Josef Drahňovský
| Josef Drahňovský | |
|---|---|
| Narození | 4. září 1890 Církvice |
| Úmrtí | 17. listopadu 1962 (ve věku 72 let) |
| Místo pohřbení | Vinohradský hřbitov |
| Povolání | hoteliér a mecenáš |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Josef Drahňovský (4. září 1890 Církvice – 17. listopadu 1962[1][2]) byl český hoteliér, podnikatel, sportovní mecenáš, majitel znárodněných Grandpodniků Drahňovský v Praze.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Ve 20. letech 20. století působil jako vrchní číšník restaurace československého Grandhotelu Kupari v jižní Dalmácii (Chorvatsko).[3] Stavba polostátního hotelu od architekta Jiřího Stibrala se dvěma restauracemi, koncipovaná coby „československé mořské lázně“, byla kolaudována v roce 1923.[4] Drahňovský zde zůstal nejméně do roku 1929.[3] Poté se přesunul do Prahy, a to nejdříve jako nájemce a posléze jako majitel paláce U Nováků ve Vodičkově ulici 26, kde zřídil Grandpodniky Drahňovský.[5] Jejich součástí byl grandhotel, velkokavárna a varieté. Drahňovský byl rovněž nájemcem již neexistujících lázní Na Mlýnku v pražském Braníku[6] a podporoval atletický klub AC Sparta Praha, zejména jeho cyklistický odbor.[7]
Během druhé světové války byl Drahňovský mnohokrát vyslýchán a obviněn ze šmelinářství, v roce 1942 musel zaplatit 1 000 000 korun pokuty,[8] vždy se mu však podařilo uniknout zatčení.[9] Po válce jej začínající slovenský spisovatel Ladislav Mňačko prostřednictvím skandalizujícího článku „Grandvarieté Drahňovský a co za tím vězí“, uveřejněném 8. února 1946 v Rudém právu, obvinil z násilného chování vůči zaměstnancům a z „porušení národní cti“.[10] Drahňovský, označený za „krále šmelinářů protektorátu Čechy a Morava“, byl následně zbaven majetku.[11]
Grandpodniky si s ohledem na svou popularitu u pražské veřejnosti[12][13] značku „Drahňovský“ podržely až do roku 1950, kdy se staly součástí národního podniku Československé hotely. V té době byla jejich nejviditelnější součást, Grandvarieté Drahňovský, přejmenována na Pražské lidové varieté.[14] O poválečných osudech jejich bývalého majitele není mnoho známo.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Josef Drahňovský 1890 - 1962 Záznam BillionGraves. BillionGraves [online]. [cit. 2022-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Dne 17. XI. 1962 zemřel pan Josef Drahňovský. Lidová demokracie. 1962-11-20, s. 3. Dostupné online.
- ↑ a b PÍŠA, Rudolf. Dobro došli na českom Jadranu. Věstník Muzea cenných papírů, ročník VII, č. 7 [online]. Muzeum cenných papírů, 2014-07-30 [cit. 2022-03-22]. Dostupné online.
- ↑ Opuštěné Kupari. Zašlá sláva českého podnikání v chorvatském turismu. iDNES.cz [online]. 2017-08-28 [cit. 2022-03-23]. Dostupné online.
- ↑ Reklama. Adresář hlavního města Prahy 1936. 1936, s. 124. Dostupné online.
- ↑ Vančurovo Rozmarné léto? Lze ho zažít i u Vltavy v Praze nebo na starých koupalištích. E15.cz [online]. [cit. 2022-03-23]. Dostupné online.
- ↑ Oznámení o konání cyklistického závodu [online]. Praha: Cyklistický odbor A. C. Sparta, 1933-08-27 [cit. 2022-03-22]. Dostupné online.
- ↑ Drahňovský: milion korun pokuty. Arijský boj. 1942-04-18, čís. 15, s. 5.
- ↑ J.DRAHOŇOVSKÝ - situační zpráva o grandpodniku Drahoňovský v Praze v letech 1940 až 1945.. Archiv bezpečnostních složek.
- ↑ MŇAČKO, Ladislav. Grandvarieté Drahňovský a co za tím vězí. Rudé právo. 1946-02-08, čís. 33, s. 3. Dostupné online.
- ↑ LAŠŤOVKA, Marek. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy – Referát pro národní správu majetku a následující agendy1945-1949 (1969) [online]. Praha: Inventáře archivu hlavního města Prahy, 2007 [cit. 2022-03-22]. Dostupné online.
- ↑ ŠVANDRLÍK, Miloslav; KÝR, Karel. Průšvih ve varieté Drahňovský. IN: Miloslav Švandrlík vypráví. [s.l.]: Martin Koláček, 2014. ISBN 978-80-87976-91-3.
- ↑ Scena.cz - 1. kulturní portál. www.scena.cz [online]. [cit. 2022-03-23]. Dostupné online.
- ↑ BRABCOVÁ, Alice. Pražská kultura před 67 lety. Pražský přehled kulturních pořadů [online]. Kam po Česku, 2020 [cit. 2022-03-22]. Dostupné online.