Přeskočit na obsah

Karel Mareš (vojenský letec)

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
brig. gen. Karel Mareš
Karel Mareš v roce 1946
Karel Mareš v roce 1946
Narození3. listopadu 1898
Tábor
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí18. června 1960 (ve věku 61 let)
Praha Motolská nemocnice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníTábor
Vojenská kariéra
Hodnostbrigádní generál
Doba služby1917-1949
SloužilRakousko-UherskoRakousko-uherská armáda Znak Československa Československá armáda
SložkaČeskoslovenské legie
Československá exilová armáda
VálkyPrvní světová válka Druhá světová válka
VyznamenáníŘád bílého lva 1. třídy (2023)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Karel Mareš kolem roku 1918

Karel Mareš (3. listopadu 1898, Tábor[1] – 10. června 1960 Praha) byl brigádní generál, vojenský pilot, první velitel 311. československé bombardovací perutě RAF.

Studie a l. světová válka

[editovat | editovat zdroj]

Syn železničáře po maturitě na táborském reálném gymnáziu narukoval v únoru 1917 do rakousko-uherské armády a za 4 měsíce odjel na italskou frontu. V lednu 1918 padl do zajetí a přihlásil se do legie[2]. Po výcviku v okolí Verony odešel na frontu; absolvoval v Modeně italskou důstojnickou školu; jako podporučík bojoval v rámci 6. divize čs. armádního sboru v Itálii. Do vlasti se vrátil v hodnosti poručíka v prosinci 1918 a byl s jednotkou legionářů odvelen k zajištění hranic na Slovensko. Po bojích (do léta 1919, kdy došlo k uzavření příměří) se s 31. plukem 6. divize vrátil do Brna a září 1920 došlo v Jihlavě k splynutí jeho jednotky a plukem budované čs. armády. Karel Mareš se rozhodl pro další službu v armádě.

Letcem

[editovat | editovat zdroj]

Kariéru vojenského letce Mareš začal nástupem k leteckému pluku v Olomouci (1923), absolvováním stáže v Lyonu[3], funkcí velitele kurzu pozorovatelů v leteckém učilišti[4] a jmenováním polním pilotem (březen 1926)[5]. V roce 1927 se stal jako štábní kapitán velitelem pilotní elementární školy, v roce 1931 velitelem letky a perutě v Praze a od roku 1936 byl přidělen k Vojenskému technickému a leteckému ústavu (VTLÚ), kde se stal 15. září 1936 velitelem Leteckého zkušebního oddílu.[6]

Druhá světová válka

[editovat | editovat zdroj]

Po německé okupaci 15. března 1939 se zapojil do odboje v ilegální vojenské organizaci Obrana národa (ON). Např. ze skladu v Praze-Letňanech tajně převezl letecké kulomety do dílen na Smíchově a odtud, předělané na pěchotní, na Letnou do budovy Ředitelství lesů. Zde byly ukryty zazděné až do použití v květnu 1945. Po mnohých raziích gestapa proti ON byl i na Mareše vydán zatykač. S pomocí ilegální odbojové skupiny Tři králové, hlavně Josefa Balabána, 23. dubna 1940 tajně odjel vlakem přes Slovensko do Jugoslávie, kde pod jménem Karel Toman vstoupil do čs. zahraniční armády a přes Sýrii odjel do Francie[7]. Po kapitulaci francouzské armády se mu 24. června 1940, v čele 200členné jednotky čs. vojáků, podařilo odjet z Port Vendres jedním z posledních evakuačních plavidel do Anglie. Zde vznikla 311. čs. bombardovací peruť RAF a on se stal jejím prvním velitelem. První bojovou akci – nálet na nádraží v Bruselu čs. letci úspěšně provedli 10. září 1940. Následovalo mnoho dalších (např. 23. září na Berlín). Československou peruť navštívil 18. ledna 1941 i anglický král Jiří VI. s manželkou.

V březnu 1941 předal, již plukovník, Mareš velení perutě a přešel na inspektorát čs. letectva a v červnu na Ministerstvo národní obrany (MNO) v Londýně, odtud byl v srpnu 1942 převelen na funkci zástupce náčelníka Čs.vojenské mise v SSSR. Při cestě tam byl konvoj lodí napaden německými letadly a torpédy a Marešova loď se potopila a jeho z ledové vody rozbouřeného moře zachránila jiná loď. Po strastiplné dlouhé cestě přes Archangelsk a Moskvu se 1. října 1942 ohlásil u Čs. voj. mise v Kujbyševě. Jako zástupce generála Heliodora Píky pracoval při formování čs. vojenské jednotky v SSSR, jednal se sovětskými představiteli i našimi veliteli (např. s generálem Kratochvílem a Svobodou). Z Moskvy do vlasti se vrátil 25. února 1946. Stal se velitelem 1. letecké divize v Praze (zformované z původní 310. čs. stíhací perutě RAF), velitelem letecké oblasti I., leteckého sboru, přednostou V. odboru MNO a velitelem leteckého týlu.

Život ve vlasti

[editovat | editovat zdroj]

Generál Karel Mareš, v souvislosti s vykonstruovaným procesem s generálem Heliodorem Píkou, byl v druhé polovině roku 1948 ve vyšetřovací vazbě. Ještě i později byl zatčen a z vazby podmínečně propuštěn. Na vlastní žádost odešel 1. listopadu 1949 do výslužby a na základě utrpěných válečných zranění mu byl přiznán invalidní důchod.

Za rok byl rozkazem ministra národní obrany Alexeje Čepičky[8] degradován z generála na vojína. Z rozkazu MNO byl „ve státním zájmu“ vystěhován s rodinou z pražského bytu. Praha mu byla zakázána a „nuceným domovem“ se od dubna 1951 stala Kosova Hora u Sedlčan. Měl být také nasazen do tzv. tábora nucených prací, ale vzhledem ke špatnému zdraví skončil „pouze“ jako zemědělský dělník Státního statku Kosova Hora. V květnu 1953 mu byl MNO odebrán invalidní válečný důchod[9]. Nositel mnoha vyznamenání, generál Karel Mareš, vysílen a nemocen, na pokraji chudoby, ponížen a stále pronásledován StB, zemřel v nemocnici v Praze předčasně už v 61 letech. Pohřben byl na Novém hřbitově v Táboře.

In memoriam

[editovat | editovat zdroj]
Pamětní deska v Gymnáziu Pierra de Coubertina v Táboře
  • Dne 10. června 2015 (v den 55. výročí jeho smrti) byla ve vnitřních prostorách Gymnázia Pierra de Coubertina v Táboře odhalena pamětní deska upomínající na osobnost brigádního generála Karla Mareše.[10] Pamětní deska je zhotovena z černého indického mramoru a pochází z dílny Petra Šebesty.[11] Na pamětní desce je nápis: „gen. Karel Mareš / 3.11.1898 – 10.6.1960 / první velitel / 311. čs. bombardovací perutě RAF / student táborské reálky 1909 – 1917 / čest jeho památce“.
  • V parku obce Kosova Hora (u Sedlčan) (asi 300 m západním směrem od náměstí) byl dne 21. dubna 2018 slavnostně odhalen pomník brigádního generála Karla Mareše-Tomana, prvního velitele 311. čs bombardovací perutě RAF v Anglii. Na pomníku je nápis: „GEN. KAREL MAREŠ / 1898–1960 / 311 CZECHOSLOVAK SQUADRON 311 / ROYAL AIR FORCES / NA MNOŽSTVÍ NEHLEĎTE.“[12]

Úspěchy a ocenění – vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1925 se vyznamenal při ukázkovém dálkovém letu Praha – Kodaň a zpět na čs. letadle typu A II. 2x zvítězil v závodech kolem zemí Malé dohody. V roce 1929 se v tomto závodu umístil jako druhý na letadle Avia BH-33 s motorem Jupiter III [13].

Úspěšně absolvoval mnoho závodů, dálkových letů a exhibicí doma a ve 13 zemích Evropy. Obdržel písemné blahopřání[14] bulharského cara Borise III. po ukázkovém letu 28. 5. 1935 v Sofii. Za účast v odboji první světové války a při obraně utvořeného Československa byl dekorován československým válečným křížem v roce 1918, Čs. revoluční medailí 1918, spojeneckou Medailí vítězství a několika vyznamenáními spojenců (VB, Itálie, Rumunsko); v Anglii 3. září 1941 obdržel vysoký britský řád D.F.C (distinguished flying cross – Záslužný letecký kříž), titul OBE (officer of the british empire – důstojník britského impéria), Československý válečný kříž 1939, Medaili Za zásluhy 1. st.

Dne 28.10.2023 obdržel in memoriam z rukou prezidenta Petra Pavla Řád Bílého lva vojenské skupiny 1. třídy.

Medaile vítězství Československá medaile Vítězství
Československý válečný kříž 1914–1918 Československý válečný kříž 1914–1918
Záslužný letecký kříž Záslužný letecký kříž
Československý válečný kříž 1939 Československý válečný kříž 1939
Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
Československá vojenská medaile za zásluhy, I. třídy Československá vojenská medaile za zásluhy, I. třídy
Pamětní medaile Československé armády v zahraničí Pamětní medaile československé armády v zahraničí
Hvězda 1939-1945 Hvězda 1939–1945
Medaile Za obranu Medaile Za obranu
Evropská hvězda leteckých osádek Evropská hvězda leteckých osádek
Řád bílého lva I. třídy Řád Bílého lva vojenské skupiny 1. třídy

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Vojenský ústřední archiv, Záznam vojáka – Mareš Karel
  3. ↑ Výnos MNO čj.4821/1924
  4. ↑ MNO-čj.3684/1925
  5. ↑ MNO-čj.8219/1926
  6. ↑ MNO-čj.25264/dův III/1 odd
  7. ↑ Vojenský ústřední archiv, Záznam vojáka – pplk. letectva Mareš Karel
  8. ↑ § 1 a 3 zákona č.59/Sb.
  9. ↑ podle § 2 vlád. nařízení č. 22/1953
  10. ↑ VYBÍRAL, Marek. Generál Karel Mareš - hrdina, který měl být zapomenut [online]. [cit. 2018-11-03]. Gymnázium Pierra de Coubertina v Táboře, Náměstí Františka Křižíka 860, 390 01 Tábor (GPS souřadnice: 49.4135 N, 14.664 E). Dostupné online. 
  11. ↑ ŠATROVÁ, Alena; GIGALOVÁ, Veronika. Táborský rodák Karel Mareš se dočkal pocty [online]. www denik CZ, 2015-06-11 [cit. 2018-11-03]. Tábor - Pokud byste dnes vstoupili do budovy Gymnázia Pierra de Coubertina, uviděli byste na zdi novou pamětní desku, připomínající někdejšího studenta Karla Mareše.. Dostupné online. 
  12. ↑ RERYCH, Zdeněk, Ing. (senior). Pomník Karel Mareš [online]. Spolek pro vojenská pietní místa (VETS), 2018-04-22 [cit. 2018-11-03]. Umístění: Obec Kosova Hora u Sedlčan, v parku 300 m západním směrem od náměstí; Centrální evidence válečných hrobů: není evidován. Dostupné online. 
  13. ↑ HARTMAN, A. R. Třetí závod kolem Malé dohody a Polska. Letec. Září 1929, roč. V, čís. 9, s. 460–462. 
  14. ↑ Čs. velvyslanectví v Bulharsku, čj.554/ d.35

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Sborník Státního okr.archivu v Příbrami č.1/1994, Dr. Josef Velfl: Causa generál Karel Mareš – Toman
  • Jiří Říha: Letci z Vlašimska – Augustin Šesták
  • Kronika II.sv.války – Agentura Anopress IT/2003, Fortuna Print /2003
  • Encyklopedie Diderot
  • Zpravodajský týdeník Palcát,13.4.2005, Rudolf Kukačka: Vzpomínka na muže v uniformách
  • Historický kalendář letectva
  • Velfl, Josef – „Causa generál Karel Mareš-Toman“. Podbrdsko č. I, Příbram 1994, strany 69 – 83: sborník Státního okresního archivu v Příbrami
  • Hlobil, Miroslav: „Fokker G–1 senzace pařížského aerosalonu 1936“. Aero Plastic Kits Revue 8, 1998, č. 68
  • Zápisník letů polního pilota letce Karla Mareše č. 1–16
  • Pilot’s Flying Log Book – Karel Toman
  • Dagmar Jungmanová a Karel Ježil – rozhovor

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karel_Mareš_(vojenský_letec)&oldid=24482198“