Jozef Marko (generál)

genmjr. Jozef Marko
genmjr. Jozef Marko
Narození	8. června 1904; Zeleneč; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	22. května 1981 (ve věku 76 let); Bratislava; Československo
Místo pohřbení	Bratislava, hřbitov Slávičie údolie, sektor XXXII A, hrob 188
Národnost	slovenská
Alma mater	Vojenská akademie v Hranicích
Povolání	voják
Rodiče	Felix Marko a Sidónia Páleníková
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Jozef Marko (8. června 1904 Zeleneč – 22. května 1981 Bratislava) byl důstojník československé armády slovenské národnosti, účastník Slovenského národního povstání a politický vězeň komunistického režimu.

Život

Před druhou světovou válkou

Jozef Marko se narodil 8. června 1904 v Zelenči nedaleko Trnavy v rodině Felixe Marka a Sidónie, rozené Páleníkové. Mezi lety 1914 a 1922 vystudoval reálné gymnázium postupně v Bratislavě a Trnavě. Začal studovat na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, ale z finančních důvodů studia nedokončil. Nastoupil prezenční vojenskou službu a rozhodl se stát se vojákem z povolání. Mezi lety 1924 a 1926 studoval na Vojenské akademii v Hranicích a následně působil u spojovacího vojska. Sloužil jako velitel čety telegrafního praporu v Trnavě, od roku 1929 v Kutné Hoře, od roku 1933 jako velitel roty v Týně nad Vltavou, poté opět v Kutné Hoře a následně v Brně. V roce 1936 se stal pedagogem na Vojenské akademii v Hranicích, kde vyučoval až do rozpadu Československa v březnu 1939. Dosáhl hodnosti kapitána.

Druhá světová válka

Po rozpadu Československa v březnu 1939 přešel Jozef Marko do nově vzniklé slovenské armády a to jako velitel spojovacího vojska u Ministerstva národní obrany v Bratislavě, od 1. května téhož roku pak jako velitel spojovacího praporu 1 v Turčianském svatém Martině, kde měl za úkol i vybudování spojařského učiliště. Během příprav na napadení Polska bylo v srpnu 1939 jeho velitelství přesunuto do Spišské Nové Vsi, kde poté spolupracoval na budování spojařského centra Slovenské armády. K 1. lednu 1944 byl převelen do Banské Bystrice.

Slovenské národní povstání

Jozef Marko započal s navazováním kontaktů s odbojáři již v roce 1940. Měl velkou zásluhu na vybudování kontaktů mezi Slovenskou národní radou a vysokými činiteli Slovenské armády. Z pověření rady s nimi také sám jednal, mj. i s generálem Jánem Golianem. Po vzniku Vojenského ústředí připravujícího Slovenské národní povstání se stal jeho členem. Zasloužil se zejména opět o budování styků a informačních kanálů mezi jednotlivými povstaleckými subjekty a i s činiteli zahraničního odboje. Zorganizoval a absolvoval množství důležitých jednání, staral se i o materiální zabezpečení partyzánů. Po vypuknutí povstání se stal velitelem jeho spojovacího vojska, mj. se zasloužil o zřízení a provoz Svobodného slovenského vysílače a rovněž o jeho náhradu po zničení nepřítelem. Dne 12. září se stal členem Rady na obranu Slovenska, která se následně pokoušela koordinovat činnost armády a partyzánů. Po pádu povstání odešel 28. října 1944 do hor, skrýval se u obce Hiadeľ. V prosinci téhož roku se přesunul do svého rodiště vydávaje se za východoslovenského evakuanta, kde se pak ukrýval do konce války. Tu zakončil v hodnosti plukovníka.

Po druhé světové válce

Mezi lety 1945 a 1948 působil Jozef Marko jako velitel spojovacího vojska při Ministerstvu národní obrany v Praze. Spolupodílel se na zřízení Svazu vojáků Slovenského národního povstání. K 19. únoru 1947 byl povýšen na brigádního generála. Po tzv. Vítězném únoru byl 27. března 1948 odeslán na zdravotní dovolenou a k 1. září téhož roku přeřazen do zálohy. Mezi lety 1949 a 1950 byl poprvé z politických důvodů degradován a vězněn, poté pracoval převážně pro podniky spojů. V roce 1958 byl opět zatčen v souvislosti s politickým procesem proti Imrichu Karvašovi a 25. března 1959 odsouzen na čtrnáct let vězení za velezradu. Propuštěn byl díky amnestii v roce 1963, nadále byl ale sledován Státní bezpečností. Do roku 1968 pracoval pro Lidové družstvo invalidů, následně odešel do důchodu. Během tvz. Pražského jara se angažoval v organizaci pro obranu lidských práv, což mu během normalizace přineslo opětovné sledování Státní bezpečností. Zemřel 22. května 1981 v Bratislavě. Pohřben je na hřbitově v bratislavském Slavíčím údolí. ^[1] Hodnost generálmajora in memoriam mu byla navrácena v roce 1991.

Vyznamenání

1945 Československá medaile za zásluhy I. stupně
1945 Řád Slovenského národního povstání I. třídy
1946 Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
1946 Československý válečný kříž 1939
1948 Řád čestné legie V. třídy

Odkazy

Literatura

Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945.. Praha: Ministerstvo obrany ČR - AVIS, 2005. 350 s. Dostupné online. ISBN 80-7278-233-9. S. 188.

Reference

↑ Hrob Jozefa Marka na stránkách Spolku pro vojenská pietní místa

Externí odkazy

[1] Hrob Jozefa Marka na stránkách Spolku pro vojenská pietní místa

[1]