Kaple svatého Diviše (Hracholusky)
| Kaple svatého Diviše ve Hracholuskách | |
|---|---|
 Kaple svatého Diviše se sochou svatého Jana Nepomuckého | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Plzeňský |
| Okres | Plzeň-sever |
| Obec | Úlice |
| Lokalita | Hracholusky |
| Souřadnice | 49°46′54″ s. š., 13°9′40,53″ v. d. |
  Kaple svatého Diviše | |
| Základní informace | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | česká |
| Diecéze | plzeňská |
| Architektonický popis | |
| Stavební sloh | barokní |
| Výstavba | 1682 |
| Další informace | |
| Kód památky | 24885/4-1242 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kaple svatého Diviše je římskokatolická kaple v Hracholuskách u Úlic v okrese Plzeň-sever zasvěcená svatému Divišovi. Je chráněna jako kulturní památka České republiky.[1] Dochovaná podoba je výsledkem opravy z počátku 21. století.[2]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Kapli v Hracholuskách chtěl založit už rytíř Diviš Protiva Černín z Chudenic, ale roku 1674 zemřel a vdova nebyla schopná stavbu realizovat. Při odkazu panství si však vymínila, že dědic kapli vystaví. Vilém Leopold z Říčan tedy 18. března 1681 požádal o povolení stavby, které bylo kladně vyřízeno a kaple roku 1862 postavena.[3] Emanuel Poche uvádí jako rok výstavby až 1687.[4] Mše za Diviše Protivu se v kapli sloužila vždy 8. října až do třicátých let dvacátého století.[5] Jan Albert Vidršpergár z Vidršperku nechal roku 1735 klenbu v kapli vymalovat výjevy ze života Ježíše a Panny Marie.[6] Další majitelé hracholuského zámku, kterými byli manželé Vančurovi z Řehnic, do kaple koupili varhany a nechali přimalovat erby dřívějších majitelů.[7] Roku 1883 nechal majitel panství, doktor Antonín Jaksch pod kaplí zřídit rodinnou hrobku přístupnou schodištěm od západu. Po smrti v roce 1887 v ní byl pohřben spolu s manželkou Karolínou, rozenou von Helli, která zemřela již roku 1859.[8]
Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]
Raně barokní[4] kaple má šestiboký půdorys a střechu zakončenou lucernou. K ní přiléhá věž, v jejímž přízemí se nachází sakristie.[3] V sousedství kaple stojí barokní socha svatého Jana Nepomuckého z doby okolo roku 1740.[4][9]
Zařízení[editovat | editovat zdroj]
Většina původního zařízení kaple se ztratila. Roku 1974 začalo restaurování oltáře, ale pro nedostatek prostředků bylo zastaveno a obnoveno v roce 1987. Během první poloviny devadesátých let dvacátého století byl hlavní oltář odvezen a později zmizela také kazatelna. Nyní je rozvilinový oltář bez sochařské výzdoby prezentován v poutním kostele v Mariánské Týnici spravovaném Muzeem a galerií severního Plzeňska. Na místě se dochovala se pouze oltářní mensa a torzo varhan umístěné na kruchtě.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2018-04-01]. Identifikátor záznamu 135968 : Kaple sv. Diviše. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ ROŽMBERSKÝ, Petr; NOVOBILSKÝ, Milan. Hracholuská kaple a zámek. 1. vyd. Plzeň: Ing. Petr Mikota, 2001. 32 s. (Zapomenuté hrady, tvrze a místa; sv. 24). ISBN 80-902692-6-5. S. 27. Dále jen Rožmberský, Novobilský (2001).
- ↑ a b Rožmberský, Novobilský (2001), s. 9
- ↑ a b c Umělecké památky Čech. A/J. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek I. Praha: Academia, 1977. 644 s. Heslo Hracholusky, s. 468.
- ↑ Rožmberský, Novobilský (2001), s. 10
- ↑ Rožmberský, Novobilský (2001), s. 13
- ↑ Rožmberský, Novobilský (2001), s. 14
- ↑ Rožmberský, Novobilský (2001), s. 16
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2018-04-01]. Identifikátor záznamu 160206 : socha sv. Jana Nepomuckého. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [2].
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- JAROSLAV, Kamper; WIRTH, Zdeněk. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém. 1. vyd. Svazek 30. Politický okres stříbrský. Praha: Archaeologická kommisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1908. 328 s. Kapitola Hracholusky – Kaple sv. Diviše, s. 54–57.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kaple svatého Diviše na Wikimedia Commons
