Přeskočit na obsah

Juan Antonio Villacañas

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Juan Antonio Villacañas
Juan Antonio Villacañas (30. srpna 2018)
Juan Antonio Villacañas (30. srpna 2018)
Narození10. ledna 1922
Toledo
Úmrtí21. srpna 2001 (ve věku 79 let)
Toledo
Povoláníspisovatel, literární kritik a básník
Žánrpoezie a esej
OceněníHijo Predilecto de Toledo (2015)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Juan Antonio Villacañas (10. ledna 1922, Toledo, Španělsko – 21. srpna 2001, tamtéž) byl španělským básníkem, esejistou a kritikem.

Biografie

[editovat | editovat zdroj]

Jelikož se narodil ve španělském Toledu v roce 1922, Občanská válka předčasně ukončila jeho středoškolské vzdělání. V armádě povinně sloužil na různých místech jako v Melille a Aránském údolí Pyrenejí. V Mellile byl pověřen přeorganizováním knihovny vojenského klubu a využil této příležitosti k svému intenzivnímu vzdělávání, když dychtivě a hojně četl. Po návratu do Toleda byl zaměstnán městskou radou, kde později převzal vedení nad uměním a kulturou. Tuto pozici si udržel mnoho let. Jeho sbírka básní Los Sapos z roku 1968 je obviňováním zneužívání moci, přičemž městská rada v ní figuruje zároveň jako realita a přirovnání pro takovou moc. V roce 1956 dostal Villacañas pozvání od Belgické Akademie Francouzského jazyka a literatury k účasti na třetím ročníku Bienale Internationale de Poésie v Knokke-le-Zoute v Belgii. Jeho blízké přátelství s hispanistou a básníkem Edmondem Vanderkammenem začalo právě v této době. Vanredkammen revidoval jeho Conjugación Poética del Greco v časopise pro básníky z roku 1959 a přeložil několik jeho básní do Francouzštiny. Ty se všechny objevily v tomtéž časopise v roce 1972. Po jeho návštěvě v Belgii měl Villacañas rozhovor s UNESCem v Paříži, kde se jeho hlas nahrával pro speciální vysílání pro Španělsky mluvící část Ameriky. Od padesátých let se jeho práce začínaly objevovat v národních i mezinárodních básnických antologiích. Ve stejné době se výňatky z jeho básní a kritik objevovaly v různých časopisech a novinách. Villacañas prožil v Toledu celý svůj život a vůči různým uměleckým skupinám a trendům v kritice zůstal nestranný a sledoval svůj vlastní poetický i kritický směr. Tato odtažitost mu od osmdesátých let přinášela mlčení a odstup ze stran již fungujících uměleckých skupin a kritických trendů.

Pamětní deska na rodném domě Juan Antonio Villacañas

Od roku 2001 však stoupá počet Španělských i zahraničních básníků a kritiků, kteří obdivují Villacañasovo dílo. Toto obrození, které přišlo po pomlce posledních desetiletí dvacátého století znovu poukazuje na důležitost Juana Antonia Villacana. V úvahu v tomto ohledu přichází například uznání takových básníků a kritiků, mezi které patří Emilio Porta,[1] , Pablo Luque Pinilla [2], Roberto Carlos Hernández Ferro [3], Enrique Gracia [4] y Michael Smith [5].

V roce 2001 byl každoroční knižní veletrh v Toledu věnován Juanu Antoniovi Villacañovi. Zahajovací řeč pronesla jeho dcera, Beatriz Villacañová.

Díla

[editovat | editovat zdroj]

Juan Antonio Villacañas napsal třicet tři básnických sbírek, které zahrnovaly širokou škálu námětů a forem, od volného verše (již od padesátých let) až k sonetu, od slok a rýmů podle vlastní vynalézavosti až po lyriku: Juan Antonio Villacañas doplnil tuto tradiční formu novým a překvapujícím obsahem do té míry, že dnes jsou jeho lyriky známé jako “juanantonianas lyriky”. K poctě mistrovství Juana Antonia Villacana a jeho lyrik, vymyslel Juan Ruiz de Torres novou formu, která vzešla z Villacañovy, a která se jmenuje delyrika. V souvislosti s poezií také vyprodukoval mnoho kritiky a esejů (které se objevily v široké škále publikací, například v La Estafeta Literaria a Nueva Estafeta, vedena Luisem Rosalesem) a dvě knihy prózy: Bécquer o la Poesía de Todos (za kterou získal cenu Círculo de Escritores y Poetas Iberoamericanos v New Yorku v roce 1971) a Versómanos (z roku 1989).

V posledním díle ze jmenovaných Villacañas rozkrývá prvky, které zvýrazňují velkou část převládající básnické kritiky tehdejší doby. Básně, krátké povídky a různorodé texty mohou být nalezeny v takových publikacích jako ABC, Poesía Española (1ª y 2ª Épocas), Diario Ya, Poesía Hispánica, Diario de León, Le Journal des Poètes and El Mercurio de Chile. V sedmdesátých letech Juan Antonio Villacañas zkoumá nový způsob tvorby: jednotu básně a obrazu, aby vytvořil silnou spojnici, kterou nazval “liriforma”. Výstava těchto “liriforem” společně vytváří knihu nazvanou Testamento de Carnaval. Prvního ledna roku 1976 zaplnil periodický tisk La Estafeta Literaria společně s dalšími sdělovacími prostředky zprávy rozhovorem s autorem.

Poezie

[editovat | editovat zdroj]
  • 1952, Navegando en la Noche
  • 1952, Legionario del Mundo
  • 1953, Brisas Íntimas
  • 1954, Palabras
  • 1954, El Tiempo Justo
  • 1955, El Diluvio Universal
  • 1957, La Estatua Animada
  • 1958, Conjugación Poética del Greco
  • 1960, Marcha Destriunfal
  • 1961, Música en las Colinas
  • 1962, Los Vagos Pensamientos
  • 1964, Sala de Juego
  • 1965, La Llama entre los Cerezos
  • 1968, Los Sapos
  • 1971, Cárcel de la Libertad (Premio “Ausiàs March” 1969)
  • 1971, Las Humanas Heridas de las Piedras
  • 1973, Rebelión de un Recién Nacido
  • 1975-1976, Testamento del Carnaval (Liriformas)
  • 1980, El Dante en Toledo
  • 1980-1984, Estado de Gracia (Incluido en Argumento de Mi Biografía, 2000 como Cartas Pasión con Tetis, 1980)
  • 1990, 20 Poemas de Antón y una Canción Inesperada
  • 1991, El Humor Infinito de la Historia
  • 1993, Homenaje a la Lira en Larga Sobremesa con Luciano
  • 1995, Se Equivocó el Profeta
  • 1995, Las Tentaciones de Sanjuanantonio
  • 1996, A Muerto por Persona
  • 1996, Al Margen de lo Transitable (bajo el seudónimo de Juan Amor de Velasco)
  • 1996, Antología Poética
  • 1997, Sublevación de la Melancolía
  • 1998, Sandemonio en la Gloria
  • 1998, Sublimación de la Desobediencia
  • 1999, Balbuciendo
  • 2000, Argumento de la Poesía
  • 2000, Argumento de mi Biografía
  • 2000, Déjame al Conde-Duque, que lo mato (Juan Amor de Velasco)
  • 2001, La Soberbia del Gesto (Inédito)
  • 2009 Juan Antonio Villacañas: Selected Poems. Español-Inglés. Traducción de Michael Smith y Beatriz Villacañas. Edición Luis Ingelmo. Shearsman. RU.

Eseje

[editovat | editovat zdroj]
  • 1971, Bécquer o la Poesía de Todos
  • 1989, Versómanos

Ocenění a pocty

[editovat | editovat zdroj]
  • Toledo de Periodismo, 1957.
  • Gran Duque de Alba, 1963.
  • Países Hispánicos, 1964.
  • Premio Provincia de León, 1965.
  • Juan de Baños, 1965.
  • Nacional de Literatura de Tema Deportivo, 1966.
  • Instituto de Cultura Hispánica, 1967.
  • Justas Poéticas Ayuntamiento de Madrid 1968.
  • Ausias March 1969.
  • Premio Círculo de Escritores y Poetas Iberoamericanos de Nueva York.

V roce 2000 navrhla Academia de Bellas Artes y Ciencias Históricas de Toledo Villacaña jako kandidáta na Premio Reina Sofía de Poesía Iberoamericana.

Antologie

[editovat | editovat zdroj]
  • Antologías de Poesía Española, 1955–1956; 1956–1957; 1961–1962; 1963–1964; 1964-1965. Luis Jiménez Martos, Aguilar.
  • Poésie Espagnole Contemporaine, 1962. Templeuve.
  • La Poesía Española en 1961, 1963. Cuadernos Bibliográficos VIII, CSIC.
  • Panorama Poético Español, 1965. Luis López Anglada. Editora Nacional.
  • Antología Bilingüe (Español-Inglés) de la Poesía Española Moderna, 1965. Helen Wohl Patterson. Ediciones Cultura Hispánica.
  • Quién es Quién en las Letras Españolas. Primera Edición: Guillermo Díaz Plaja, 1969. Ediciones consecutivas 1973 y 1979. Instituto Nacional del Libro Español.
  • Poetas Sociales Españoles, 1974. José Gerardo Manrique de Lara. Epesa.
  • Poesía Castellana de Cárcel, 1976, José María Balcells. Dirosa.
  • Poesía Erótica en la España del Siglo XX, 1978, Jacinto López Gorgé y F. Salgueiro. Vox.
  • Antología-Homenaje a Teresa de Jesús, 1982, Colección Poesía Nueva, Madrid.
  • Poetas de Hoy en España y América, 1983, Colección Poesía Nueva, Madrid.
  • Jornadas de Poesía Luso-Española, 1983, Taller Prometeo de Poesía, Madrid.
  • La Cultura en Castilla-La Mancha y sus Raíces, 1984, Textos de Rafael Morales y Ficha Bio-Bibliográfica de Francisco Fúster Ruiz, Junta de Comunidades de Castilla-La Mancha.
  • Quién es Quién en Poesía, 1985, Prometeo, Madrid.
  • Poetas de Castilla-La Mancha (1939-1985), 1986, Alfredo Villaverde, Patronato Municipal de Cultura, Ayuntamiento de Guadalajara.
  • Antología Ibero-Americana de la Guitarra, 1987, Luis F. Leal Pinar. Editorial Alpuerto, Madrid.
  • Poetas Hispanoamericanos para el Tercer Milenio, 1993, Alfonso Larrahona Kästen, México.
  • Cantores del Corpus Christi, Antología de Poesía Lírica Toledana, 1996, Elizabeth Wilhelmsen (Selección, Introducción y Documentación) General Editor: Robert Laner, Ibérica, Vol. 13, Peter Lang, New York, Washington, DC.
  • Guitarra de 26 Cuerdas, Antología Bilingüe Español-Ruso. Juan Ruiz de Torres, Yuri Shashkov y Victor Andreev. Asociación de Hispanistas de San Petersburgo.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ “Časem bude Juan Antonio Villacañas, jeden z nejlepších básníků dvacátého století, plně doceněn. Jeho básnická díla jsou velmi pozoruhodná pro jejich bohatost námětů a komplexnost, kterou vyjadřují. Tato díla byla doposud sesbírána do netradiční publikace, sestavené a vybrané další významnou básnířkou, Beatriz Villacañovou, Juanovou dcerou. Beatriz vykonala skvělou a důkladnou práci plnou lásky a porozumění vůči básnickým dílům svého otce. Je to kniha, kterou by si měl přečíst každý, kdo miluje opravdovou literaturu.” Porta, Emilio, “La Poesía de Juan Antonio Villacañas: Argumento de una Biografía-Obra Poética 1960-1984”, Mirador. Revista de la Asociación de Escritores y Artistas Españoles. Nº 8, Marzo, 2004.
  2. ↑ Pablo Luque Pinilla, “Entrevista a Beatriz Villacañas, hija del poeta Juan Antonio Villacañas”, 7 de Febrero de 2011.
  3. ↑ Hernández Ferro, R.C. 2004, “ Juan Antonio Villacañas, su obra en México”. El Sol de México. Miércoles, 11 de Agosto.
  4. ↑ Enrique Gracia: http://poetasenvivo.blogspot.com.es/2009/03/juan-antonio-villacanas-poeta.html
  5. ↑ Michael Smith: traductor al inglés, Junto con Beatriz Villacañas, de Juan Antonio Villacañas: Selected Poems, Shearsman Books, LTD. Reino Unido, 2009.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Juan_Antonio_Villacañas&oldid=23428611“