Karel Mejstřík (generál)

div. gen. Karel Mejstřík
div. gen. Karel Mejstřík
	Karel Mejstřík v čs. legiích na Rusi
Narození	18. října 1886; Lahovičky; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	6. května 1945 (ve věku 58 let); Zbraslav; Protektorát Čechy a Morava
Příčina úmrtí	v boji
Národnost	česká
Alma mater	Vysoká škola válečná
Povolání	voják
Zaměstnavatel	Československá armáda
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Divizní generál Karel Mejstřík (18. října 1886 Lahovičky – 6. května 1945 Zbraslav) byl československý legionář a generál padlý během Pražského povstání.

Život

Před první světovou válkou

Karel Mejstřík se narodil 18. října 1886 v Lahovičkách, osadě pražských Lahovic. Mezi lety 1898 a 1902 studoval na smíchovském reálném gymnáziu a následně na Českoslovanské obchodní akademii v Praze, kterou ukončil v roce 1905. Poté absolvoval vojenskou službu u 11. c. a k. pěšího pluku v Praze, v jejím rámci vystudoval i školu pro důstojníky v záloze. Po návratu do civilu pracoval jako úředník První česko-moravské továrny na stroje Praha.

První světová válka

Po vypuknutí první světové války byl v srpnu 1914 povolán na srbskou frontu, kde sloužil na postu velitele čety. Brzy byl raněn a do března 1915 se léčil. Poté byl odvelen na ruskou frontu, kde u Sokalu padl v červenci 1915 do zajetí. V prosinci téhož roku se v Kyjevě přihlásil do České družiny. Sloužil jako tlumočník ve štábu 8. ruské armády, od června 1917 jako velitel průzkumného oddílu, mezi říjnem 1917 a lednem 1918 se opět léčil, tentokrát po nákaze tyfem^{[nepřesný odkaz]}. Po návratu se stal podnáčelníkem štábu 1. československé střelecké divize. V srpnu 1918 dostal za úkol postavit dobrovolnický 1. rusko-český střelecký pluk, což ho zavedlo do Samary a posléze do Čeljabinsku. V říjnu 1918 se stal československým vojenským přidělencem ve štábu Ruské dobrovolnické armády, v dubnu 1919 přednostou oddělení ve štábu 3. československé divize. Do Československa se vrátil v roce 1920 v hodnosti majora.

Mezi světovými válkami

Po návratu do vlasti zůstal Karel Mejstřík v armádní službě. Sloužil na Zemském vojenském velitelství pro Podkarpatskou Rus v Užhorodu jako podnáčelník, od roku 1924 jako náčelník štábu. V letech 1922 až 1924 studoval na Vysoké škole válečné v Praze. V roce 1925 se stal náčelníkem štábu Zemského vojenského velitelství v Bratislavě. Mezi lety 1928 a 1929 velel pěšímu pluku 43 v Brně, poté 3. pěší brigádě v Plzni. V roce 1929 byl rovněž povýšen do generálské hodnosti. V roce 1933 byl nucen odejít do penze z důvodu vážné nemoci, s rodinou se usadil na pražské Zbraslavi.

Druhá světová válka

Po německé okupaci byl Karel Mejstřík zaměstnán v podniku generála Klecandy a zapojil se do činnosti vojenské odbojové organizace Obrana národa. Jeho zaměstnavatel zřídil několik dílen v terezínském ghettu a Karel Mejstřík organizoval podporu zde internovaných osob, na čemž spolupracoval zejména s generálem Jaroslavem Untermüllerem. Zúčastnil se příprav na ozbrojené vystoupení proti Němcům a po vypuknutí Pražského povstání se stal velitelem pro Zbraslav a členem Revolučního národního výboru. Po obsazení Zbraslavi Němci byl dne 6. května 1945 zabit příslušníky Waffen-SS. Na místě jeho skonu je umístěn pomník.^[1]

Ocenění

Vyznamenání

1918 Řád svatého Jiří IV. třídy
1919 Řád sokola
1920 Croix de guerre
1920 Československá revoluční medaile
1921 Československá medaile Vítězství
1922 Řád čestné legie V. třídy
1927 Řád svatého Sávy III. třídy
1930 Řád čestné legie IV. třídy

Posmrtná ocenění

V roce 1945 obdržel Karel Mejstřík in memoriam Československý válečný kříž 1939
V roce 1946 byl Karel Mejstřík in memoriam povýšen do hodnosti divizního generála.

Odkazy

Reference

↑ Pomník Karla Mejstříka na stránkách Spolku pro vojenská pietní místa

Externí odkazy

[1] Pomník Karla Mejstříka na stránkách Spolku pro vojenská pietní místa

[1]