusů o zlepšení vlastností vlákna a komerční výrobu (značky Lanital, Merinova, Fibrolane aj.). Např. v roce 1939 dosáhla světová výrobní kapacita 10 000 tun, vlákna se vyráběla skoro výhradně ve formě stříží vhodných k mísení se všemi druhy přírodních i umělých materiálů.[2] Zatímco ve 30. letech se ve světě zabývalo kaseinovými vlákny asi 40 patentů, snížil se do 50. let zájem o ně na cca 1/5.[3] Výroba byla ve všech případech zastavena, protože byla nerentabilní.[4]
Na začátku 21. století bylo v Německu vyvinuto pod značkou Q-Milch vlákno, které mělo mít lepší vlastnosti než dosavadní kaseinová vlákna a dalo se vyrábět bez použití chemických prostředků.[5] [6] V roce 2011 byla s účelem průmyslové výroby (2000 t/rok) založena firma Qmilch, v roce 2015 dostala vlastnice patentu a firmy vyznamenání GreenTec Award.[7] V roce 2017 však byl do firmy nasazen správce insolvence a v únoru 2023 byla z důvodu bezmajetnosti likvidována.[8]
V roce 2021 se na světovém trhu nabízejí jen čínská (Milkfiber™) a japonská vlákna (Chinon™) ze směsi cca 30 % kaseinu se syntetickými materiály.[3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Denninger/Giese: Textil- und Modelexikon, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2006,ISBN 3-87150-848-9, str. 355
- ↑ a b c Cook: Handbook of Textile Fibres:Man-Made Fibres, Elsevier 1984, ISBN 9781845693169, str. 117-134
- ↑ a b Veit: Fibers, Springer Nature 2022, ISBN 978-3-031-15309-9, str. tr. 883- 886
- ↑ Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka, SNTL Praha 1981, str. 178
- ↑ Startup-Gründerin [online]. WirtschaftsWoche, 2013-11-07 [cit. 2018-07-28]. (německy)
- ↑ Abschlussbericht über ein Entwicklungsprojekt [online]. Qmilch IP, 2015-07-16 [cit. 2024-06-11]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Wie ein Startup aus Hannover die Textilindustrie umkrempelt [online]. WirtschaftsWoche, 2015-04-17 datum přístupu = 2024-06-16. Dostupné online. (německy)
- ↑ QMILK IP GMBH, HANNOVER [online]. North Data, 2023-02-27 datum přístupu = 2024-06-15. Dostupné online. (německy)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Kießling/Matthes: Textil- Fachwörterbuch, Berlin 1993, ISBN 3-7949-0546-6, str. 203