Přeskočit na obsah

Kaoru Inoue

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kaoru Inoue
Narození16. ledna 1836
Juda (Jamaguči
Tokugawský šógunátTokugawský šógunát Tokugawský šógunát
Úmrtí1. září 1915 (ve věku 79 let)
Okicumači
Japonské císařstvíJaponské císařství Japonské císařství
Místo pohřbeníČókokudži
Alma materUniverzitní kolej v Londýně
Meirinkan
Povolánídiplomat a politik
OceněníŘád vycházejícího slunce 1. třídy (1879)
Stříbrná medaile se žlutou stuhou (1888)
velkostuha Řádu chryzantémy (1895)
řetěz velkostuhy Řádu chryzantémy (1915)
ChoťTakeko Inoueová
RodičeMicujuki Inoue a Fusako Inoueová
Rodklan Inoue
PříbuzníKacunosuke Inoue (adoptované dítě)
Funkceministr vnitra Japonská
ministr zahraničních věcí Japonska
ministr zahraničí Japonska
ministr financí Japonska
člen Sněmovny šlechticů
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kaoru Inoue je japonské jméno, v němž Inoue je rodové jméno.

Markýz Kaoru Inoue (japonsky 井上 馨, Inoue Kaoru; 16. ledna 1836 Juda – 1. září 1915 Okicumači) byl japonský politik a prominentní člen meidžijovské oligarchie během období Meidži. Jako jeden z nejvyšších státníků, takzvaných genró, měl velký vliv při výběru vůdce národa a na formování jeho politiky.

Mládí

[editovat | editovat zdroj]

Inoue se narodil ve městě Juda (dnešní Jamaguči) do samurajské rodiny.

Stejně jako starší bratr Ikutaró (幾 太郎) navštěvoval Meirinkanskou hanskou školu. (Hanská škola byla běžnou vzdělávací institucí v období Edo; původně tyto školy vznikaly za účelem vzdělávat děti daimjóů (feudálních pánů), ale později přijímaly všechny chlapce z lepších rodin). Tam se spřátelil s chlapcem jménem Hirobumi Itó, který se později stal prvním japonským premiérem. V roce 1858 odešel do města Edo (dnešní Tokio), kde nastoupil na vojenskou školu.

V období Bakumacu se stal vůdcem hnutí proti cizincům ve svém rodném kraji. V touze zbavit Japonsko cizinců podnikl radikální čin a v lednu roku 1863 se svými přáteli zapálil britskou ambasádu v Edu.

Inoue si uvědomoval, že Japonsko by se mělo v některých směrech učit od evropských mocností, a tak uprchl ze země a na několik měsíců nastoupil na University College v Londýně.

Když se vrátil, neúspěšně se snažil zabránit válce mezi Japonskem a USA. Tato válka začala v roce 1863 a skončila o rok později, bojovalo se hlavně v oblasti Kanmonu. Inoue se války zúčastnil jako voják. V boji byl těžce zraněn. Bolest byla tak silná, že žádal svého bratra, aby ho zabil, jestli mu nedokáže pomoci. Jeho bratr tehdy přivedl lékaře, který bez anestezie raněného operoval a zachránil.[1]

Státník ve vládě Meidži

[editovat | editovat zdroj]

Po reformách Meidži, které začaly po roce 1869 měnit zastaralé feudální Japonsko v moderní industrializovaný stát podle evropského vzoru, zastával Inoue postupně několik důležitých pozic v nové vládě. V roce 1871 byl jmenován náměstkem ministra financí a měl vliv na reorganizaci vládních financí. Snažil se prosadit reformu daně z pozemku. Přičinil se i o ukončení vládních dávek pro bývalé samuraje a bývalé aristokraty a o podporu industrializace. Tímto jednáním si vytvořil spoustu nepřátel a v květnu roku 1873 byl donucen rezignovat. Dále se však stýkal s významnými obchodníky a zapojil se do budování železnic.[2]

V roce 1875 se zúčastnil konference v Ósace, aby podpořil vytvoření reprezentativního národního shromáždění.

V roce 1876 byl Inoue požádán ministerstvem zahraničí o pomoc. Stal se z něj velvyslanec a zapojil se do uzavírání japonsko-korejské smlouvy z roku 1876. Do vlády se vrátil jako ministr veřejných prací v roce 1878. Téhož roku byl jmenován „lordem zahraničních věcí”. V roce 1884, kdy byl zaveden nový systém šlechty, byl povýšen do hraběcího stavu (hakušaku).

V prosinci 1885 se Inoue stal prvním japonským ministrem zahraničních věcí. Záhy proti němu povstala vlna kritiky. Lidem se nelíbilo, že nedokázal vyjednat revizi některých starých smluv, že nechal postavit Rokumeikan a podporoval západní vlivy. Kvůli rozsáhlé kritice v srpnu 1887 rezignoval.[3]

Později působil jako ministr zemědělství a obchodu. V roce 1892 byl jeho přítel Hirobumi Itó (již podruhé) předsedou vlády a udělal z něj ministra vnitra. Roku 1898 se pak Inoue stal znovu ministrem financí. Od roku 1901 byl považován za nejvýznamnějšího vládního poradce pro finanční záležitosti.[3]

Roku 1907 byl z hraběte povýšen na markýze (kóšaku)

Smrt

[editovat | editovat zdroj]

Zemřel v roce 1915 během pobytu na svém letním sídle ve městě Okitsu-juku, bylo mu 79 let.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Inoue Kaoru na anglické Wikipedii.

  1. ↑ INC, SANKEI DIGITAL. 【花燃ゆ維新伝（２１）】高杉晋作の参謀となり、井上馨の命を救った「美濃浪人」所郁太郎. 産経WEST [online]. [cit. 2019-11-24]. Dostupné online. (japonsky) 
  2. ↑ 安倍総理大臣の日英研究教育大学協議会への出席及び長州ファイブ記念碑視察. 外務省 [online]. [cit. 2019-11-24]. Dostupné online. (japonsky) 
  3. ↑ a b Embassy of Japan in the UK. www.uk.emb-japan.go.jp [online]. [cit. 2019-11-24]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kaoru_Inoue&oldid=24423365“