Josef Pelnář
| Josef Pelnář | |
|---|---|
.jpg) MUDr. Josef Pelnář | |
| Narození | 16. listopadu 1872 Domažlice  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 29. října 1964 (ve věku 91 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov |
| Povolání | lékař |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
.jpg)
Josef Pelnář (16. listopadu 1872 Domažlice[1] – 29. října 1964 Praha) byl český lékař, jeden za zakladatelů českého vnitřního lékařství. Vytvořil vědeckou školu, ze které vzešla řada významných českých internistů.[2]
Život
[editovat | editovat zdroj]Josef Pelnář se narodil v rodině obuvnického mistra Tomáše Pelnáře a jeho ženy Barbory. Vystudoval domažlické gymnázium a poté pokračoval ve studiu[3] na lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Zde jej nejvíce inspirovaly osobnosti profesora vnitřního lékařství Josefa Thomayera a patologa Jaroslava Hlavy.[2]
Na II. lékařské klinice začal pracovat už v době studia, které ukončil roku 1897. Poté zde pokračoval jako externista. Prošel také ústavem patologické anatomie, posádkovou nemocnicí na Pohořelci nebo patologickým ústavem prof. Obrzuta ve Lvově. V letech 1901–1902 byl asistentem na Kuffnerově psychiatrické klinice, poté pět let na Thomayerově klinice. V roce 1905 se habilitoval pro patologii a internu. Podnikl studijní cesty do řady evropských zemí. Od roku 1907 pracoval jako soukromý odborný lékař. Roku 1912 byl jmenován mimořádným profesorem odborné patologie a terapie nemocí vnitřních, o pět let později skutečným mimořádným profesorem.[2]
Za 1. světové války jako štábní lékař pracoval v Srbsku, poté vedl vojenské nemocnici v Celje a italském Terstu. V roce 1920 získal titul řádného profesora. O rok později se stal přednostou II. interní kliniky Lékařské fakulty UK v Praze. V roce 1939 byl nuceně penzionován. Na kliniku však docházel po zbytek života tak dlouho, dokud mu to zdraví dovolilo.
Z prvního manželství s Libuší Hübnerovou, dcerou domažlického továrníka Emanuela Hübnera, měl tři syny, Josefa (1908 – 2000), Jiřího a Přemysla (1914 – 2009). Po smrti manželky se znovu oženil s Růženou Boettingerovou, rozenou Ottovou, vdovou po malíři Hugo Boettingerovi.[4]
Zemřel roku 1964 a byl pohřben na Vyšehradském hřbitově.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]- Třes ve svých tvarech, podstatě a klinické ceně (1912), přeloženo do němčiny
- Choroby z poruch mimokorové šedi mozkové (1923) – tato monografie ovlivnila vývoj české neurologie a byla jednou z prvních v Evropě o fyziologii extrapyramidového systému
- Pathologie a therapie nemocí vnitřních (1932–1934, se spoluautory) – pětidílná učebnice, základní dílo českého interního lékařství.
- dalších 170 prací o infekčních nemocech, cévních chorobách, hepatologii, nemocech pohybového aparátu, endokrinologii, gastroenterologii a poruchách metabolismu, nefrologii, kardiologii a dalších oblastech interní medicíny
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]- Řád Františka Josefa, rytířský stupeň
- Důstojnický kříž Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž (1917)
Řád svatého Sávy I. a II. třídy- Čestné občanství města Domažlic (1932)
Důstojnický kříž Čestné legie (1933–1938)- Purkyňova cena hl. města Prahy (1948)
- Státní cena (1949)
Řád republiky (1956)
_-_stu%C5%BEka.gif){kind=small}
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Domažlice
- ↑ a b c MÁDLOVÁ, Vlasta. Josef Pelnář (1872–1964). Akademický bulletin AV ČR [online]. 2014-09-12. Dostupné online.
- ↑ Matriky Univerzity Karlovy, Lékařská fakulta Univerzity Karlovy – Pelnář Josef, 16. 9. 1872, Domažlice
- ↑ PROF. MUDR. ZDENĚK MAŘATKA, DRSC., PHDR. LUDMILA HLAVÁČKOVÁ, CSC. Josef Pelnář ( 1872 - 1964 ), osobnost a dílo. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2000.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Pelnář na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Pelnář
