Karel Michal
| Karel Michal | |
|---|---|
| Narození | 28. prosince 1932 Praha  Československo |
| Úmrtí | 30. června 1984 (ve věku 51 let) nebo 1. července 1984 (ve věku 51 let) Basilej  Švýcarsko |
| Povolání | spisovatel, scenárista a dramaturg |
| Témata | spisovatel |
| Manžel(ka) | |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Karel Michal, vlastním jménem Pavel Buksa (28. prosince 1932 Praha – 30. června 1984 Basilej) byl český spisovatel, scenárista a dramatik.[1]
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Pavel Buksa se narodil v Praze do rodiny lékaře. Po maturitě na vinohradském gymnáziu se rozhodl studovat Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Vzhledem k jeho buržoaznímu původu mu doba po Únoru 1948 nepřála a nebyl přijat. Odešel do Ostravy. Zde se živil jako zednický přidavač, pracoval v kovovýrobě a také jako geometr u správy dolů. V roce 1953 byl přijat na Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, ale po sedmi semestrech školu opustil. V letech 1957 – 1959 vykonával základní vojenskou službu. Po návratu „do civilu“ pracoval jako správce jízdárny, správce přístavu, dlaždič nebo jako pomocný dělník.[2]
První povídka Plivník dlaždiče Housky mu vyšla v měsíčníku Plamen v roce 1959. Začal přispívat také do týdeníku Nové knihy a do časopisu Host do domu. Postupné uvolňování politického režimu na počátku šedesátých let mu umožnilo pracovat jako dramaturg Filmového studia Barrandov. V Literárních novinách pracoval jako literární kritik. Byl pověstný rázností, ironií i satirou, které používal při psaní recenzí, esejí i v reportážích.
Byl členem Svazu československých spisovatelů a Svazu československých filmových umělců.[3]
V druhé polovině šedesátých let se rozvedl. Záhy po srpnu 1968 odešel s básnířkou Violou Fischerovou do exilu. Emigroval do Švýcarska a usadil se s budoucí ženou v Basileji. Pracoval jako noční strážný u bezpečnostní agentury. Od roku 1969 učil na soukromém gymnáziu latinu, historii a řečtinu. Snažil se založit produkční společnost, ale neuspěl. V sedmdesátých letech dvacátého století začal pracovat v nakladatelství Index. Stal se členem Svazu švýcarských spisovatelů.
Svou emigraci snášel poměrně těžko, nikdy však neuvažoval o návratu do komunistického Československa. Neuměl se sžít s mentalitou Švýcarů, neuspokojovalo ho povolání učitele. Poslední roky podlehl i tvůrčí krizi, cítil se zbytečný. Krátký čas žili s manželkou na ostrově Elba.
Rozporuplnou osobnost manžela Pavla Baksy charakterizovala jeho žena:
| „ | Byl to od pohledu srandista, vtipálek a frajer, a přitom plachá duše z papíru. | “ |
Přítel Vladimír Karfík, jenž ho ve Švýcarsku navštívil, vzpomínal:
| „ | … ten vysoký statný chlap se zmenšil, jako by se nějak sesul do sebe, pohyby měl nejisté a šel na mě z té postavy, jež jako by se hroutila pod neviditelným břemenem, podivný smutek. | “ |
Konec svého života prožil v Basileji. Zde 30. června 1984 spáchal sebevraždu. Viola Fischerová, manželka, pro něj po jeho smrti napsala sbírku básní „Zádušní básně za Pavla Buksu“.[4][5]
Ostatky spisovatele Karla Michala byly v roce 2008 převezeny do Čech a 12. října téhož roku uloženy na zbraslavském Havlíně.[2] Zbraslavský hřbitov č. 1151.
Tvorba
[editovat | editovat zdroj]V roce 1960 debutoval krátkými prózami (Elegie, Rapsodie, Tragedie) v časopisu Plamen. Přispíval do periodik Host do domu a Literárních novin. V roce 1961 vydalo Naše vojsko detektivní novelu Krok stranou. Pojetí detektivního příběhu bylo na svou dobu neobvyklé. Autor postavil na první místo morálku, o níž polemizoval s využitím ironizující satiry. Mladý pracovník Veřejné bezpečnosti v knize vypráví o případu s pašovanými hodinkami a obrazy starých mistrů.[6] První vydání bylo záhy vyprodáno. Kniha byla úspěšná a autor se zapsal do povědomí čtenářů.[3] Také kritiky, jako byli Milan Jungmann v Literárních novinách[7] nebo Oleg Sus[8] byla kniha přijata kladně, „jako obroda“ českého detektivního žánru.[4]
V roce 1962 vydalo nakladatelstvím Československý spisovatel sbírku groteskních povídek Bubáci pro všední den. Základ tvořily již časopisecky vydané povídky. Za knihu obdržel autor v roce 1962 nakladatelskou cenu Československého spisovatele. Čtenářský úspěch podtrhuje skutečnost, že česky byla vydána devětkrát. Také byla přeložena do řady evropských jazyků jako například do němčiny, angličtiny, polštiny nebo estonštiny. V roce 2010 vyšlo elektronické vydání této knihy.
Povídky jsou postaveny na setkání obyčejných lidí se strašidly nebo nadpřirozenými bytostmi a událostmi. Smysl a význam povídek je založen na skutečnosti, jak jednotlivé postavy obstojí při setkání s nadpřirozenými bytostmi jako je například Bílá paní, mluvící mrtvá kočka nebo duch. Běžní lidé, kterým je narušen jejich stereotypní život, většinou v těchto situacích neobstáli se ctí.[3]
Povídka z této sbírky Bílá paní byla zfilmována v roce 1965 (scénář Karel Michal, režie Zdeněk Podskalský). Na základě stejné předlohy napsal Jaromír Ptáček v roce 1968 rozhlasovou hru Jak to bylo s Bílou paní .[1]
Ve druhé polovině šedesátých let dvacátého století se autor začal věnovat také próze s historickou tematikou. Ta se také zásadně lišila od historické prózy té doby. V jeho pojetí byl člověk představován jako aktivní tvůrce dějin. Do pozadí se dostaly historické kulisy i „strhující děj“. Významná byla novela Čest a sláva, vydaná v roce 1966 v nakladatelství Naše vojsko. Děj se odehrává na chátrající tvrzi. Nadčasově pojatý hlavní hrdina, rytíř Václav Rynda z Loučky „donkichotsky“ svádí boj s pocity marnosti v životě a jistotu nalézá v mravních hodnotách a vlastní cti.[3] Novela byla zfilmována v roce 1968 v režii Hynka Bočana.[9]
Detektivní próza
[editovat | editovat zdroj]Autorovo pojetí detektivního příběhu nebylo ve své době obvyklé. Hlavním tématem knihy je morálka. Poselství knihy je založeno na vlastnostech hlavní postavy, která hájí spravedlnost a vychází z rozumu a logického myšlení obyčejného člověka.
- 1961 – Krok stranou
- 1967 – Gypsová dáma
Historická próza
[editovat | editovat zdroj]- 1966 – Čest a sláva
Povídková tvorba
[editovat | editovat zdroj]- 1962 – Bubáci pro všední den
- 1977 – Rodný kraj, soubor povídek který byl poprvé vydán v exilu. Sbírka obsahuje tři povídky s historickými tématy (Elegie, Rapsodie, Tragédie). Text s názvem Přemilí sousedé čerpá z prožitých let ve Švýcarsku.[3]
Publikované texty
[editovat | editovat zdroj]- 1960 – časopis Plamen, povídky, Odvaha soudruha Krapka, Pohled z přízemí
- 1977 – sympozium Disidence a literatura, benátské Bienále, Možnost volit
Divadelní hry
[editovat | editovat zdroj]- 1967 – Tak to na světě chodí, hra nebyla dokončena
- 1991 – My, občané mélští, vydáno knižně, překlad Viola Fischerová[10] (na motivy Thukydidova Mélského dialogu)
V literární pozůstalosti zůstalo množství poznámek, skic, nápadů i fragmentů rukopisů, které nikdy nebyly vytištěny. Zachovala se také nevydaná kniha s Ach synku, synku, asi sto dvacet stran, která měla být „oslavou počestnosti“ českého četnictva.[4]
V roce 2001 vydalo Nakladatelství Lidové noviny v edici Česká knižnice knihu Karel Michal, Soubor díla.[11]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Karel Michal. slovnikceskeliteratury.cz [online]. [cit. 2023-10-12]. Dostupné online.
- ↑ a b Karel Michal. FDb.cz [online]. [cit. 2023-10-12]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e BENEŠ, Zdeněk. Interní subjekty v prózách Karla Michala. 2013 [cit. 2023-10-12]. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Diplomová práce. Dostupné online.
- ↑ a b c BŘENKOVÁ, Hana. Karel Michal - autor "pokleslých" žánrů?. dspace.cuni.cz. Filosofická fakulta, Ústav české literatury a literární vědy, 2007-09-10. Diplomová práce. Dostupné online [cit. 2023-10-12].
- ↑ Karel Michal. Reflex.cz [online]. [cit. 2023-10-12]. Dostupné online.
- ↑ Krok stranou. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2023-10-12]. Dostupné online.
- ↑ Ústav pro českou literaturu AV ČR, Digitalizovaný archiv časopisů. archiv.ucl.cas.cz [online]. [cit. 2023-10-12]. Dostupné online. DOI 10.1961/50/4.png.
- ↑ Ústav pro českou literaturu AV ČR, Digitalizovaný archiv časopisů. archiv.ucl.cas.cz [online]. [cit. 2023-10-12]. Dostupné online.
- ↑ Čest a sláva (1968). Filmový přehled [online]. Národní filmový archiv o českém filmu [cit. 2023-10-12]. Dostupné online.
- ↑ My, občané mélští. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2023-10-12]. Dostupné online.
- ↑ Soubor díla. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2023-10-12]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Příteli Karle Michale, rozhovor Emila Charouse a Karla Michala (Nové knihy 41/1963).
- F. Benhart, Černé a bílé (Plamen 8/1967).
- V. Dostál, Příběhy o spravedlnosti a spravedlnost (Kulturní tvorba 3/1968).
- M. Fiala, Čest a sláva (Rudé právo 20. 2. 1969).
- G. Francl, Mezi Švejkem a Donem Quijotem (Filmové a televizní noviny).
- J. Hájek, Bubáci poněkud nepříjemní (Nové knihy 48/1961).
- J. Hájek, Debut proti všem pravidlům (Plamen 4/1962).
- D. Karpatský, Vůbec ne jenom detektivka (Plamen 12/1961).
- I. Klíma, Smutný humorista (Host do domu 15/1967).
- M. Masáková, Komentář in Soubor díla (2001).
- V. Remeš, Hrdinové naší doby (Film a doba 1965, č. 11).
- M. Suchomel, Anti-Jirásek (Literární noviny 16/1967).
- O. Sus, Detektivka obrozená plebejskou etikou (Host do domu, 12/1961).
- O. Sus, in Metamorfózy smíchu a vzteku (1963).
- O. Sus, Osvobozující smích nad tratolištěm krve (Kultura 1961, 21. 12. 1961).
- Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 460.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století, II. díl, K-P. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 383–384.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 8. sešit : Brun-By. Praha: Libri, 2007. 225-368 s. ISBN 978-80-7277-257-5. S. 307–308.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Michal
- Karel Michal ve Slovníku české literatury
- Odepsaní ze života na stránkách České televize
- Analýza prózy Karla Michala v diplomové práci
