Přeskočit na obsah

Josef Pour

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o poslanci Českého zemského sněmu. O řediteli slánského gymnázia pojednává článek Josef Pour (ředitel).
Josef Pour
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1890 – 1892
Stranická příslušnost
Členstvímladočeši

Narození1852
Libonice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí23. dubna 1900 (ve věku 47–48 let)
Libonice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Profesepolitik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Josef Pour (1852 Libonice[1]23. dubna 1900 Libonice[2]) byl rakouský politik české národnosti z Čech, poslanec Českého zemského sněmu.

V letech 1891–1899 působil jako okresní starosta hořického okresu. Byla po něm pojmenována Hospodářsko-čtenářská beseda „Pour“, která vznikla roce 1905 a existovala do roku 1921.[1] Kromě působení coby okresní starosta byl také dlouholetým obecním starostou v Hořicích. Zasedal v místní školní radě a v ředitelstvu vodních družstev.[2]

V 90. letech se zapojil i do vysoké politiky. V doplňovacích zemských volbách v květnu 1890 byl zvolen na Český zemský sněm, kde zastupoval kurii venkovských obcí, obvod Hořice, Nová Paka. Patřil k mladočeské straně.[3] Nahradil Václava Munzara. Rezignace byla oznámena v září 1892.[4]

Zemřel v dubnu 1900 po zhoubné nemoci, se kterou bojoval po dva roky.[2]

Poznámka: nezaměňovat s Josefem Pourem (1839 Velké Jeřice u Hořic – 13. září 1896), který studoval reálku v Dvoře Králové a techniku v Praze a který od roku 1862 žil v Hořicích. Byl od ledna roku 1888 starostou města Hořice. V obecním zastupitelstvu zasedal od roku 1880.[5]

  1. a b Slavní rodáci [online]. bilskouhoric.cz [cit. 2016-05-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-20. 
  2. a b c Z Hořic. Národní politika. Duben 1900, roč. 18, čís. 114, s. 4. Dostupné online. 
  3. Linzer Volksblatt, 21. 5. 1890, s. 2.
  4. http://www.psp.cz/eknih/1889skc/4/stenprot/001schuz/s001003.htm
  5. KUDRNÁČ, Václav. Hořické obrázky. Turnov: [s.n.], 1898. 167 s. Dostupné online. S. 37–41.