Karel Hájek (odbojář)
| Karel Hájek | |
|---|---|
| Narození | 29. června 1924 Praha  Československo |
| Úmrtí | 9. září 1952 (ve věku 28 let) Věznice Pankrác, Praha Československo |
| Místo pohřbení | Ďáblický hřbitov |
| Národnost | česká |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Karel Hájek (29. června 1924 Praha – 9. září 1952 Pankrácká věznice, Praha) byl český řezník-uzenář a protikomunistický odbojář. V roce 1952 byl za trestné činy velezrady, vyzvědačství a napomáhání k vraždě v politickém procesu popraven.[1]
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Narodil se 29. června 1924 v Praze.[2] Otec Karel Hájek starší byl řezník, matka Františka byla v domácnosti. V domě patřícímu jeho otci žila také Karlova mladší sestra Milena. Po dokončení obecné školy vystudoval reálné gymnázium. Po čtyřletém studiu na gymnáziu se další 2 roky učil u svého otce, jeden rok pak navštěvoval také řeznicko-uzenářskou školu. U svého otce pracoval až do svého totálního nasazení v roce 1944. V březnu 1945 se mohl vrátit, a do léta tak pokračoval v práci v podniku svého otce. Poté vystřídal několik zaměstnání, byl úředníkem u repatriačního úřadu, dělníkem ve výrobně mlékařských konví a později také řidičem.
Odbojová činnost
[editovat | editovat zdroj]Po únorovém převratu se zapojil do protikomunistického odboje. Stal se členem ilegální organizované skupiny, kterou vedl kurýr zpravodajských služeb západních zemí Vladimír Komárek. Komárkovi Hájek pomáhal od jara 1949, přičemž v lednu 1951 mu byla činnost skupiny prakticky zcela odtajněna. V Hájkově bytě poté až do jeho zatčení docházelo k vysílání, díky kterému skupina udržovala kontakt se členy na západě. Dne 11. února 1951 přišli příslušníci Státní bezpečnosti zatknout Hájkova spolupracovníka Josefa Pavelku, který ho s odbojovou skupinou a jejími aktivitami po únorovém převratu seznámil.[3] Pavelka z bytu unikl, při přestřelce nicméně smrtelně zranil jednoho z příslušníků Státní bezpečnosti, načež byla zahájena rozsáhlá razie. Hájek byl zadržen již den poté.[4] Převezen byl do Pankrácké věznice, kde byl spolu s dalšími členy skupiny a protikomunistickými odbojáři opakovaně brutálně vyslýchán. Proces s odbojovou skupinou kolem Vladimíra Komárka, který zatčení unikl, se konal v březnu 1952.[5] Za trestný čin velezrady, vyzvědačství a pomoc k vraždě byl odsouzen k doživotnímu trestu odnětí svobody. Po odvolání prokurátora mu byl trest u Nejvyššího soudu zvýšen na trest smrti. Společně s Josefem Pavelkou tak byl Hájek 9. září 1952 na dvoře věznice popraven. Pohřben byl ve společném hrobě v pražských Ďáblicích.[6]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Pamětní deska Karla Hájka na domě Na Poříčí 1052/42 v Praze | Drobné památky. www.drobnepamatky.cz [online]. [cit. 2023-12-27]. Dostupné online.
- ↑ Karel Hájek. Vzpomínky [online]. [cit. 2023-12-27]. Dostupné online.
- ↑ Pamětní místa na komunistický režim [online]. [cit. 2023-12-27]. Dostupné online.
- ↑ VZPOMÍNKA: Petr Mallota o odbojáři Karlu Hájkovi – Ústav pro studium totalitních režimů. www.ustrcr.cz [online]. [cit. 2023-12-27]. Dostupné online.
- ↑ Karel Hájek | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2023-12-27]. Dostupné online.
- ↑ Poslední adresa | Jedno jméno, jeden život, jedna tabulka. Poslední adresa [online]. [cit. 2023-12-27]. Dostupné online.