Karel Haindl
| Karel Haindl | |
|---|---|
| Narození | 15. října 1924 Lenešice |
| Úmrtí | 10. listopadu 1996 (ve věku 72 let) Praha |
| Povolání | učitel |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Karel Haindl (15. října 1924 Lenešice – 10. října 1996 Praha) byl český vodohospodář, hydrolog a pedagog.
Život a dílo
[editovat | editovat zdroj]V roce 1943 absolvoval lounskou reálku.[1] Pak byl totálně nasazený a po válce, v roce 1950, absolvoval inženýrské stavitelství, vodohospodářský směr, na Českém vysokém učení technickém. V letech 1952–1990 pracoval ve Výzkumném ústavu vodohospodářském v Praze.[2]
Koncem 50. let zde vedl tým, který prováděl výzkum šachtového přelivu a štolového přivaděče na vodním díle Želivka. Za tuto práci obdržel v roce 1972 medaili Za zásluhy o hlavní město Prahu. Zúčastnil se také výzkumů odpadních štol, výpustí a dalších fenoménů na vodních dílech Nechranice, Hněvkovice a Kořensko. Byl předním odborníkem v oblasti vodní hydrauliky. V 70. letech se zabýval technologií čištění odpadních vod a úpravy vody. Od padesátých do osmdesátých let Haindl se svými kolegy z ústavu řešil i zakázky týkající se výzkumu vodních děl v cizině: na Cejlonu, na Kubě, v Iráku a v Ghaně.[3]
Bohatá je také jeho pedagogická činnost. Od 1967 externě přednášel na stavební fakultě ČVUT, 1967 se habilitoval a 1992 byl jmenován profesorem, 1968 DrSc. Přednášel rovněž na Vysokém učení technickém v Brně a na technických univerzitách v Německu, Polsku, Maroku a jinde. V rámci OSN poskytoval konzultace v Indii. Byl jmenovaný expertem UNESCO. Spoluautor manuálu Mezinárodního sdružení pro hydrauliku (IAHR), v němž byl československým zástupcem.[4] Haindl se tak stal celosvětově uznávaným odborníkem v hydromechanice.
V roce 1954 se oženil s Dagmar rozenou Vaňkovou. Jejich syn Michal (* 1955) pracuje v Ústavu teorie informace a automatizace Akademie věd České republiky.
Bibliografie (výběr)
[editovat | editovat zdroj]- Teorie vodního skoku v potrubí a její aplikace v praxi, Výzkumný ústav vodohospodářský, Praha 1958
- Hydraulický ráz ve vodovodních a průmyslových potrubích, Státní nakladatelství technické literatury, Praha 1963
- Větrník a jeho úpravy jako protinárazová ochrana, Výzkumný ústav vodohospodářský, Praha 1968
- Nadkritické proudění na skluzech a jeho využití ve vodohospodářské praxi, Výzkumný ústav vodohospodářský, Praha 1973 (s Ladislavem Lískovcem)
- Prstencový skok a přechodové jevy proudění Academia, Praha 1975
- Provoz vodních děl, České vysoké učení technické, Praha 1993 (s Vojtěchem Brožou a Adolfem Paterou), ISBN 80-01-01035-X
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Absolventi GVH [online]. Louny: Gymnázium Václava Hlavatého Louny, 2024 [cit. 2024-12-07]. Dostupné online.
- ↑ PATROVSKÁ, Zdena; ROEDL, Bohumír. Biografický slovník okresu Louny. Louny: Státní okresní archiv Louny, 2000. 118 s. ISBN 80-86067-50-5. S. 34.
- ↑ Kolektiv autorů. Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, veřejná výzkumná instituce – 90 let. Praha: VÚV T.G.M., 2009. 128 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-17. ISBN 978-80-85900-88-0. S. 31–35. Archivováno 17. 12. 2013 na Wayback Machine.
- ↑ HAINDL, Michal; SZAJKÓ, Vojtěch. HAINDL Karel 1924–1996 [online]. Praha: Biografický slovník českých zemí [cit. 2024-12-07]. Dostupné online.
