Judith Gautier

Judith Gautier
Judith Gautier
	Judith Gautier, asi 1880; fotografie: Nadar
Rodné jméno	Louise Charlotte Ernestine Gautier
Narození	25. srpna 1845; Paříž Francie
Úmrtí	26. prosince 1917 (ve věku 72 let); Saint-Enogat (Dinard), Bretaň Francie
Místo pohřbení	Dinard
Pseudonym	Judith Walter
Povolání	spisovatelka, dramatička, překladatelka, básnířka a zpěvačka
Ocenění	Prix Lambert (1876); Cena Alfreda Née (1898); Cena Maillého-Latoura-Landryho (1904); rytíř Řádu čestné legie (1910)
Manžel(ka)	Catulle Mendès (1866–1896)
Partner(ka)	Victor Hugo
Rodiče	Théophile Gautier a Ernesta Grisi
Příbuzní	Théophile Gautier (syn) a Estelle Gautier (sourozenci); Édouard Bénédictus (synovec); Carlotta Grisi (teta)
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Judith Gautier, po prvním sňatku též Madame Catulle Mendès, (25. srpen 1845, Paříž – 26. prosinec 1917, Saint-Enogat (Dinard), Bretaň) byla francouzská spisovatelka, básnířka a překladatelka.

Život

Narodila se jako první dcera spisovatele Théophile Gautiera. Její matka Ernesta Grisi byla operní pěvkyní a sestrou známé tanečnice Carlotty Grisi. Judith měla mladší sestru Estelle. Dětství prožila na venkově v naprosté volnosti. V mládí se ocitla v prostředí přátel svého otce, kam patřili například Théodore de Banville, Gustave Flaubert, bratři Goncourtové, Charles Baudelaire, Jules Champfleury, Arsène Houssaye nebo Gustave Doré. První článek – kritiku Baudelairova překladu básně v próze Eureka od E. A. Poea – uveřejnila v novinách Le Moniteur, když jí bylo 14 let. Její otec zaměstnal politického uprchlíka, čínského mandarina Ding Dunling jako domácího učitele svých dcer^[3]. Pod jeho vlivem se věnovala čínské literatuře a kultuře. Později rozšířila svůj zájem i na kulturu japonskou. Sama však nikdy Orient nenavštívila.

Byla vyhlášenou kráskou, údajně byla jednou z pozdních milenek Victora Huga, který jí věnoval báseň Ave, dea; moriturus te salutat.

V roce 1860 se seznámila se spisovatelem Catulle Mendèsem a v roce 1866 uzavřeli sňatek. Rozvedli se v roce 1874. Poté se vdala podruhé za spisovatele Pierra Loti.

Byla první ženou, která se stala členem Académie Goncourt (2. křeslo, 1910-1917).

Judith Gautier a Richard Wagner

Judith Gautier byla velkou obdivovatelkou Richarda Wagnera. Napsala o něm řadu článků, přeložila do francouzštiny libreto opery Parsifal. Spolu s prvním manželem a básníkem Villiers de l'Isle Adam navštívili v roce 1869 Richarda Wagnera v jeho venkovském domě v Tribschen u Luzernského jezera. V roce 1876 se s ním sblížila na prvním festivalu v Bayreuthu. Posílala mu z Paříže látky a parfémy, které Wagner používal jako inspiraci při psaní své poslední opery Parsifal, a také intimní dopisy. Korespondenci s ním udržovala prostřednictvím jeho holiče až do roku 1878, kdy Wagnerova žena Cosima odhalila tajné dopisování, spálila dopisy a donutila Wagnera vztah ukončit.

Dílo

Nefritová kniha

Její první kniha Le Livre de Jade (Nefritová kniha), vydaná pod jménem Judith Walter, byla prezentována jako kniha překladů staré čínské poesie (mj. básníka Li Po). Jedná se ale v naprosté většině pouze o variace na čínská témata.^[4]

Spisy

Le Livre de Jade (Nefritová kniha), 1867 – básně, pod pseudonymem Judith Walter, reedice 2007, ISBN 0-548-62198-5
Le Dragon impérial (Císařský drak), 1869 – román
L'Usurpateur (Uzurpátor), 1875 – román, druhé vydání 1887 pod názvem La Sœur du soleil (Dcera slunce)
Le Jeu de l’amour et de la mort 1876 – divadelní hra
Lucienne 1877 – román
Les Cruautés de l'amour (Krutosti lásky), 1879 – povídky
Les Peuples étranges (Cizí národy), 1879 – esej
Isoline, 1882 – román
Wagner et son oeuvre poétique (Wagner a jeho básnické dílo), 1882 – esej, reprint Kessinger Publishing, ISBN 1-4179-0847-5
La Femme de Putiphar 1884 – povídky
Poemes de la libellule (Básně vážky) 1885 – reprint 2007, ISBN 4-86166-037-8
La Marchande de sourires (Obchodnice s úsměvy) 1888 – divadelní hra, spoluautor Pierre Loti
Fleurs d'Orient 1893 – povídky
Le Vieux de la montagne, 1893 – román
Iskender, histoire persane 1894
Les Princesses d'amour (Princezny lásky), 1900
Les Musiques bizarres, 1900 – esej pro světovou výstavu v Paříži v roce 1900 o hudbě Číny, Jávy, Japonska, Egypta a Madagaskaru
Le Collier des jours (Náhrdelník dnů), 1904 – memoáry
En Chine 1911 – esej
Dupleix 1912- esej
La fille du ciel (Dcera nebes) 1912 – divadelní hra, spoluautor Pierre Loti
L'Inde éblouie 1913 – esej
Le second rang du collier – memoáry, reedice L'Harmattan, 2000, ISBN 2-7384-7345-8
Le troisième rang du collier – memoáry
Mémoires d'un Éléphant Blanc (Vzpomínky bílého slona), ilustrace Alfons Mucha (kniha pro děti)^[5]

České překlady

Princezny lásky, překlad Helena Vracelová (= Arnošt Procházka), KDA, svazek 46, Praha, Kamilla Neumannová, 1908

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b Francouzská národní knihovna.
↑ Dostupné online.
↑ Stephan von Minden, “Une expérience d’exotisme vécu: ‘le Chinois de Théophile Gautier,’” L’Orient de Théophile Gautier: Bulletin de la Société Théophile Gautier 12/1990
↑ PROCHÁZKOVÁ, Žaneta. Básník křehké krásy - s Ferdinandem Stočesem o čínských překladech [online]. Literární novinky, 2005-03-15 [cit. 2017-03-16]. Dostupné online.
↑ Gallica.bnf.fr

Literatura

Zdeněk Hrbata: heslo Judith Gautier in: Slovník francouzsky píšících spisovatelů, Praha, Libri, 2002, ISBN 80-7277-130-2
ŠALDA, František Xaver. heslo Gautierová Judith, básnířka francouzská. In: kolektiv autorů. Ottův slovník naučný. Praha: Jan Otto, 1895. ISBN 80-7185-057-8. Svazek IX. S. 962.
(anglicky) Bettina Liebowitz Knapp: Judith Gautier: Writer, Orientalist, Musicologist, Feminist, a Literary Biography, University Press of America, 2004, ISBN 0-7618-3000-6

2. křeslo Académie Goncourt
Předchůdce: Jules Renard	1910–1917 Judith Gautier	Nástupce: Henry Céard

[4a6bfbbc8d2ee67be976ca087b7e5961faa5d8c1-1] Francouzská národní knihovna.

[c208240dd8ce43af002af15bd983bef6a1a0a5c4-2] Dostupné online.

[3] Stephan von Minden, “Une expérience d’exotisme vécu: ‘le Chinois de Théophile Gautier,’” L’Orient de Théophile Gautier: Bulletin de la Société Théophile Gautier 12/1990

[4] PROCHÁZKOVÁ, Žaneta. Básník křehké krásy - s Ferdinandem Stočesem o čínských překladech [online]. Literární novinky, 2005-03-15 [cit. 2017-03-16]. Dostupné online.

[5] Gallica.bnf.fr

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]