Přeskočit na obsah

Josef Bělohlav (kartograf)

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Josef Bělohlav
Narození6. března 1882
Bavorov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí25. března 1935 (ve věku 53 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Právnická fakulta Univerzity Karlovy
Zkušební komise pro učitelství na středních školách Univerzity Karlovy
Povolánígeograf, historik kartografie, editor, redaktor a kartograf
ChoťIrena Bělohlavová[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Bělohlav, (6. března 1882 Bavorov[2] – 25. březen 1935 Praha[3]) byl český geograf, kartograf a nakladatel.

Josef Bělohlav, inzerce v Národní politice 1913

Život

[editovat | editovat zdroj]

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval gymnázium v Písku a poté geografii na filozofické fakultě pražské univerzity. Doktorem filozofie se stal v roce 1906 obhájením práce o historickém vývoji řeky Otavy.[4] Poté působil jako asistent na geografickém ústavu UK, kde se specializoval na meteorologii a hydrografii.[5]

Byl ženat s Annou Chválovskou (*1879).[6] Později byla jeho manželkou, spoluautorkou a nakladatelkou Irena Bělohlavová (+16.1.1951 v Praze).[7][p 1] Manželství zůstalo pravděpodobně bezdětné.[8]

Nakladatel

[editovat | editovat zdroj]

Josef Bělohlav započal vydávání rozsáhlých geografických projektů, jejichž vydávání přerušila první světová válka. Jednalo se zejména o Podrobné mapy zemí Koruny české, Systematické monografie a Vlastivědný sborník. Pouze zahájena byla edice Světové monografie v obrazích (Pompeje) a Knihovna vlastivědného sborníku (Šumava).[9]

Část jeho díla vydala jako nakladatelka manželka Irena Bělohlavová.

Kartograf

[editovat | editovat zdroj]

Stěžejním kartografickým dílem Josefa Bělohlava jsou barevné vrstevnicové Podrobné mapy zemí Koruny české a mapy vzdáleností všech míst při silnici ležících v měřítku[5]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Podrobné mapy zemí koruny České

[editovat | editovat zdroj]
  • Podrobné mapy zemí koruny České v měřítku 1:75.000 a mapy vzdáleností všech míst při silnici ležících (vydal František Topič, Praha, v letech 1909–1914, celkem v 53 sešitech, včetně statisticko-historického průvodce)

Každý z vydaných sešitů obsahoval mapu 1:75 000, která byla vytištěna na samostatném listu, mapu vzdáleností mezi sídly v km a textovou část, která obsahovala statisticko-historickou část od Karla Kučery a rejstřík. Vydávání map, které počítalo celkem se 156 sešity, nebylo dokončeno. Další vydávání znemožnila první světová válka.[10] [11]

Systematické monografie a Vlastivědný sborník

[editovat | editovat zdroj]

V těchto dvou edicích bylo vydáno:

  • roč. I: Turnov, Mnichovo Hradiště, Baška (Chorvatsko), Soběslav, Jičín, Třeboň. Náchod, České Budějovice, Hluboká, Rovensko; roč. II: Sobotka, Bechyně, Písek, Klatovy, Tábor, Domažlice, Plzeň, Železná Ruda, Velké Meziřící, Jílové u Prahy, Luhačovice, Železný Brod, Moravská Ostrava, Třebechovice; roč. III: Benešov a Konopiště, Hradec Králové, Kostelec nad Orlicí, Královská Praha, Kroměříž, Kutná Hora, Olomouc, Police nad Metují, Přerov, Turnov, Rovensko a Trosky, Náchod, Moravský Kras (Systematické monografie měst, městeček a památných míst v zemích koruny české, nákladem vlastním, Praha, 1910–1912) - ročníky I a II vyšly s paralelním podnázvem "Instrua kolekto" a popisky fotografií i v esperantu
  • Karlův Týn, Hranice, Český Krumlov, Česká Třebová, Frenštát a Radhošť, Jindřichův Hradec, Karlovy Vary, Křivoklát, Mělník, Pernštýn, Prachatice, Roudnice a Říp, Semily a Riegrova stezka, Štramberk, Telč, Třebíč, Třeboň, Uherské Hradiště, Zvíkov, Chrudim (spolu s Irenou Bělohlavovou), Volary (Vlastivědný sborník, vydávala Irena Bělohlavová, Praha, 1912–1913)
  • Vlastivědný sborník (1913)
  • Československo: obrazový průvodce po tratích československých drah (1933) [16]

Ostatní

[editovat | editovat zdroj]
  • Krupobití v Čechách (nákladem vlastním, 1906) [17]
  • Seznam prací, pojednání a článků, jež napsal prof. dr. František Augustin (1906) – k jeho šedesátým narozeninám [18]
  • Jeskynní vegetace (nákladem vlastním, 1908)
  • Poměry povětrnostní a vegetační v období 1906–1907 (nákladem vlastním, 1908)
  • Vliv měsíce na teplotu vzduchu (nákladem vlastním, 1908)
  • Po katastrofě sicilsko-kalabrijské (nákladem vlastním, 1909)
  • Praha: průvodce statisticko-historický a adresář úřadů veřejných, ústavů a jiných zřízení (vydal František Topič, Praha, 1909)
  • Šumava (nákladem vlastním, 1912)
  • Švédsko (nákladem vlastním, 1912)
  • Pompei (vydal J. Skalák, Praha, 1913)
  • Pompeje (vydala Irena Bělohlavová, Praha, 1913)
  • Jáchymov, československé státní radiové lázně (česky, slovensky, německy, anglicky, francouzsky, vydalo ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, po r. 1925)
  • Štrbské Pleso (česky, slovensky, maďarsky, německy, anglicky, francouzsky, maďarsky, vydalo ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, 1925)
  • Tatranská Lomnica (česky, slovensky, maďarsky, německy, anglicky, francouzsky, maďarsky, vydalo ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, 1925)
  • Vysoké Tatry a mapa Tater (česky, slovensky, maďarsky, německy, anglicky, francouzsky, maďarsky, polsky, vydalo ministerstvo železnic Republiky československé, 1925)
  • Československo : obrazový průvodce po tratích čsl. stát. drah (česky, slovensky, maďarsky, německy, anglicky, francouzsky, maďarsky, polsky, chorvatsky, vydalo ministerstvo železnic Republiky československé, 1934)

a další publikace pro ČSD (1934)[19]

Osobní fond Josefa Bělohlava je uložen v Archivu hl. m. Prahy.[20]

Zajímavost

[editovat | editovat zdroj]

V rámci vydavatelství Josefa Bělohlava a Ireny Bělohlavové vyšla v roce 1915 i edice série umělecká, která obsahovala erotické povídky francouzského původu, doplněné fotografiemi aktů.[9]

Posmrtné ocenění

[editovat | editovat zdroj]

27. září 1938 mu byla na rodném domě v Bavorově odhalena pamětní deska, jejímž autorem byl sochař Emanuel Kodet.[21]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Nepodařilo se dohledat záznamy o sňatcích. Není proto jasné, zda Anna Chválovská-Bělohlavová a Irena Bělohlavová jsou dvě různé osoby nebo zda jde pouze o pozměněné křestní jméno.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Dostupné online. [cit. 2020-09-27].
  2. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Bavorov
  3. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u Nejsvětějšího srdce Páně na Vinohradech, sign. SPVIN Z4, s. 76
  4. ↑ BĚLOHLAV, J.: Řeka Otava – historický vývoj našich známostí o řece Otavě. Praha 1904. 135 s.
  5. ↑ a b NOVOTNÁ, Eva. Volná díla českých kartografů zemřelých v období 1933–1943. Geodetický a kartografický obzor. 2014, roč. 60/102, čís. 3, s. 51–59. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.  Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine.
  6. ↑ Policejní přihláška Praha, Josef Bělohlav s manželkou
  7. ↑ Databáze NK ČR, autoritní záznam Irena Bělohlavová
  8. ↑ Národní politika, 25.3.1942, s.5 (úmrtí Josefa Bělohlava připomněla pouze manželka)
  9. ↑ a b Slovník českých nakladatelství 1849–1949, Josef Bělohlav
  10. ↑ TALICH, Milan; SEMOTAMOVÁ, Eva. Kartografické zdroje jako kulturní dědictví [online]. Výzkumný ústav geodetický, topografický a kartografický, Historický ústav AV ČR, 2015. Kapitola II.2. Podrobné mapy zemí Koruny české Josefa Bělohlava, s. 71–75. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-04. ISBN 978-80-7286-262-7. 
  11. ↑ BĚLOHLAV, Josef. Podrobné mapy zemí koruny České 1:75.000 a mapy vzdáleností všech míst při silnici ležících, Seš. 47. List 94: Přibyslav - Polná - Jihlava [online]. Praha: Topič, 1909-1914 [cit. 2021-11-24]. Dostupné online. 
  12. ↑ BĚLOHLAV, Josef. Vlastivědný sborník., Rok 1912-13 Seš. 10 (45): Pernštýn [online]. Praha: Irena Bělohlavová, 1913 [cit. 2021-11-24]. Dostupné online. 
  13. ↑ BĚLOHLAV, Josef. Vlastivědný sborník, Rok 1912-13, seš. 12: České monografie sv. 47. Uherské Hradiště [online]. Praha: Irena Bělohlavová, 1913 [cit. 2021-11-24]. Dostupné online. 
  14. ↑ BĚLOHLAV, Josef. Vlastivědný sborník, Rok 1912-13. Seš. 15 (50): Štramberk [online]. Praha: Irena Bělohlavová, 1913 [cit. 2021-11-24]. Dostupné online. 
  15. ↑ BĚLOHLAV, Josef. Vlastivědný sborník: systematické monografie měst, městeček a památných míst v zemích koruny České, Sv. 30: Přerov [online]. Praha: J. Bělohlav, 1912 [cit. 2021-11-24]. Dostupné online. 
  16. ↑ BĚLOHLAV, Josef. Československo: obrazový průvodce po tratích českoslovensých drah [online]. Praha: Ministerstvo železnic, 1933 [cit. 2021-11-24]. Dostupné online. 
  17. ↑ BĚLOHLAV, Josef. Krupobití v Čechách [online]. Praha: J. Bělohlav, 1906 [cit. 2021-11-24]. Dostupné online. 
  18. ↑ BĚLOHLAV, Josef. Seznam prací, pojednání a článků, jež napsal prof. dr. František Augustin [online]. Praha: Geograf. ústav čes. univ., 1906 [cit. 2021-11-24]. Dostupné online. 
  19. ↑ Databáze NK ČR, Autor: Bělohlav, Josef
  20. ↑ Badatelna.eu, Bělohlav Josef PhDr.. badatelna.eu [online]. [cit. 2016-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-05. 
  21. ↑ Národní listy, 3.10.1936, s.3, Odhalení pamětní desky PhDr. Josefa Bělohlava v Bavorově

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josef_Bělohlav_(kartograf)&oldid=24128134“