Julius Pelikán

Julius Pelikán
Narození	23. února 1887; Nové Veselí ; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	17. února 1969 (ve věku 81 let); Olomouc ; Československo
Místo pohřbení	Nové Veselí
Alma mater	Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání	sochař a medailér
Ocenění	zasloužilý umělec
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Julius Pelikán (23. února 1887 Nové Veselí^[1] – 17. února 1969 Olomouc) byl český akademický sochař a medailér.

Život

Narodil se 23. února 1887 v rodině ševce Julia Pelikána a jeho manželky Anny, roz. Sobotkové, v domě čp. 35 v Novém Veselí u Žďáru nad Sázavou. Obecnou školu navštěvoval v rodišti a měšťanku ve Žďáru nad Sázavou. Poté odešel na Odbornou kamenickou školu do Hořic v Podkrkonoší. Od roku 1905 pak následovala praxe v Německu. Vrátil se roku 1908 a získal zaměstnání při pracích na dómě sv. Petra v Brně. Další praxi absolvoval v Olomouci. Odtud odešel studovat Akademii výtvarných umění v Praze (1909–1913), byl žákem Josefa Václava Myslbeka a Jana Štursy. Po ukončení studia se po vzoru dalších umělců vydal na studijní cestu do Itálie. Od roku 1913 žil trvale v Olomouci, zde i založil rodinu. V roce 1915 byl nucen narukovat.

Za první světové války byl členem zvláštního oddílu pro výzdobu válečných hřbitovů na území dnešního Polska. V tomto oddíle působil také architekt Dušan Jurkovič nebo malíř Adolf Kašpar. Na konci války pracoval s Adolfem Kašparem a dalšími na restaurování fresek v kostele Panny Marie Sněžné v Olomouci.

Od roku 1940 byl předsedou Sdružení výtvarných umělců moravských. Za druhé světové války (1942–1945) byl s manželkou Boženou (rozenou Sternovou) a starším synem Vladimírem vězněn v internačních táborech ve Svatobořicích a v Kounicových kolejích v Brně. Po těchto zkušenostech není divu, že jeho velkým tématem se staly plastiky námětově se týkající odboje. Pozornost věnoval také komorním a dětským námětům a medailérské tvorbě. V roce 1967 mu byl udělen titul zasloužilého umělce. Zemřel 17. února 1969.

Rodina

Z manželství s Boženou, rozenou Sternovou, která byla roku 1943 popravena v koncentračním táboře v Osvětimi, se narodily tři děti: dcera Anna, provdaná Grencnerová, syn Vladimír (1916–1980), později lékař v Olomouci a v Pasece u Šternberka a Jiří Pelikán (1923–1999), významný český novinář a politik.

Dílo

Kromě volné tvorby se zapsal především jako autor desítek pomníků a sochařské výzdoby architektury. Nejvíce jeho prací se nachází v Olomouci.

Výběr jeho prací v Olomouci (pokud není uvedeno jinak):

Od roku 1918

Socha kazatele na hrobě Terezie († 1912) a Marie († 1918) Zamykalových, hřbitov Olomouc-Neředín
1921 - pomník Karla Havlíčka Borovského v Prostějově
1921 – pomník obětem I. světové války, Smetanova ul., Žďár nad Sázavou
1921 – pomník Jana Husa, Javorek
1924 – pomník osvobození Československa se sochou Františka Palackého v Olomouci - Holici
vstupní portál palmového skleníku ve Smetanových sadech
1925 – pomník padlým v První světové válce se sochou klečící plačky v kroji, bronz; na hřbitově v Ostravě–Třebovicích^[2]
1926 – sochařská výzdoba mauzolea jugoslávských vojínů^[3]
1927 – dvě sousoší Nemocného a Zdravé rodiny před vstupem do bývalé Okresní nemocenské pojišťovny (dnes zdravotnické zařízení SPEA) na náměstí Národních hrdinů 2
1927 – Jan Evangelista Kosina – busta v Kosinově ulici č. 4 v bývalé budově Slovanského gymnázia v Olomouci

Vstupní portál palmového skleníku
Sochařská výzdoba mauzolea jugoslávských vojínů
Sousoší Zdravé rodiny na náměstí Národních hrdinů
Sousoší Nemocný na náměstí Národních hrdinů
Jan Evangelista Kosina – busta v Kosinově ulici č. 4 v bývalé budově Slovanského gymnázia v Olomouci
Pamětní deska v obci Příkazy ke 100. výročí narození politika Josefa Vysloužila

1928 – ženská figura na pomníku obětem světových válek v Lutíně
1929 – socha sv. Václava v Olomouci-Topolanech
1929 – reliéf sv. Cyrila a Metoděje na Krajinské lékárně, Horní nám. 10 (spolupráce s architektem Klaudiem Madlmayrem)
1929 – Pamětní deska v obci Příkazy ke 100. výročí narození politika Josefa Vysloužila

30. léta 20. století

1931 – reliéf ležící ženy se snopem na portálu Pozemkového ústavu, Olomouc, Horní nám. 11 (s K. Madlmayrem)
1932 – busta Miroslava Tyrše před sokolovnou na třídě 17. listopadu
1933 – František Polívka – socha ve Smetanových sadech
1936 – sarkofág arcibiskupa Antonína Cyrila Stojana v Královské kapli baziliky na Velehradě
1937 – Tomáš Štítný ze Štítného (fiktivní podoba) – pomník na Mozartově ulici
1937 – deska W. A. Mozarta na Kapitulním děkanství v Olomouci
1938 - Pomník obětem 1. a 2. světové války se sochou T. G. Masaryka v obci Kostelec

Busta Miroslava Tyrše před sokolovnou na třídě 17. listopadu
František Polívka
Pomník Tomáše Štítného ze Štítného
Socha letce na hrobu Františka Malkovského v Benešově

40. léta 20. století

1946 – pomník obětem 2. světové války se sousoším znázorňujícím utrpení vězně a bolest matky ve vstupním prostoru kroměřížského hřbitova. Na tomto hřbitově je Pelikán také autorem figurální výzdoby několika hrobů.^[4]
1947 – Josef Petřek (1881–1943) – reliéf v Pavlovické ulici, Olomouc-Pavlovičky
1949 – Karel Maydl – pamětní deska ve Fakultní nemocnici v Olomouci
1950 – pomník letecké nehody polských pilotů v Těrlicku

Pomník obětem 2. světové války na kroměřížském hřbitově
Karel Maydl
Pomník v místě letecké nehody v Těrlicku

neseřazeno

Kostel svatého Cyrila a Metoděje (Olomouc) – vytvořil sochy z kamene, kovu a ze dřeva: bronzové sousoší sv. Cyrila a Metoděje, sochy na bočních oltářích, sochy v kapli Panny Marie, reliéf na křtitelnici, reliéf na kazatelně.

Kostel svatého Cyrila a Metoděje (Olomouc): bronzové sousoší sv. Cyrila a Metoděje je 4,5 m vysoké
Kostel svatého Cyrila a Metoděje (Olomouc): reliéf na kazatelně
Kostel svatého Cyrila a Metoděje (Olomouc): reliéf z mosazi na křitelnici z roku 1932

busty Josefa Kajetána Tyla, Jaroslava Vrchlického, Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka na budově Moravského divadla (již na budově nejsou)
reliéfy Aloise Jiráska, Eduarda Vojana, Hany Kvapilové a Leoše Janáčka na provozní budově Moravského divadla (třída Svobody)

etnograf a archeolog, prof. Jan Havelka (1839–1886) – pamětní deska na Biskupském náměstí
archeolog a speleolog Jindřich Wankel (1821–1897) – pamětní deska na Biskupském náměstí
Ignát Wurm – pamětní deska na tř. 1. máje
busta Josefa Dobrovského v knihovně Kláštera Hradisko
pamětní deska Wolfganga Amadea Mozarta na Kapitulním děkanství v areálu Olomouckého hradu

Ignát Wurm – pamětní deska
Busta Josefa Dobrovského v knihovně Kláštera Hradisko
Pamětní deska Wolfganga Amadea Mozarta na Kapitulním děkanství
socha sv. Václava v Topolanech
socha Františka Skopalíka v Záhlinicích

Jan Ošťádal – pamětní deska na Sokolské ulici
Jan Rudolf Demel – busta před zemědělskou školou v Olomouci-Klášterní Hradisko
baron a mecenáš městských sadů Wilhelm von Schneeburg (1804–1880) – nezvěstný pomník ze Smetanových sadů, pomník odstraněn za komunismu
Tomáš Garrigue Masaryk – busta před školou v Holici
socha před Solnými mlýny v Holici

Odkazy

Reference

↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Nové Veselí
↑ SAMEK Bohumil-DOLEJŠÍ Kateřina, Umělecké památky Moravy a Slezska 3.2., O/P. Academia Praha 2021, s. 634, obr. 1108.
↑ Mauzoleum Jihoslovanů, citováno 7. ledna 2008
↑ MARKÉTA MERCOVÁ, VLASTIMIL SOCHOR. Kroměřížský hřbitov. Kroměříž: SOkA Kroměříž, Muzeum Kroměřížska, 2001. 74 s.

Literatura

Lakosil, Jaromír: Sochař Julis Pelikán, Brno 1962

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Julius Pelikán na Wikimedia Commons
Galerie Julius Pelikán na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Julius Pelikán
https://web.archive.org/web/20070914135050/http://www.noveveseli.cz/obec/rodaci/pelikan/kniha/default.shtm
http://sochar-julius-pelikan-1887-1969.nepropasni.cz/ Archivováno 2. 8. 2007 na Wayback Machine.
vila Julia Pelikána na serveru slavnevily.cz
Julius Pelikán v informačním systému abART

[matrika-1] Matriční záznam o narození a křtu farnost Nové Veselí

[2] SAMEK Bohumil-DOLEJŠÍ Kateřina, Umělecké památky Moravy a Slezska 3.2., O/P. Academia Praha 2021, s. 634, obr. 1108.

[3] Mauzoleum Jihoslovanů, citováno 7. ledna 2008

[4] MARKÉTA MERCOVÁ, VLASTIMIL SOCHOR. Kroměřížský hřbitov. Kroměříž: SOkA Kroměříž, Muzeum Kroměřížska, 2001. 74 s.

[1]

[2]

[3]

[4]