Juan Bravo
| Juan Bravo | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 1483 Atienza |
| Úmrtí | 24. dubna 1521 (ve věku 37–38 let) Villalar de los Comuneros |
| Příčina úmrtí | poprava stětím |
| Povolání | politik, revolucionář a vojenství |
| Choť | María Coronel (od 1519)[1] |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Juan Bravo de Lagunas y Mendoza (cca 1483, Atienza – 24. dubna 1521, Villalar de los Comuneros) byl kastilský šlechtic a jeden z vůdců komunérů, což byly místní rady, které se vzbouřily proti císaři Karlu V. během kastilského povstání komunérů. Žil a působil v severo-centrálním Španělsku.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Juan Bravo se narodil kolem roku 1483 ve městě Atienza ve Španělsku. Jeho otcem byl Gonzalo Ortega Bravo de Laguna, správce pevnosti, a matkou María de Mendoza, dcera hraběte z Montaguda.[2] Juan Bravo byl synovcem Juana de Ortegy Bravo de Laguny, biskupa diecézí Ciudad Rodrigo, Calahorra a Coria. Byl také bratrancem z druhého kolene Luisy de Medrano a bratrancem její matky Magdaleny Bravo de Lagunas y Cienfuegos.
V roce 1504 již Juan Bravo žil v centrálním španělském městě Segovia a o rok později se oženil s Catalinou del Rio, jedinou dcerou Diega del Rio, člena Rady Segovie, a Isabel de Herrera. Spolu měli tři děti: Gonzala Bravo del Río, Luise Bravo a Maríu de Mendoza.[2]
Po ovdovění v roce 1515 se Bravo v roce 1519 v Segovii oženil s Maríou Coronel.[2] María byla dcerou Íñiga Lópeze Coronela, člena Rady Segovie a bohatého obchodníka, a pravnučkou konvertovaného Žida Avrahama Senora Coronela. Z tohoto manželství vzešli dva synové, Andrea Bravo de Mendoza a Juan Bravo de Mendoza. Íñigo López Coronel odkázal veškerý svůj majetek svému zeti Juanu Bravovi pod podmínkou, že jej zdědí jeho děti s Maríou.
Politická a vojenská kariéra
[editovat | editovat zdroj]Juan Bravo zahájil svou politickou kariéru v červnu 1516 v La Rioje. Byl jedním z velitelů jmenovaných kardinálem Cisnerosem, tehdejším regentem království, aby vytvořil ozbrojený sbor, který by sloužil výhradně koruně. Opozice vysoké šlechty však vedla ke zrušení projektu a říká se, že právě neúspěch tohoto projektu Brava přiměl postavit se proti novému králi.[2]
V říjnu 1519 byl Bravo jmenován velitelem milice v Segovii. Poté, co se dozvěděl o nových daních pro císaře Karla V. a o jeho odjezdu do Německa dne 29. května 1520, Bravo vedl povstalecké síly, které během let 1520 a 1521 obsadily město Medina del Campo a další města. Juan Bravo během celé kastilské války nadále velel segovijské milici a organizoval obranu proti královským vojskům. Královské síly si však udržely kontrolu nad pevností Alcázar v Segovii až do konce povstání.
Bravo měl na starosti kontakt s dalšími povstaleckými městy a jejich vůdci. Odjel do města Tordesillas, aby se setkal s královnou Janou I., matkou císaře, kterou povstalci podporovali. Snažil se získat její oficiální podporu, ale neuspěl.
Juan Bravo byl poražen královskými silami v bitvě u Villalaru dne 23. dubna 1521. Byl zajat a následující den, 24. dubna 1521, byl ve Villalaru de los Comuneros popraven setnutím hlavy za velezradu spolu se dvěma dalšími vůdci povstání.[2][3] Pohřben byl na místě popravy, ale s povolením úřadů bylo jeho tělo začátkem června převezeno zpět do Segovie. V Segovii následně vypukly občanské nepokoje. Rodiny Cataliny del Rio a Maríi Coronel, stejně jako jeho političtí příznivci, se pokusili z pohřbu učinit slavnostní poctu muži, kterého považovali za ochránce komunity. Královské úřady měly problémy s kontrolou rozhořčené reakce davu a nakonec ji tvrdě potlačily.[2]
Odkaz
[editovat | editovat zdroj]- Je připomínán spolu s dalšími třemi vůdci povstání v anonymní básni Óda na biskupa ze Samory (1822).
- Hlavní postava dramatu Juan Bravo El Comunero: Drama ve čtyřech aktech (Madrid: TFM Ruano, 1849).
- Vystupuje v obraze Poprava kastilských komunérů od Antonia Gisberta Péreze (1860).[4]
- Zobrazen v obraze Bitva u Villalaru od Manuela Picola Lópeze (1887).
- Divadlo Teatro Juan Bravo v Segovii, založené v roce 1917, bylo pojmenováno na jeho počest.[5]
- Je zmíněn v básni argentinského básníka Raúla Gonzáleze Toñóna Živá historie pod nesmrtelným návrším (1934).
- V roce 1921 byl v historickém centru Segovie postaven pomník na jeho počest.[6][7]
- Tento pomník byl zachycen na obraze od Lionela Lindsaye z první poloviny 20. století.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Juan Bravo na anglické Wikipedii.
- ↑ Archivo General de Castilla y León. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f Juan Bravo [online]. Real Academia de la Historia [cit. 2024-05-25]. Dostupné online.
- ↑ צדקיהו, תמירה; הדברים, טבע. גוביה: עיר של אמת מיםס. Ynet. 2013-04-02. Dostupné online [cit. 2024-05-25]. (hebrejsky)
- ↑ The Comuneros Juan De Padilla 1490-1521 Juan Bravo And Francisco Maldonado At The Scaffold, 1860 by Antonio Gisbert [online]. Fine Art America [cit. 2024-05-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Información [online]. Teatro Juan Bravo [cit. 2024-05-25]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ SEGOVIA, SPAIN - AUGUST 14, 2022: Statue "Monument to Juan Bravo" in Segovia, Spain, made by the sculptor Aniceto Marinas, inaugurated in 1921 [online]. Alamy [cit. 2024-05-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Statue of Juan Bravo, Segovia, Spain [picture] [online]. Trove [cit. 2024-05-25]. Dostupné online. (anglicky)
