Karl Wessely (stavitel)
| Karl rytíř Wessely | |
|---|---|
.jpg) Erb rodu Wesselých na zámku Žinkovy | |
| Narození | 6. ledna 1841 Praha |
| Úmrtí | 6. října 1912 (ve věku 71 let) Vídeň |
| Titul | rytíř |
| Rodiče | Joseph Wessely |
| Příbuzní | Zdenko Wessely (sourozenec) |
| Profese | stavitel a architekt |
| Ocenění | Řád železné koruny |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Karl rytíř Wessely (6. ledna 1841 Praha – 6. října 1912 Vídeň) byl česko-rakouský architekt, podnikatel a velkostatkář. Po studiích na pražském Polytechnickém ústavu se začal uplatňovat jako stavitel. Se společníkem Františkem Schönem založil firmu Schön & Wessely (1869), která se uplatnila především ve výstavbě železnic v Čechách a na Moravě. Po ukončení podnikatelských aktivit (1890) investoval do nákupu nemovitostí a velkostatků. Od roku 1897 byl majitelem zámku Žinkovy v západních Čechách, který nechal nákladně přestavět ve stylu novorenesance.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Narodil se jako druhý ze čtyř synů právníka, ministerského rady a profesora Univerzity Karlovy Josefa Wesselyho (1800–1872). Vystudoval pražský Polytechnický ústav, získal titul inženýra a začal působit jako architekt. V polovině šedesátých let 19. století se spojil se stavitelem Františkem Schönem a začali spolu projektovat. V roce 1869 založili stavební firmu Schön & Wessely a v následujících desetiletích se zaměřili především na stavbu železnic a mostů. S dalšími stavebními podnikateli a s účastí bank založili v roce 1880 Rakouskou společnost místních drah (Österreichische Lokaleisenbahn-gesellschaft). Firma stavěla železnice převážně v Čechách, nejnáročnější trať byla dokončena v roce 1888 v Jeseníkách přes Ramzovské sedlo. V návaznosti na budování železnic provozovala firma další průmyslové podniky, jako cihelny a kamenolomy. V roce 1890 Karl Wessely z firmy vystoupil jako podílník a podnik nadále vedl František Schön se svými syny. Karl Wessely byl c. k. stavebním radou, později obdržel titul dvorního rady a v roce 1892 získal za zásluhy Řád železné koruny III. třídy.[1]
Díky stavebním zakázkám dosáhl Karel Wessely značného jmění a po odchodu z firmy Schön & Wessely začal investovat do nemovitostí a statků. V letech 1891–1892 si nechal ve Vídni postavit palác (Palais Wessely) v ulici Argentinienstraße. Projekt paláce vypracovala firma Fellner a Helmer, budova dnes slouží jako hotel.[2] V roce 1897 koupil Karl Wessely od Harrachů velkostatek Žinkovy. K žinkovskému velkostatku patřilo 3388 hektarů půdy a několik průmyslových provozů, pivovar, cihelna, parní pila, mlékárna nebo továrna na výrobu sirupů. [3][4] Vzápětí přistoupil k rozsáhlé přestavbě zámku. Rekonstrukci zámku Žinkovy do podoby vedla opět firma Fellner a Hellmer[5][6] a jedná se o jeden z nejznámějších příkladů, jak se zbohatlé podnikatelské vrstvy snažily honosnými sídly vyrovnat staré šlechtě.[7] Na přestavbu zámku navazovalo zřízení rozsáhlého krajinářského parku,[8] k jeho realizaci byl přizván švédský zahradní architekt Carl Gustav Svensson.[9] Karl Wessely byl dále podílníkem uhelných dolů na Karlovarsku, vlastnil pozemky ve Štýrsku a v roce 1900 koupil velkostatek Szilvásvárad se zámkem v Uhrách.[10]
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Jeho manželkou byla Eleonora Korte (1851–1928), měli spolu tři děti. Prostřední syn César (1877–1893) zemřel předčasně v patnácti letech, dcera Rosina (1882–1945) se provdala za pruského statkáře Maximiliana von Puttkamera (1865–1920), syna bývalého pruského ministra vnitra Roberta Puttkamera.[11] Univerzálním dědicem byl syn Ernst Wessely (1875–1914), který kvůli vysokému zadlužení prodal majetek v Uhrách (velkostatek Szilásvárad koupili Pallaviciniové) i velkostatek Žinkovy (za 4 250 000 korun je koupil Jeroným Colloredo-Mannsfeld, v roce 1916 jej získal plzeňský podnikatel Karel Škoda).[12] Ernst v krátké době prohýřil celé dědictví a v roce 1914 spáchal sebevraždu. Matka Eleonora nakonec dožila v chudobinci.
Karlův mladší bratr Zdenko Leopold Wessely (1848–1916) byl c. k. stavebním radou a vedl firmu C. Korte und Comp. Ve Vídni.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1894; Vídeň, 1893; s. 111 dostupné online
- ↑ Palais Wessely na webu burgen-austria dostupné online
- ↑ Ottův slovník naučný, díl XXVIII.; Praha, 1908; s. 867 dostupné online
- ↑ PROCHÁZKA, Johann von: Topografisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen 1891; Praha, 1891; s. 336–337 dostupné online
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy; Praha, 1985; s. 417
- ↑ Zámek Žinkovy na webu Národního památkového ústavu dostupné online
- ↑ ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství; Praha, 2006; s. 19, 34 ISBN 80-86781-08-9
- ↑ HIEKE, Karel: České zámecké parky a jejich dřeviny; Praha, 1984; s. 426, 430
- ↑ Carl Gustav Svensson in: Österreichisches Biographisches Lexikon dostupné online
- ↑ Zámek Wessely kastély na webu kastelyok.com dostupné online
- ↑ Robert von Puttkamer na webu geni.com dostupné online
- ↑ KILIÁN, Jan; BUŠEK, Martin; ŠAFANDA, Petr: Zámky Plzeňského kraje po roce 1989; České Budějovice, 2022; s. 148–149 ISBN 978-80-88030-71-3
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- LINHARTOVÁ, Dana: Architektonická činnost ateliéru Fellner & Helmer v českých zemích (disertační práce); Národní památkový ústav Praha, 2017; s. 137–156 (kapitola Žinkovy) dostupné online
- VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2014; Praha, 2011; s. 464–466 (heslo Wessely) ISBN 978-80-904241-5-9