Josef Vaniš
| Josef Vaniš | |
|---|---|
 Josef Vaniš u příležitosti výstavy „Vysoký Chlumec ve fotografii“ v roce 2000 | |
| Narození | 6. ledna 1927 Vysoký Chlumec |
| Úmrtí | 12. února 2009 (ve věku 82 let) Praha |
| Povolání | kameraman, fotograf a kameraman |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Josef Vaniš (6. ledna 1927 Vysoký Chlumec – 12. února 2009 Praha) byl český kameraman a fotograf.
Život a dílo
[editovat | editovat zdroj]V roce 1945 dokončil studium oboru filmový laborant na grafické škole v Praze. V letech 1951 až 1958 pracoval u Československého armádního filmu.[1] Poté až do roku 1989 ve filmovém studiu Barrandov.
V letech 1953 až 1955 navštívil (na pozvání čínské strany) spolu s Vladimírem Sísem Tibet, aby zde natočili dokumentární film o stavbě silnice, která měla spojit Čínu s Tibetem.[1] Cesta do hlavního města Tibetu Lhasy jim tehdy trvala devět měsíců.[1] U kláštera v Čhamdo se setkali se 14. Dalajlámou Tändzinem Gjamccho, když tento právě putoval po budované silnici na oficiální návštěvu Pekingu.[1] Do Lhasy vstoupili Vaniš se Sísem po jedenácti dnech čekání jako první Češi.[1] (Jejich víza měla pořadová čísla 1 a 2.[1]) Během putování pořídil Vaniš stovky černobílých i barevných negativů, jenž byly publikovány v několika obrazových knihách (např. „Vzpomínka na Tibet“ vydaná v roce 1997[2]).
Byl hlavním kameramanem dokumentárního filmu režiséra Vladimíra Síse Cesta vede do Tibetu z roku 1954,[3] který získal v roce 1956 čestné uznání na filmovém festivalu v Benátkách, ale z českých kin byl stažen a nesměl se promítat.[4]
Pracoval s režisérem Karlem Kachyňou na filmech Závrať, Naděje či Vysoká zeď. S Dušanem Kleinem spolupracoval na filmech Radikální řez, Dobří holubi se vracejí, Vážení přátelé, ano, ale i na třech filmech z pentalogie o 'Básnících' (Jak básníci přicházejí o iluze, Jak básníkům chutná život a Konec básníků v Čechách).
Spolupracoval i s dalšími významnými režiséry jako Zbyněk Brynych nebo Jindřich Polák. Podílel se též na televizním seriálu Pan Tau nebo na filmech Kačenka a strašidla, Smrt stopařek, Tichý Američan v Praze, Noc klavíristy, Dědeček, Kylián a já.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f Úvodní text kalendáře na rok 2019 vydaný organizací MOST (www.protibet.cz); kapitola: Josef Vaniš, fotografický objevitel zmizelého Tibetu
- ↑ Vaniš, Josef. Vzpomínka na Tibet. Praha: Práh, 1997. 160 stran. ISBN 80-85809-73-7.
- ↑ Cesta vede do Tibetu [online]. Česko-Slovenská filmová databáze [cit. 2021-07-27]. Dostupné online.
- ↑ SPÁČILOVÁ, Mirka. Do kin míří zakázaný cestopis, v němž Češi zachytili soumrak Tibetu. iDNES.cz [online]. 2019-01-18 [cit. 2019-01-19]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Vaniš na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Vaniš
- josef.vanis.cz – osobní webová stránka
- Josef Vaniš na Kinoboxu
- Josef Vaniš v informačním systému abART
