Přeskočit na obsah

Julius von Ripper

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Julius von Ripper
Kontradmirál Julius von Ripper (1902)
Kontradmirál Julius von Ripper (1902)
Velitel námořní základny v Pule
Ve funkci:
1905 – 1913
PředchůdceFranz Minutillo
NástupceEduard Chmelarž
Prezident Námořního technického výboru
Ve funkci:
1902 – 1905
PředchůdceFranz Minutillo
NástupceLucian Ziegler
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostadmirál (1911), viceadmirál (1905), kontradmirál (1901)

Narození6. března 1847
Podgórze
Úmrtí15. července 1914 (ve věku 67 let)
Vídeň
Místo pohřbeníVídeňský ústřední hřbitov
Profesenámořní důstojník
OceněníCísařský rakouský řád Leopoldův Řád železné koruny
CommonsJuliusz Ripper
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Julius Franz von Ripper (polsky Juliusz Franciszek Ripper z Ludwinowa) (6. března 1847 Podgórze, dnes součást Krakova15. července 1914 Vídeň) byl rakousko-uherský admirál polského původu. U c. k. námořnictva sloužil od roku 1861, zúčastnil se několika mezinárodních válečných konfliktů a působil i v námořní administraci na rakousko-uherském ministerstvu války. V letech 1905–1913 byl velitelem námořní základny v Pule a v roce 1911 dosáhl hodnosti admirála.

Korveta Fasana, s níž Julius Ripper absolvoval cestu na Dálný východ (1892–1893)

Jeho předkové pocházeli z moravského Kunína, odkud počátkem 19. století přesídlili do Haliče. Byl synem podnikatele Franze Rippera (1818–1885) a jeho manželky Anny, rozené Struźecké (1820–1884).[1] První vzdělání získal v Krakově, odkud v roce 1861 přešel na C. k. námořní akademii do Rijeky. Jako kadet se v rámci rakouského kontingentu zúčastnil dánsko-německé války (1864). V roce 1869 byl povýšen na praporčíka (Linienschiffsfähnrich) a sloužil na různých lodích, v roce 1878 získal hodnost poručíka II. třídy a v roce 1879 poručíka I. třídy.[2] Absolvoval kurz pro torpédové důstojníky a v tomto oboru se později stal předním odborníkem. V roce 1880 odjel do Anglie převzít dva torpédové čluny postavené pro c. k. námořnictvo v loděnicích v Yarrow.

Pancéřový křižník SMS Kaiserin und Königin Maria Theresia, vlajková loď kapitána Rippera v Karibiku (1898)

V roce 1889 byl povýšen do hodnosti korvetního kapitána[3] a znovu pobýval v Anglii, kde dohlížel na stavbu torpédového člunu Planet, jehož se stal později velitelem (1891–1892).[4] Na korvetě Fasana absolvoval v letech 1892–1893 cestu Dálný východ, navštívil Indii, Čínu a Japonsko. Po návratu byl v roce 1893 povýšen na fregatního kapitána a několik dalších let působil na ministerstvu války.[5][6] Zde byl nejprve šéfem 4. oddělení námořní sekce (1894–1896) a v letech 1896–1898 ředitelem operační kanceláře námořnictva.[7] Během španělsko-americké války byl jako velitel křižníku SMS Kaiserin und Königin Maria Theresia vyslán k břehům Kuby kvůli ochraně rakousko-uherských zájmů v Karibiku. V roce 1899 se stal velitelem arzenálu v Pule.[8][9]

K datu 1. května 1901 byl povýšen do hodnosti kontradmirála[10] a převzal velení cvičné eskadry.[11] V letech 1902–1905 zastával funkci prezidenta Námořního technického výboru v Pule.[12][13] Dne 1. listopadu 1905 dosáhl hodnosti viceadmirála a stal se velitelem námořní základny, respektive válečného přístavu v Pule (1905–1913). Během bojů za nezávislost Kréty byl v roce 1905 velitelem mezinárodního loďstva, které mělo demonstrovat sílu evropských mocností proti Osmanské říši. K datu 1. listopadu 1911 byl povýšen do hodnosti admirála[14][15] a dne 1. března 1913 byl penzionován.[16]

Poslední rok života strávil ve Vídni, kde také zemřel a je pohřben na vídeňském Centrálním hřbitově. Celoživotně se hlásil ke své polské národnosti a rodnému Krakovu.[17]

Tituly a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Jako nositel Řádu železné koruny byl na základě řádových stanov v roce 1894 povýšen do šlechtického stavu. Při povýšení do hodnosti admirála obdržel v roce 1911 zároveň titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[18] Během své kariéry obdržel řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[19]

Rakousko-Uhersko

[editovat | editovat zdroj]

Zahraničí

[editovat | editovat zdroj]
  1. Julius Ripper na webu sejm-wielki.pl dostupné online
  2. Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1880; Vídeň, 1880; s. 73 dostupné online
  3. Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1890; Vídeň, 1890; s. 8, 124 dostupné online
  4. Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1891; Vídeň, 1891; s. 8, 117 dostupné online
  5. Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1893; Vídeň, 1893; s. 7, 104 dostupné online
  6. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 93, 256 dostupné online
  7. WAGNER, Walter: Die obersten Behörden der k.u.k. Kriegsmarine 1856–1918; Vídeň, 1961; s. 139, 141, 142 dostupné online
  8. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die Kaiserliche und Königliche Kriegsmarine 1900; Vídeň, 1900; s. 1167 dostupné online
  9. Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1900; Vídeň, 1900; s. 6, 126 dostupné online
  10. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die Kaiserliche und Königliche Kriegsmarine 1902; Vídeň, 1901; s. 1205 dostupné online
  11. Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1902; Vídeň, 1902; s. 6, 155 dostupné online
  12. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die Kaiserliche und Königliche Kriegsmarine 1903; Vídeň, 1902; s. 1196, 1199 dostupné online
  13. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 298 dostupné online
  14. Rang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1912; Vídeň, 1912; s. 9 dostupné online
  15. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die Kaiserliche und Königliche Kriegsmarine 1913; Vídeň, 1912; s. 1448, 1455 dostupné online
  16. Služební postup Julia Rippera in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 152 dostupné online
  17. Nekrolog admirála Julia Rippera in: Nowości Ilustrowane, 25. července 1914; s. 10–11 dostupné online
  18. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1912; Vídeň, 1912; s. 246 dostupné online
  19. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1913; Vídeň, 1913; s. 342 dostupné online
  20. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1914; Vídeň, 1914; s. 52 dostupné online

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]