Josef Scheiner ml.
| JUDr. Josef Scheiner | |
|---|---|
_Scheiner_(cca_r.1946).jpg) | |
| Jiná jména | Južík |
| Narození | 7. května 1890 Praha  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 17. listopadu 1967 (ve věku 77 let) |
| Alma mater | Právnická fakulta Univerzity Karlovy |
| Povolání | funkcionář, novinář |
| Rodiče | Josef Eugen Scheiner Karla Pexová |
| Příbuzní | Jaroslav Preiss (tchán) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Josef Scheiner (přezdívaný Južík[1], 7. května 1890 Praha[2] – 17. listopadu 1967[3]) byl český sportovní funkcionář, novinář a lyžař, v letech 1925–1929 předseda Československého svazu lyžařů.
Život
[editovat | editovat zdroj]Josef Scheiner byl synem českého právníka a starosty Sokola Josefa Eugena Scheinera (1861–1932)[4] a jeho manželky Karly, rozené Pexové (1865–1945).[3]
Mládí
[editovat | editovat zdroj]Scheiner se od dětství věnoval sportu, zejména lyžařství. Při studiu na gymnáziu ve Dvoře Králové nad Labem začal jako student závodit v běhu na lyžích a také ve skoku. Po maturitě se vrátil do Prahy, kde začal studovat právnickou fakultu na C. k. německé Karlo-Ferdinandově univerzitě.[5]
_v_jeho_mlad%C3%BDch_letech.jpg)
Podílel se na organizaci rodícího se svazu lyžařů. V časopise Zimní sport publikoval řadu odborných článků a referátů. Aktivně závodil také jako člen Českého Ski klubu Praha a od roku 1911 byl jeho náčelníkem.[6]
S Emerichem Rathem a Karlem Jarolímkem se 24. března 1913 zúčastnil závodu na 50 km na hřebenech Krkonoš, při němž zahynuli Bohumil Hanč a Václav Vrbata. Scheiner byl jedním z lyžařů, kteří se jej vydali hledat. [7][6][8] Vzpomínky a myšlenky z tohoto závodu publikoval v prvním ročníku Věstníku Svazu Lyžařů v Království Českém, který byl právě věnován Bohumilu Hančovi a Václavu Vrbatovi.[9] Závod také sdílel ve svých pamětech.
V letech 1913–1914 se zúčastnil spolu s Karlem Jarolímkem závodů v Holmenkollenu v Norsku a stal se velkým propagátorem tehdy vznikající norské lyžařské školy.[6]
Po ukončení studia v roce 1918[5] byl povolán do armády a v první světové válce sloužil u lyžařského batalionu horských myslivců v Bregenzu. Zranil se a po uzdravení sloužil na frontě v italských Dolomitech.[6]
Působení v Československém svazu lyžařů
[editovat | editovat zdroj]_Scheinera_v_LZK.jpg)
Po první světové válce působil v Československého svazu lyžařů a od roku 1923 byl členem redakční rady časopisu Zimní sport, ve kterém publikoval řadu článků. V roce 1924 vedl československé lyžařské družstvo na prvních zimních olympijských hrách 1924 v Chamonix a o čtyři roky později také na druhých zimních olympijských hrách 1928 ve Svatém Mořici. Při druhé účasti na hrách působil také jako delegát svazu lyžařů propagující české lyžařství.[6]
V roce 1925 byl zvolen předsedou Československého svazu lyžařů. Za čtyři roky svého působení se mu podařilo situaci v československém lyžování uklidnit. Uzavřel dohody o spolupráci a vymezení oblasti zájmů s organizací Hauptverband der deutschen Wintersportvereine a s lyžařskými odbory Česko-slovenské obce sokolské, Klubu československých turistů, Svazu československých skautů a Svazu československého důstojnictva.[1][10]
V letech do druhé světové války se věnoval činnosti v Lyžařském závodním klubu (LZK), kde byl členem výboru a technickým vedoucím závodníků. Jeho zásluhou byli povoláni do Česka norští skokani, kteří zvedli úroveň českých závodníků ve skoku na lyžích.[6]
V roce 1939 byl zatčen mimo jiné i za svou propagátorskou činnost ve svazu lyžařů, v olympijském hnutí a v předsednictvu Mezinárodní lyžařské federace. Téměř po celou druhou světovou válku byl vězněn v koncentračních táborech v Dachau, Buchenwaldu a Terezíně.[6]
Po válce opět začal pracovat v Lyžařském závodním klubu až do reorganizace československého lyžařství.[ujasnit]
Rodina
[editovat | editovat zdroj]Za manželku si vzal Olgu Preissovu (1899–1973), dceru Jaroslava Preisse (ředitele Živnostenské banky) a Olgy Preissové (1876–1921). Vnuk Josef Scheiner (1946–2019) byl předsedou Sportovně-technické komise Českého badmintonového svazu.[11]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b KOLÁŘ, F. K počátků horské služby. Studia Kinanthropologica. 2013, roč. 14, čís. 2, s. 132,134. Dostupné online.
- ↑ Matrika ŠT N35, sn. 82 [online]. AHMP [cit. 2024-12-28]. Dostupné online.
- ↑ a b JUDr. Josef Scheiner. www.payne.cz [online]. [cit. 2024-12-21]. Dostupné online.
- ↑ Začátky lyžařství na Královédvorsku podle Ladislava Měšťana a Karla Ježka. www.kralovedvorsko.cz [online]. [cit. 2024-12-26]. Dostupné online.
- ↑ a b Státovědecká státní zkušební komise v Praze při německé Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze (1918-1919): Stránka 13058 [online]. Univerzita Karlova [cit. 2024-12-28]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g KULHÁNEK, Otto. Malá encyklopedie lyžování. [s.l.]: Olympia, 1987. S. 346.
- ↑ SOLUTION, Horydoly cz, Next Generation. Hanč a Vrbata: ambice-tragédie-mýtus. www.horydoly.cz [online]. [cit. 2024-12-21]. Dostupné online.
- ↑ Tragédie Hanče a Vrbaty na Zlatém návrší má velkou královédvorskou stopu. www.kralovedvorsko.cz [online]. [cit. 2025-01-31]. Dostupné online.
- ↑ HODAN, Václav; Josef (Južík) Scheiner; Emerich Rath. Bohumil Hanč, Václav Vrbata 24.3.1913. Věstník Svazu Lyžařů v Království Českém. Svaz Lyžařů v Království Českém, 1913, roč. 1, čís. 15.
- ↑ HAMPL, Karel. České lyžování od r. 1923 do 1932. SNOW.CZ - vše o lyžování [online]. [cit. 2024-12-21]. Dostupné online.
- ↑ Ve věku 72 let zemřel bývalý předseda STK pan Josef Scheiner – Pražský badmintonový svaz. www.prahabadminton.cz [online]. [cit. 2024-12-26]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Scheiner na Wikimedia Commons
