Kaniv
| Kaniv Канів | |
|---|---|
 Pomník Tarase Ševčenka | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 49°45′ s. š., 31°28′ v. d. |
| Nadmořská výška | 101 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+02:00 (standardní čas) |
| Stát |  Ukrajina |
| Oblast | Čerkaská |
| Rajón | Čerkaský |
  Kaniv | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 17,42 km² |
| Počet obyvatel | 23 172 (2022) |
| Hustota zalidnění | 1 330,2 obyv./km² |
| Etnické složení | Ukrajinci (přes 90 %), Rusové |
| Náboženské složení | Pravoslavné křesťanství |
| Správa | |
| Starosta | Ihor Oleksandrovyč Renkas |
| Vznik | 1078 |
| Oficiální web | kaniv-rada |
| Telefonní předvolba | +380-4736 |
| PSČ | 19000–19009 |
| Označení vozidel | CA a IА / 24 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kaniv (ukrajinsky Канів) či Kaněv (rusky Канев [kaňjef]; polsky Kaniów) je město v Čerkaské oblasti na střední Ukrajině, přístav na pravém břehu Dněpru, mezi Čerkasy (cca 80 km) a Kyjevem (130 km). Po administrativně-teritoriální reformě v červenci 2020 patří do Čerkaského rajónu, do té doby bylo centrem Kanivského rajónu.[1] Žije zde přibližně 23 tisíc obyvatel, v roce 2006 zde žilo 26 108 obyvatel.[2]
Dějiny
[editovat | editovat zdroj]O Kaněvě je zmínka již v pateriku Kyjevskopečerské lávry (okolo roku 1078). Jeho poloha na Dněpru z něj učinila zastávku na trase z Novgorodu do Byzance.
_Cathedral,_Kaniv.jpg)
Od 16. století byl Kaniv součástí Kyjevského vojvodství I. Rzeczpospolité. Roku 1600 přijalo Magdeburské právo. Během kozáckého povstání roku 1648 dobyl město načas Bohdan Chmelnický, při bouři „hajdamáků“ v roce 1768 pak Maksym Zalizňak. Roku 1775 se městečko stalo majetkem posledního polského krále Stanislava A. Poniatowského, který se zde roku 1787 setkal s ruskou carevnou Kateřinou II. Velikou. Jejímu impériu již o 6 let později – po druhém dělení Polska – patřila většina Ukrajiny.
Koncem 19. století mělo město 8855 obyvatel, z toho dvě třetiny tvořili Ukrajinci, třetinu Židé, několik procent pak Rusové a další.
Během osvobozovacích bojů 2. světové války probíhala v okolí města tzv. Korsuň-ševčenkovská operace. Roku 1972 bylo naplněno jezero mohutné Kaněvské přehrady (o rozloze 675 km²), jejíž hráz stojí poblíž města.
Současnost
[editovat | editovat zdroj]Kaniv je poklidné město s říčním přístavem a potravinářským, především mlékárenským průmyslem. Železnice sem nebyla nikdy zavedena, je však provozována lodní doprava na přehradě Kanivské vodní elektrárny a s okolím existuje časté autobusové spojení. Je zde muzeum Tarase Ševčenka a lidového umění.
Osobnosti
[editovat | editovat zdroj]- Na kopci nad městem je pohřben nejznámější ukrajinský básník – Taras Ševčenko (1814–1861). V roce 1978 se poblíž jeho hrobu upálil Oleksa Hirnyk na protest proti rusifikaci Ukrajiny; roku 2007 mu bylo in memoriam uděleno vyznamenání „Hrdina Ukrajiny“.
- Mikołaj Bazyli Potocki (1707 nebo 1708—1782), polsko-ukrajinský mecenáš a kanivský starosta.
Zajímavosti
[editovat | editovat zdroj]- V roce 2023 byla publikována odborná práce o objevu prvního známého ptakoještěra z Ukrajiny, objeveného nedaleko tohoto města.[3]
Partnerská města
[editovat | editovat zdroj]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Про утворення та ліквідацію районів. www.golos.com.ua [online]. 2020-07-18. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ Населення та міграція. ukrstat.gov.ua [online]. [cit. 2023-02-02]. Dostupné online.
- ↑ Sokolskyi, T. (2023). First occurrence of pterosaurs in Ukraine from the Albian (Lower Cretaceous) Burim Formation, Kaniv Natural Reserve. Journal of Vertebrate Paleontology. e2238000. doi: https://doi.org/10.1080/02724634.2023.2238000
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kaniv na Wikimedia Commons
