Karl Werkmann
| Karl Werkmann | |
|---|---|
_%E2%80%93_Gerd_Hru%C5%A1ka.png) erb Karla Werkmanna von Hohensalzburg | |
| Narození | 14. září 1878 Salcburk |
| Úmrtí | 24. prosince 1951 (ve věku 73 let) Paříž |
| Povolání | novinář a historik |
| Titul | Freiherr Werkmann von Hohensalzburg (1918) |
| Ocenění | Železný kříž II. třídy
 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Karl Werkmann celým jménem Karl Werkmann von Hohensalzburg (14. září 1878 Salcburk[1] - 24. prosince 1951 Paříž[2] byl rakouský novinář, vedoucí císařské tiskové služby, v letech 1918-1919 osobní tajemník posledního rakousko-uherského panovníka Karla I.[1]
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Původ a rodina
[editovat | editovat zdroj]Karl Martin Werkmann se narodil v Salcburku jako druhý syn rakouského pojišťovacího obchodníka Augusta Werkmanna (1848-1909) a Louise Zügnerové (1846-1892). Měl dva bratry, Augusta Werkmanna, profesora ve Vídni a Theobalda Werkmanna. Karl Werkmann byl ženatý s Else Rutzenovou.[2]
První světová válka
[editovat | editovat zdroj]Po promoci se vydal na dráhu novináře, za první světové války zastával hodnost c. k. kapitána v záloze u Kaiserschützen-Regiment Nr. I s přidělením k císařské generální adjutanci.[2] Za zásluhy byl vyznamenán Železným křížem 2. třídy a působil jako vedoucí císařské tiskové služby, než jej poslední rakousko-uherský panovník Karel I. jmenoval svým osobním tajemníkem.[3] Vlastnoručním dopisem císaře Karla I. z 11. listopadu 1918 byl Werkmann povýšen do rakouského šlechtického stavu svobodných pánů s predikátem „von Hohensalzburg“, příčemž mu císař také potvrdil udělený erb.[2] Téhož dne se císař Karel I. vzdal svého podílu na vládních záležitostech.[3]
Legitimizmus
[editovat | editovat zdroj]Po ukončení vlády císaře Karla I. doprovázel Karl Werkmann von Hohensalzburg v březnu 1919 císařskou rodinu na cestě z Rakouska do Švýcarska. Kolem císaře Karla I. a jeho ženy císařovny Zity Bourbonsko-Parmské se vytvořil malý exilový dvůr, který tvořili bývalý dvorní biskup Seydl, tajemník Werkmann a adjutanti Vladimír Ledochowski a Zeno von Schonta.[4] Císařovnu doprovázela její dvorní dáma, hraběnka Gabriela Bellegarde a vychovatelka dětí Therese von Korffová, zvaná Schmising-Kerssenbrocková. Kromě toho císařský pár do exilu následovala i Karlova matka, arcivévodkyně Marie Josefa Saská.[5][6]
Po zániku Rakouska-Uherska parlament Německého Rakouska přijal 3. dubna 1919 zákon o zrušení šlechty v Rakousku, ztratil Karl Werkmann von Hohensalzburg na území Rakouska právo užívat šlechtický titul.
Po císařově smrti v roce 1922 v exilu na Madeiře se Karl Werkmann vrátil do Rakouska. V následujících letech se začal věnovat literatuře, přičemž spolu se svou ženou překládal politická, autobiografická a beletristická díla z angličtiny a francouzštiny do němčiny. Kromě toho hrál vedoucí roli v legitimistickém hnutí,[1] které se zformovalo v zimě 1918/19. Vydával časopis „Staatswehr“ a rovněž založil „Partei aller schwarzgelben Legitimisten“ (Stranu všech černožlutých legitimistů) SGL, která se v roce 1923 zúčastnila voleb do Národní rady pod názvem „Kaisertreue Volkspartei“ (Lidová strana věrná císaři), ale zůstala bez mandátu. Dále působil jako předseda v „Reichsbund der Österreicher“ (Říšský svaz Rakušanů)[1] a byl členem legitimistického studentského spolku „Corps der Wikinger Wien“. Udržoval kontakty s císařovnou Zitou a veřejně podporoval Ottu von Habsburga.
Anšlus 1938 a závěr života
[editovat | editovat zdroj]Po připojení Rakouska k nacionálně socialistické Německé říši byl Karl Werkmann ve Vídni 14. března 1938 zatčen gestapem (jméno na seznamu gestapa: „Werkmann Freiherr von Karl“) a 2. dubna 1938 převezen „transportem prominentů“ do koncentračního tábora Dachau, kde mu bylo 2. dubna 1938 přiděleno vězeňské číslo 13795. 16. listopadu 1938 byl z koncentračního tábora Dachau propuštěn.[1]
Zemřel v prosinci 1951 v Paříži[2] a 7. ledna 1952 pohřben v Lucemburku.[7]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]- WERKMANN, Karl von. Karel Habsburk. Překlad G. Krásová. Praha: Kosmos, 1930. 450 s. Dostupné online.
- Aus Kaiser Karls Nachlass. Berlín: Verlag für Kulturpolitik, 1925. (německy)
- Deutschland als Verbündeter: Kaiser Karls Kampf um den Frieden. Berlín: Verlag für Kulturpolitik, 1931. (německy)
- Otto von Habsburg: Ein ungelöstes europäisches Problem. Wien/Leipzig: Ralph A. Höger, 1932. (německy)
- Der Kaiser und die Bauern. Wien: Vorwärts, 1937. (německy)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Karl Werkman na německé Wikipedii.
- ↑ a b c d e DÖW - Erinnern - Fotos und Dokumente - 1938 - 1945 - Der erste Dachau-Transport aus Wien, 1. April 1938 - WERKMANN Karl. www.doew.at [online]. [cit. 2023-04-08]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e KERSCHBAUMER, Arno. Nobilitierungen unter der Regentschaft Kaiser Karl I/IV. Károly király (1916-1921). [1. Auflage]. vyd. Laßnitzhöhe: [s.n.] 323 Seiten s. ISBN 978-3-9504153-1-5, ISBN 3-9504153-1-9. S. 133.
- ↑ a b Karl Werkmann. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (německy) Page Version ID: 225860606.
- ↑ WINTER, O.F. Österreichisches biographisches Lexikon 1815-1950. Graz: H. Böhlaus Nachf 16 volumes s. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-0187-1, ISBN 3-7001-0187-2. S. 136f.
- ↑ Habsburg im Exil I: Von der Schweiz nach Madeira. Die Welt der Habsburger [online]. [cit. 2023-04-08]. Dostupné online. (německy)
- ↑ MARKUS, Georg. Alles nur Zufall? Schicksalsstunden großer Österreicher. Wien: [s.n.] 303 S s. ISBN 978-3-85002-878-3, ISBN 3-85002-878-X. S. 28.
- ↑ GLAISE VON HORSTENAU, Edmund. Ein General im Zwielicht : die Erinnerungen Edmund Glaises von Horstenau. Wien: Böhlau volumes <1> s. ISBN 3-205-08740-2, ISBN 978-3-205-08740-3. S. 373.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karl Werkmann
