Josef Serinek
| Josef Serinek | |
|---|---|
| Černý | |
.jpg) Josef Serinek | |
| Narození | 25. února 1900 Bolevec, Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 14. června 1974 (ve věku 74 let) Svitavy, Československo |
| Vojenská kariéra | |
| Sloužil | Miroslav Tyrš (partyzánský oddíl) |
| Velel | lesní partyzánský oddíl v Daňkovicích a ve Veselí |
| Války | druhá světová válka |
| Vyznamenání | Československá medaile za zásluhy II. stupně Odznak Československého partyzána Medaile Za hrdinství in memoriam (2022) |
 multimediální obsah na Commons | |
Josef Serinek (chybně též Serynek) (25. února 1900 Bolevec[1], Rakousko-Uhersko – 14. června 1974 Svitavy, Československo[2]) byl československý příslušník protinacistického odboje romské národnosti. Byl vězněn v koncentračním táboře Lety a za druhé světové války se stal partyzánským velitelem. Za války užíval krycí jméno Černý.[3]
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se roku 1900 v obci Bolevec na Plzeňsku. Po matce byl potomkem původních romských obyvatel českých zemí. Plynule hovořil česky, německy a jazykem sinti.[4]
Za první světové války musel narukovat do armády, později se však připojil k německo-romské skupině dezertérů a skrýval se v Českém lese.[4][5] Po válce byl amnestován a v košickém Státním ústavu pro opuštěnou mládež se vyučil zahradníkem. Další roky pracoval jako pomocný dělník v zemědělství. S Pavlínou Janečkovou založil rodinu a měli pět dětí. V době po německé okupaci Československa a vyhlášení protektorátu pracoval jako kočí na statku v Rohách na Plzeňsku.[4]
Dne 3. srpna 1942 byl Josef Serinek, Pavlína Janečková a jejich pět dětí zatčeni protektorátními četníky a deportováni do koncentračního tábora Lety. Josef Serinek po měsíci a půl stráveném v táboře dne 15. září 1942 uprchl (útěku se účastnil i jeho vzdálenější příbuzný Karel Serinek a další dva vězni). Plánoval, že se později vrátí pro rodinu, byl však pronásledován četníky a následující rok se skrýval.[4] Až po válce se Serinek dověděl, že jeho manželka a děti se staly oběťmi romského holokaustu – zahynuly zčásti v Letech a zčásti po transportu do koncentračního tábora Osvětimi-Birkenau.[3]
Josef Serinek se rozhodl zapojit do odboje, s Karlem si v loveckých chatách opatřili zbraně,[3] Karla zastřelil hajný u obce Ratiboř 19. dubna 1943.[6] Josef Serinek postupně doputoval na Vysočinu, kde se dostal do kontaktu s odbojovou organizací Rada tří. Převážně z uprchlých sovětských zajatců Serinek vybudoval 30členný lesní partyzánský oddíl (celkem jím prošlo na 150 utečenců[5]). Oddíl byl po válce nazýván někdy oddíl Čapajev.[3] Oddíl operoval v síti zemljanek v Haklově lese u Veselí, na Kutinách, u Daňkovic, Ubušínku, Věcova a Krásného.[5]
Mezi akce oddílu patří trestná výprava proti četníkům, kteří v říjnu 1944 zastřelili představitele Rady tří generála Vojtěcha Lužu.[3] Serinkův oddíl přepadl četnickou stanici v Přibyslavi, pět četníků bylo zavřeno do sklepa, vyslechnuto a popraveno (na Lužově zabití se přímo podíleli pouze četníci Mečíř a Kunderka). Jeden přežil, neboť předstíral smrt.[4] Serinkův oddíl se poté rozdělil a jeho členové posílili partyzánské oddíly Jermak a Dr. Miroslav Tyrš. Sám Serinek se účastnil osvobozování Bystřice nad Pernštejnem, když odzbrojil posádku vojenského lazaretu v tamní škole.[5] Přestože se prokazatelně účastnil ozbrojeného boje, byl po válce vyznamenán pouze medailí Za zásluhy, která se udělovala za vojenské činy vykonané mimo boj. Zapojil se do přestřelky u Veselí u kopce zvaném Na Jedli, zde byl vážně zraněn jeden ruský partyzán Michael Šianov. Ten po válce podlehl zranění v SSSR.
Po válce si Serinek otevřel hostinec „U partyzána“[7] ve Svitavách a založil novou rodinu. Po měnové reformě z roku 1953 hostinec zavřel a až do konce života pracoval jako skladník v cihelně.[5]
V první polovině 60. let Serinek během osmnácti sezení nadiktoval své vzpomínky historiku Janu Tesařovi.[4]
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]- Československá medaile za zásluhy I. stupně
- Odznak Československého partyzána
- Medaile Za hrdinství in memoriam (2022)
_BAR.svg){kind=small}
Památka na Josefa Serinka
[editovat | editovat zdroj]Inicitiativa "Černý partyzán" si klade za cíl rozvíjet památku na život a působení Josefa Serinka, zvláště v kraji, kde za války rozvíjel odbojovou činnost s podporou místních obyvatel. Iniciativa vzniklá v roce 2010 z podnětu Ondřeje Lišky zasadila na počest Josefa Serinka v roce 2017 strom nedaleko obce Spělkov, aktu se zúčastnili vnuk Zdeněk Serinek, historik Jan Tesař, romský aktivista Čeněk Růžička, německý politik českého původu Milan Horáček a další.[8] Strom byl později zničen neznámým pachatelem. Proto 27. října 2021 iniciativa vysadila ve spolupráci s Českobratrskou církví evangelickou nový strom, památnou lípu Josefa Serinka na zahradě evangelického kostela ve Sněžném a uspořádala pouť po místech spojených se Serinkovou odbojovou činností.[9]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Plzeň
- ↑ Česká cikánská rapsodie [online]. Triáda [cit. 2017-01-29]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Romští hrdinové: "Černý" partyzán Josef Serinek [online]. Romea.cz, rev. 2016-10-07 [cit. 2017-01-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-02.
- ↑ a b c d e f Recenze České cikánské rapsodie: Genocida Romů a druhý odboj z pohledu historika Jana Tesaře [online]. Romea.cz, rev. 2016-12-07 [cit. 2017-01-29]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Nebyli jen oběťmi. Romové, zapomenutí hrdinové protinacistického odboje [online]. Xman.cz, rev. 2015-05-20 [cit. 2017-01-29]. Dostupné online.
- ↑ SERINEK, Josef; TESAŘ, Jan. Česká cikánská rapsodie. 1. svazek, Vzpomínky Josefa Serinka. Jan Tesař, Místo epilogu. Rozhovor s Josefem Ondrou. Dokumenty. 1.. vyd. Praha: Triáda, 2016. ISBN 9788087256848. OCLC 967251735 S. 425.
- ↑ ZEMAN, Lukáš. U Zubra - Restaurace & hospody | Pivní deníček. www.pivnidenicek.cz [online]. [cit. 2017-01-31]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Zasazení památného stromu "černého partyzána" Josefa Serinka (Záznam). Romea.cz [online]. Romea.cz, 2017-07-30 [cit. 2023-10-07]. Dostupné online.
- ↑ RYŠAVÝ, Zdeněk; HEKOVÁ, Tereza. Putování krajinou Josefa Serinka. Vzpomínkové shromáždění a zasazení památného stromu ve Sněžném (Fotogalerie a TV záznam). Ilustrace Petr Zewlakk Vrabec. Romea.cz [online]. Romea.cz, 2021-10-27 [cit. 2024-01-08]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Michal Schuster. Po stopách černého partyzána Josefa Serinka. In: Miroslav Vaněk. Deset let na cestě : orální historie na Sovinci 2002-2011. Praha: Fakulta humanitních studií UK, 2011. S. 137–144.
- SERINEK, Josef; TESAŘ, Jan. Česká cikánská rapsodie – I. Vzpomínky Josefa Serinka. Praha: Triáda, 2016. 508 s. ISBN 978-80-87256-84-8.
- SERINEK, Josef; TESAŘ, Jan. Česká cikánská rapsodie – II. Komentáře ke vzpomínkám Josefa Serinka. Praha: Triáda, 2016. 640 s. ISBN 978-80-87256-85-5.
- SERINEK, Josef; TESAŘ, Jan. Česká cikánská rapsodie – III. Serinkovské inspirace. Mapy, tabulky, diagramy – partyzáni na Vysočině. Praha: Triáda, 2016. 212 s. ISBN 978-80-7474-171-5.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Serinek na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Serinek
- Ondřej Slačálek: Setkání s černým partyzánem. Rozhovor s historikem Janem Tesařem o romském partyzánovi Serinkovi [online]. Romea.cz, rev. 2013-09-17 [cit. 2017-01-29]. Dostupné online.
- Krajinou příběhů – Josef Serinek [online]. Romea.cz [cit. 2017-01-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-08.
- iDNES.cz BLOG, Je to hrdina?
