Přeskočit na obsah

Julius von Haynau

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Julius Jacob baron von Haynau
Císařský místodržitel a vrchní velitel v Uhrách
Ve funkci:
30. května 1849 – 6. července 1850
Předchůdcerevoluční vláda
Nástupcearcivévoda Albrecht (jako generální guvernér)
Vojenská služba
SlužbaRakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Hodnostpolní zbrojmistr (1849), polní podmaršál (1844), generálmajor (1835)
Narození14. října 1786
Kassel
Úmrtí14. března 1853 (ve věku 66 let)
Vídeň
Příčina úmrtísrdeční selhání
Místo pohřbeníFriedhof St. Leonhard
TitulHodnostní korunka náležící titulu svobodný pán
ChoťTheresia Weber von Treuenfels (od 1808)
RodičeVilém I. Hesenský a Rosa Dorothea Ritter
DětiClotilde Baronin von Haynau
PříbuzníCarl von Haynau a Marie Bedřiška Hesensko-Kasselská (sourozenci)
Profesevoják a důstojník
OceněníVojenský řád Marie Terezie (1849, 1850)
PodpisJulius Jacob baron von Haynau, podpis
CommonsJulius Jacob von Haynau
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Julius Jacob svobodný pán von Haynau (Julius Jacob Heinrich Friedrich Ludwig Freiherr von Haynau) (14. října 1786, Kassel – 14. března 1853, Vídeň) byl rakouský generál. Byl nemanželským synem hesenského kurfiřta a od patnácti let sloužil v rakouské armádě. Vyznamenal se již během napoleonských válek, později vynikl především během revoluce 1848–1849. Pod maršálem Radeckým pomáhal potlačit revoluční hnutí v Itálii a v roce 1849 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra. Poté byl předním strůjcem likvidace revoluce v Uhrách, kde jako vrchní velitel a faktický místodržitel získal mimořádné pravomoci (1849–1850). V červenci 1850 byl odvolán a od té doby žil v soukromí.

Kariéra

[editovat | editovat zdroj]
Erb barona Julia von Haynau

Pocházel z početného nelegitimního potomstva hesenského kurfiřta Viléma I. Hesenského (1743–1821) a jedné z jeho milenek Rosy Ritterové (1759–1833).[1] Narodil se v Kasselu a spolu se svými sourozenci získal v roce 1800 titul svobodného pána z Haynau. V roce 1801 vstoupil do rakouské, zúčastnil se napoleonských válek a již v roce 1805 byl kapitánem u 35. pěšího pluku umístěného tehdy v Benátkách nad Jizerou.[2] Bojoval ve válce roku 1809, vyznamenal se v taženích v letech 1813–1814 a v závěrečných bojích proti Napoleonovi v roce 1815, tehdy již v hodnosti majora. Po napoleonských válkách sloužil u 16. pěšího pluku v Tresivu.[3] V roce 1823 byl v hodnosti podplukovníka zástupcem velitele 26. pěšího pluku v Udine.[4] V roce 1830 dosáhl hodnosti plukovníka a stal se velitelem 30. pěšího pluku ve Lvově, kde strávil pět let.[5] V roce 1835 byl povýšen do hodnosti generálmajora a převzal velení brigády v Itálii.[6] V roce 1844 dosáhl hodnosti polního podmaršála a stal se velitelem ve Štýrském Hradci,[7] odkud byl kvůli konfliktům s úřady odvolán a převelen do Temešváru.[8]

Velitel v Itálii a Uhrách 1848–1850

[editovat | editovat zdroj]
Julius von Haynau jako vrchní velitel rakouské armády v Uhrách

Na jaře 1848 byl povolán do Itálie, kde byl přidělen k armádě maršála Radeckého a byl jmenován velitelem ve Veroně.[9] Svou rozhodností přispěl k vítězství u Custozzy. Na podzim 1848 začal obléhat Benátky, mezitím dobyl několik dalších měst v severní Itálii, kde proslul nekompromisním postupem proti povstalcům. Na přelomu března a dubna 1849 dobyl Brescii, kde nechal popravit 13 revolucionářů, což mu vyneslo přezdívku hyena brescijská.

V květnu 1849 byl jmenován c.k. polním zbrojmistrem[10], tajným radou a vrchním velitelem armády v Uhrách.[11] Pro potlačení maďarské revoluce získal rozsáhlé pravomoci a v letech 1849–1850 byl v Uhrách v podstatě místodržitelem[12][13]. Dosáhl několika významných vítězství nad uherskými povstalci a díky významné pomoci ruské armády maršála Paskeviče byla revoluce potlačena. Podobně jako předtím v Itálii, tak i v Uhrách pak Haynau přistoupil k přísnému potrestání revolucionářů. Popraven byl uherský předseda vlády Lajos Batthyány, třináct generálů revoluční armády a k trestu smrti bylo odsouzeno dalších 300 vůdců povstání. I když ne všechny exekuce proběhly na jeho přímý rozkaz, díky své kruté povaze a předchozí pověsti byl všeobecně vnímán jako hlavní strůjce krvavého potlačení uherské revoluce.

V červenci 1850 byl z Uher odvolán a odešel do soukromí, pobýval převážně ve Štýrském Hradci. Jeho pověst přísného likvidátora revoluce v Itálii a Uhrách jej dostihla i na příležitostných soukromých cestách do zahraničí a fyzicky byl napaden v Londýně a Bruselu.[14] Zemřel na infarkt 14. března 1853 ve Vídni.

Tituly a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1810 byl jmenován c. k. komořím[15] a jako vrchní velitel v Uhrách obdržel titul v roce 1849 c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence. Během vojenské kariéry získal řadu vyznamenání v Rakousku i v zahraničí,[16] mimo jiné byl nositelem dvou stupňů Řádu Marie Terezie.[17][18] Získal čestné občanství ve Vídni, Budapešti, Štýrském Hradci, Šoproni, Aradu a Prešpurku.[19] Od roku 1845 byl čestný majitelem 57. pěšího pluku dislokovaného v Tarnówě.[20]

Rakousko

[editovat | editovat zdroj]

Zahraničí

[editovat | editovat zdroj]

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

Jeho manželkou byla Terezie Weberová (1787–1851), dcera polního podmaršála Franze Webera von Treunfels (†1809 v bitvě u Aspern. Z jejich manželství se narodila jediná dcera Clotilde (1809–1887).[21]

Jeho starší bratr Wilhelm Karl von Haynau (1779–1856) byl generálem v hesenské armádě a v roce 1850 krátce vrchním velitelem v Hesensku.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Rodokmen rodu Hessen-Kassel na webu euweb.cz dostupné online
  2. ↑ Militär Almanach 18; Vídeň, 1807; s. 156 dostupné online
  3. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1819; Vídeň, 1819; s. 125 dostupné online
  4. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1824; Vídeň, 1824; s. 145 dostupné online
  5. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1831; Vídeň, 1831; s. 153 dostupné online
  6. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1836; Vídeň, 1836; s. 49 dostupné online
  7. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1846; Vídeň, 1846; s. 45 dostupné online
  8. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1848; Vídeň, 1848; s. 42 dostupné online
  9. ↑ TARABA, Luboš: Italské patálie maršála Radeckého. První válka za osvobození Itálie; Praha, 2019; s. 289, 294 ISBN 978-80-7557-189-2
  10. ↑ Služební postup Julia von Haynau in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918, Vídeň, 2007; s. 67 dostupné online
  11. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1850; Vídeň, 1850; s. 64 dostupné online
  12. ↑ Československé dějiny v datech; Praha, 1987; s. 287–288, 593
  13. ↑ Přehled představitelů Maďarska na webu worldstatesmen
  14. ↑ Ottův slovník naučný, 10. díl; Praha, 1896; s. 1001–1002 dostupné online
  15. ↑ Hof- und Staats-Schematismus des österreichischen Kaiserthums für das Jahr 1811; Vídeň, 1811; s. 50 dostupné online
  16. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Julia von Haynau in: Militär Schematismus des österrichischen Kaiserthumes 1851; Vídeň, 1851; s. 93 dostupné online
  17. ↑ Přehled nositelů Řádu Marie Terezie in: Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 44–45 dostupné online
  18. ↑ MĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Klub pro českou heraldiku a genealogii, Praha, 1990; s. 72, 109, 116
  19. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser: 1864; Gotha, 1864; s. 352 dostupné online
  20. ↑ Přehled majitelů pěšího pluku č. 57 in: Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1914; Vídeň, 1914; s 492 dostupné online
  21. ↑ Julius von Haynau na webu geni.com dostupné online

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Julius_von_Haynau&oldid=24446079“