Přeskočit na obsah

Kašna na Velkém náměstí (Prachatice)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kašna na Velkém náměstí (Prachatice)
Kašna, pohled od severovýchodu
Kašna, pohled od severovýchodu
Základní údaje
AutorOndřej Vlach
Rok vzniku1582-1583
Kód památky23700/3-3498 (PkMISSezObrWD)
Umístění
UmístěníNa Velkém náměstí v Prachaticích
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Kašna v Dašicích
Kašna v Dašicích
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kamenná kašna se sochou Spravedlnosti se nachází na Velkém náměstí v jihočeských Prachaticích. Kašna je renesančního původu z let 1582-1583, z této doby se dochovala socha Spravedlnosti, nádrž na vodu je pozdějšího data. Od 3. května 1958 je kulturní památkou.[1]

Popis kašny

[editovat | editovat zdroj]

Polygonální kašna se zvlněnými okraji a sochou Spravedlnosti na vysokém podstavci. Kašna je renesančního původu z let 1582-1583[2], z této doby se dochovala socha spravedlnosti a část podstavce. Nádrž na vodu je pozdějšího data a byla upravovaná do dnešní podoby v letech 1852[1], 1903[3] a 2000[1]. Polygonální nádrž na vodu s dynamicky zvlněnými okraji je zhotovena ze světlé žuly, schody ke kašně vyrovnávají svým počtem sklon náměstí. Ve středu nádrže je třídílný odstupňovaný podstavec se čtveřicí kovových chrličů[1]. Nad nimi je samostatný nástavec se čtveřicí reliéfů – na severní straně znak české země, na jižní prachatický městský znak, na východní a západní rožmberská růže[1]. Pod růží na západní straně je vytesán letopočet ANO DNI 1583[4], na protější je pod růží napsáno IAN MART. KVNDIK[4]. Spodní čtverhranný podstavec s chrliči je mladší, pravděpodobně až z počátku 20. století. Původní spodní část podstavce měla čtyři chrliče v podobě lvích hlav, ze kterých tryskala voda na čtyři strany[2]. Na tomto podstavci se nacházel také nápis: „Tato kašna jest vystavěna k poctivosti obce města Prachatic nákladem JMtí pro pohodlí člověku každému čistotu milujícímu, kteroužto za poklad a klínot sobě pokládá. Pán Bůh rač dáti, aby trvanliva byla a tak vody její, jakž David praví, město obveselovaly. Mistr její: Ondřej Vlach Torniaka z Bondu, usedlý zdejší. Léta Páně 1582.“[4][2]

Chemicky upravená voda v kašně není pitná a neustále cirkuluje.[5] Na zimní období se nádrž vypouští a je zakrývána.[6]

Socha Spravedlnosti na podstavci kašny
Socha Spravedlnosti na podstavci kašny

Socha Spravedlnosti

[editovat | editovat zdroj]

Socha umístěna na zdobeném podstavci se dívá směrem k severu náměstí a drží v pravé ruce meč a v levé ruce váhy. Na rozdíl od tradičního zobrazení alegorií spravedlnosti nemá zakryté oči. Originál sochy zhotovil prachatický kameník Ondřej Vlach v roce 1582[2]. Socha je vytesána z prachatického dioritu. V roce 2011 byla socha jedním z exponátů na výstavě o rodu Rožmberků ve Valdštejnské jízdárně v Praze.[7][8]

Historie kašny

[editovat | editovat zdroj]
Vyobrazení původní podoby renesanční kašny na střeleckém terči z roku 1816.

Nejstarší písemný doklad o existenci kašny je z roku 1563, kdy městská rada žádala hejtmana helfenburského panství Volfa Beera z Vejdu o prodej smoly, protože stará kašna propouštěla vodu a bylo potřeba ji rozebrat a utěsnit.[2] Kašna však i po opravě dále propouštěla vodu, proto bylo rozhodnuto o výstavbě kašny nové a z tohoto důvodu byl pozván na zasedání městské rady dne 10. března 1581 prachatický měšťan Ondřej Vlach a byl mu sdělen důvod výstavby nové kašny: „Poněvadž pak nevyšší poklad městský jest voda a pro dopuštění ohně z příhody lidské nebo z dopuštění Pána Boha všemohoucího, kdyby vody v městě nebylo, tou nešťastnou příčinou všecko město mohlo by k zmaření a zkáze přijíti“[2]. Ondřej Vlach přinesl sebou na jednání již předem zhotovený model, „mustr z hlíny učiněný“ a podal další podrobnosti o vzhledu budoucí kašny: „Vprostřed pak že postaví v té cisterně sloupy veliký s obrazem z čtyř úst lvových, z kterých voda vypadati má na čtyři strany do cisterny. Nahoře na sloupu erb Jeho Milosti Páně s růží a se dvěma medvědy a z strany druhé erb městský a na svrchu sloupu státi má Iusticia, zdrže váhu a meč s svým okrášlením“.[2] Původně Ondřej Vlach požadoval za svou práci 500 kop gr. míš., městské radě se však částka zdála vysoká, nakonec se ale dohodli na částce 405 kop gr. míš. a naturální dávce v podobě třiceti měr prachatických žita[2]. Další náklady na dovoz kamene, nákup železa a olova na spojování jednotlivých částí kašny měly být hrazeny z obecní pokladnice.[2] V sepsané smlouvě však nalezneme nakonec částku 415 kop gr. míš. Ondřej Vlach však nestačil kašnu zcela dokončit (dokončena byla pravděpodobně zcela pouze socha Spravedlnosti a z větší části nádrž na vodu), dne 12. ledna 1583 si k sobě pozval prachatické měšťany Šebestiána Sochora, Štěpána Kocourka a městského písaře Jeornýma Strachotínského za účelem sepsání poslední vůle[2].  V té je uvedena i poznámka, že pokud by zemřel, tak v tomto případě má jeho učedník Jakub dodělat haltýř (nádrž na vodu). Na konci kšaftu připojil prosbu: „Pana purgmistra, pánův pro Pana Boha prosím strany kašny, kterouž sem s velikou prací postavil, ať ní se neubližuje a co kdokoli od toho díla povinni budou, to já Jakubovi učedníku svému odkazuji a on haltýře ty aby dodělal“.[2] Ondřej Vlach zemřel někdy před 4. březnem 1583, kdy se při projednávání jeho pozůstalosti se o něm hovoří již jako o zemřelém[2]. Dne 26. dubna prachatická městská rada uzavřela písemnou smlouvu s Janem Pilštnycerem, „sousedem z Českého Krumlova“, který má "na nové kašně na stojánku kamenným čtyři lvové hlavy, kterýmiž by voda čtyřmi stranami do též kašny z oust tekla, podle mustru ukázaného, vytesati.[2] A nad tím kamenem opět na druhém kamenu též má vytesati erb Jeho Milosti Páně s růží a medvědy a druhý erb městský se lvem a klíči, jako to všechno malované jest na papíře ukázal.“[2] Kameník slíbil dílo „mistrovsky vytesati“ a neměl opustit město, dokud práci nedodělá. Za tuto práci měl obdržet 24 kop gr. míš.[2] Učedník Jakub mu měl při tom pomáhat. Poslední splátka ve výši 5 kop gr. míš. mu byla vyplacena 10. června 1583.[2]

Renesanční kašna vydržela v původní podobě až do požáru města v roce 1832, kdy v následujícím roce z nařízení krajského hejtmana Jos. Ed. Maška a krajského inženýra Kottnaura byly do Prachatic vysláni 2 stavitelé, kteří ve své horlivosti dali původní kašnu na náměstí roztlouci.[9] Některých částí této kašny, včetně spodní části podstavce s nápisem, bylo využito ke stavbě malé kašny na spojnici dnešních ulic Křišťanova, Poštovní a Husova (nápis z podstavce se dal číst na schodech ke kašně)[4]. Socha Spravedlnosti byla odstraněna na Šibeniční vrch[4]. Později (na poč. 20. století), po zavedení vodovodu, byla i tato kašna rozebrána a uklizena do městské ohrady[4]. Socha Spravedlnosti byla v této době přesunuta do Městského muzea v přízemí Staré radnice.[4]

V roce 1852[1] byla postavena na původním místě nová pozdně klasicistní kašna čtverhranného půdorysu[3], i ta však neměla dlouhého trvání. V roce 1903 byla vystavěna zcela nová betonová kašna s nádrží novobarokního tvarosloví a s bustou císaře Josefa II.[10][3] Po roce 1918 se objevil záměr upravit kašnu jako památník padlým v I. světové válce, k tomu ale nedošlo. Na své místo se v roce 1925[10] z Městského muzea vrátila socha Spravedlnosti, mezitím se však ztratily váhy, jeden z hlavních atributů spravedlnosti, které tak museli být vyhotoveny nové[11][7]. V roce 2000[1], při rekonstrukci Velkého náměstí byla nádrž na vodu nově vyhotovena ze světlé žuly, jako replika nádrže z roku 1903. Při rekonstrukci kašny bylo rovněž nalezeno původní renesanční potrubí napájející původně kašnu vodou. V zimě roku 2004 byla socha Spravedlnosti vážně poškozena při pádu způsobeném silným poryvem větru[12]. Po opravě byl na kašnu vrácen výdusek, kdežto originál je od té doby vystaven v přízemí Staré radnice. V roce 2007 bylo po opětovném stržení sochy větrem nutné vyrobit výdusek nový.[12]

Pohledy na kašnu

[editovat | editovat zdroj]

Pohledy na sochu Spravedlnosti

[editovat | editovat zdroj]

Detail erbů a znaků na podstavci kašny

[editovat | editovat zdroj]
  1. a b c d e f g kašna se sochou Spravedlnosti - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2024-11-07]. Dostupné online. 
  2. a b c d e f g h i j k l m n o p STARÝ, Václav. Prachatice a Jan Neumann. 1. vyd. Prachatice: Městský úřad Prachatice, Galerie Nahoře, 1997. 232 s. ISBN 80-900811-0-X. S. 47-48. 
  3. a b c FENCL, Pavel; MAGER, Jan Antonín; JURČO, Antonín. Prachatice, obrazy z paměti města. 1. vyd. Prachatice: Město Prachatice, 2012. 410 s. ISBN 978-80-260-2975-5. S. 235. 
  4. a b c d e f g MAREŠ, František; SEDLÁČEK, Jan. Prachatice 38. Politický okres prachatický (1913). 1. vyd. Praha: Archaeologická komisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1913. 388 s. (Soupis památek uměleckých a historických od pravěku do polovice XIX. století; sv. Soupis památek, 38. Politický okres prachatický (1913)). (2019) Dostupné online. Kapitola Prachatice, s. 211–212.  Archivováno 2. 4. 2019 na Wayback Machine.
  5. ŠTĚPÁNEK, Radek. Osvěžování v kašně lidské kůži nesvědčí. Prachatický deník [online]. VLTAVA LABE MEDIA, 2010-07-13 [cit. 2019-03-09]. Dostupné online. ISSN 1802-0836. 
  6. Kašna je připravena na zimu. Prachatický deník [online]. VLTAVA LABE MEDIA [cit. 2019-03-09]. Dostupné online. ISSN 1802-0836. 
  7. a b PrachatickoNews - Zprávy. PRACHATICKOnews.cz [online]. Tomáš Přibyl [cit. 2019-03-09]. Dostupné online. 
  8. Do života Rožmberků nahlédnete ve Valdštejnské jízdárně v Praze. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2011-05-28 [cit. 2019-03-09]. Dostupné online. 
  9. SLÁMA, František Josef; ŠOFFERLE, Vincent. Obraz minulosti starožitného města Prachatic. 2. vyd. Prachatice: Nákl. "České besedy" v Prachaticích, 1891. 139 s. S. 133. 
  10. a b Kamenná kašna [online]. [cit. 2024-11-07]. Dostupné online. 
  11. Šumavský rozcestník : kašna Prachatice. www.sumava.cz [online]. [cit. 2019-03-09]. Dostupné online. 
  12. a b PrachatickoNews - Zprávy. PRACHATICKOnews.cz [online]. Tomáš Přibyl [cit. 2019-03-09]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Mareš, František a Sedláček, Jan. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do polovice XIX. století. XXXVIII, Politický okres Prachatický. Praha: Archaeologická kommisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1913. 384 s., [2] l. barev. obr. příl., strany 211-212
  • STARÝ, Václav. Prachatice a Jan Neumann. 1. vyd. Prachatice: Městský úřad Prachatice, Galerie Nahoře, 1997. 232 s. ISBN 80-900811-0-X. 
  • SLÁMA, František Josef; ŠOFFERLE, Vincent. Obraz minulosti starožitného města Prachatic. 2. vyd. Prachatice: Nákl. "České besedy" v Prachaticích, 1891. 139 s. 
  • FENCL, Pavel; MAGER, Jan Antonín; JURČO, Antonín. Prachatice. Obrazy z paměti města. 1. vyd. Prachtice: Město Prachatice, 2012. 410. ilustrace (převážně barevné), mapy, portréty, faksimile s. ISBN 978-80-260-2975-5. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]