Josef von Rezniček

Josef baron von Rezniček
Vojenská služba
Služba	Rakouské císařství Rakouské císařství
Hodnost	polní podmaršál (1864), generálmajor (1859)
Narození	26. března 1812
Úmrtí	1. srpna 1887 (ve věku 75 let) Štýrský Hradec
Titul	svobodný pán (1860)
Rodiče	Josef Řezníček
Děti	Emil Nikolaus von Reznicek
Ocenění	Řád železné koruny Vojenský záslužný kříž Císařský rakouský řád Leopoldův Řád Medžidie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef svobodný pán Rezniček (26. března 1812 – 1. srpna 1887 Štýrský Hradec) byl rakouský generál. V armádě sloužil od mládí a zúčastnil se několika válečných tažení, jako nositel vysokých státních vyznamenání byl v roce 1860 povýšen do stavu svobodných pánů. Ve vojsku dosáhl hodnosti polního podmaršála (1864) a před odchodem do výslužby zastával funkci zástupce vrchního velitele v Uhrách (1866–1867).

Životopis

Byl synem vojenského kapelníka a hudebního skladatele Josefa Reznička (1787–1848), který pocházel z Berounska a od roku 1819 působil ve Vídni. Josef mladší sloužil od mládí v armádě a vystřídal působení u různých jednotek v Uhrách a na Vojenské hranici. V revolučních letech 1848–1849 se zúčastnil bojů v Itálii a proti maďarským povstalcům. Několikrát se vyznamenal statečností a v roce 1850 byl povýšen na plukovníka, v této hodnosti byl pak několik let velitelem 53. pěšího pluku v Osijeku.

V roce 1854 byl povýšen do hodnosti generálmajora a převzel velení brigády v Banátu, poté byl velitelem v Jasích, později byl brigádním velitelem v Temešváru. V roce 1859 se zúčastnil války v Itálii jako velitel brigády u 2. armádního sboru. V roce 1864 dosáhl hodnosti polního podmaršála a stal se zástupcem velitele 6. armádního sboru v Budapešti. K datu 1. ledna 1867 byl penzionován a od té doby žil v soukromí ve Vídni.

Během služby v armádě byl několikrát vyznamenán, byl nositelem Řádu železné koruny, Leopoldova řádu a Vojenského záslužného kříže, v zahraničí byl držitelem tureckého Řádu Medžidie III. třídy. V roce 1853 byl povýšen do šlechtického stavu s titulem rytíř a v roce 1860 získal stav svobodných pánů.

Byl celkem čtyřikrát ženatý, jeho třetí manželkou byla od roku 1855 Klarisa Ghika (1834–1864), která pocházela ze starobylé šlechty v Moldavsku. Synové z druhého, třetího a čtvrtého manželství vynikli v různých uměleckých oborech. Oskar (1851–1909) a Ferdinand (1868–1909) se prosadili jako malíři. Nejvíce se proslavil syn Emil (1860–1945), který byl hudebním skladatelem a pedagogem, trvale působil v Berlíně.

Odkazy

Literatura

• VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2025; Praha, 2015; s. 380–383 ISBN 978-80-905324-7-2