Josef Bělohlav (kartograf)
Josef Bělohlav | |
---|---|
Narození | 6. března 1882 Bavorov Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 25. března 1935 (ve věku 53 let) Praha Československo |
Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Právnická fakulta Univerzity Karlovy Zkušební komise pro učitelství na středních školách Univerzity Karlovy |
Povolání | geograf, historik kartografie, editor, redaktor a kartograf |
Choť | Irena Bělohlavová[1] |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Josef Bělohlav, (6. března 1882 Bavorov[2] – 25. březen 1935 Praha[3]) byl český geograf, kartograf a nakladatel.
Život
[editovat | editovat zdroj]Osobní život
[editovat | editovat zdroj]Vystudoval gymnázium v Písku a poté geografii na filozofické fakultě pražské univerzity. Doktorem filozofie se stal v roce 1906 obhájením práce o historickém vývoji řeky Otavy.[4] Poté působil jako asistent na geografickém ústavu UK, kde se specializoval na meteorologii a hydrografii.[5]
Byl ženat s Annou Chválovskou (*1879).[6] Později byla jeho manželkou, spoluautorkou a nakladatelkou Irena Bělohlavová (+16.1.1951 v Praze).[7][p 1] Manželství zůstalo pravděpodobně bezdětné.[8]
Nakladatel
[editovat | editovat zdroj]Josef Bělohlav započal vydávání rozsáhlých geografických projektů, jejichž vydávání přerušila první světová válka. Jednalo se zejména o Podrobné mapy zemí Koruny české, Systematické monografie a Vlastivědný sborník. Pouze zahájena byla edice Světové monografie v obrazích (Pompeje) a Knihovna vlastivědného sborníku (Šumava).[9]
Část jeho díla vydala jako nakladatelka manželka Irena Bělohlavová.
Kartograf
[editovat | editovat zdroj]Stěžejním kartografickým dílem Josefa Bělohlava jsou barevné vrstevnicové Podrobné mapy zemí Koruny české a mapy vzdáleností všech míst při silnici ležících v měřítku[5]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Podrobné mapy zemí koruny České
[editovat | editovat zdroj]- Podrobné mapy zemí koruny České v měřítku 1:75.000 a mapy vzdáleností všech míst při silnici ležících (vydal František Topič, Praha, v letech 1909–1914, celkem v 53 sešitech, včetně statisticko-historického průvodce)
Každý z vydaných sešitů obsahoval mapu 1:75 000, která byla vytištěna na samostatném listu, mapu vzdáleností mezi sídly v km a textovou část, která obsahovala statisticko-historickou část od Karla Kučery a rejstřík. Vydávání map, které počítalo celkem se 156 sešity, nebylo dokončeno. Další vydávání znemožnila první světová válka.[10] [11]
Systematické monografie a Vlastivědný sborník
[editovat | editovat zdroj]V těchto dvou edicích bylo vydáno:
- roč. I: Turnov, Mnichovo Hradiště, Baška (Chorvatsko), Soběslav, Jičín, Třeboň. Náchod, České Budějovice, Hluboká, Rovensko; roč. II: Sobotka, Bechyně, Písek, Klatovy, Tábor, Domažlice, Plzeň, Železná Ruda, Velké Meziřící, Jílové u Prahy, Luhačovice, Železný Brod, Moravská Ostrava, Třebechovice; roč. III: Benešov a Konopiště, Hradec Králové, Kostelec nad Orlicí, Královská Praha, Kroměříž, Kutná Hora, Olomouc, Police nad Metují, Přerov, Turnov, Rovensko a Trosky, Náchod, Moravský Kras (Systematické monografie měst, městeček a památných míst v zemích koruny české, nákladem vlastním, Praha, 1910–1912) - ročníky I a II vyšly s paralelním podnázvem "Instrua kolekto" a popisky fotografií i v esperantu
- Karlův Týn, Hranice, Český Krumlov, Česká Třebová, Frenštát a Radhošť, Jindřichův Hradec, Karlovy Vary, Křivoklát, Mělník, Pernštýn, Prachatice, Roudnice a Říp, Semily a Riegrova stezka, Štramberk, Telč, Třebíč, Třeboň, Uherské Hradiště, Zvíkov, Chrudim (spolu s Irenou Bělohlavovou), Volary (Vlastivědný sborník, vydávala Irena Bělohlavová, Praha, 1912–1913)
- Vlastivědný sborník (1913)
- Československo: obrazový průvodce po tratích československých drah (1933) [16]
Ostatní
[editovat | editovat zdroj]- Krupobití v Čechách (nákladem vlastním, 1906) [17]
- Seznam prací, pojednání a článků, jež napsal prof. dr. František Augustin (1906) – k jeho šedesátým narozeninám [18]
- Jeskynní vegetace (nákladem vlastním, 1908)
- Poměry povětrnostní a vegetační v období 1906–1907 (nákladem vlastním, 1908)
- Vliv měsíce na teplotu vzduchu (nákladem vlastním, 1908)
- Po katastrofě sicilsko-kalabrijské (nákladem vlastním, 1909)
- Praha: průvodce statisticko-historický a adresář úřadů veřejných, ústavů a jiných zřízení (vydal František Topič, Praha, 1909)
- Šumava (nákladem vlastním, 1912)
- Švédsko (nákladem vlastním, 1912)
- Pompei (vydal J. Skalák, Praha, 1913)
- Pompeje (vydala Irena Bělohlavová, Praha, 1913)
- Jáchymov, československé státní radiové lázně (česky, slovensky, německy, anglicky, francouzsky, vydalo ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, po r. 1925)
- Štrbské Pleso (česky, slovensky, maďarsky, německy, anglicky, francouzsky, maďarsky, vydalo ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, 1925)
- Tatranská Lomnica (česky, slovensky, maďarsky, německy, anglicky, francouzsky, maďarsky, vydalo ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, 1925)
- Vysoké Tatry a mapa Tater (česky, slovensky, maďarsky, německy, anglicky, francouzsky, maďarsky, polsky, vydalo ministerstvo železnic Republiky československé, 1925)
- Československo : obrazový průvodce po tratích čsl. stát. drah (česky, slovensky, maďarsky, německy, anglicky, francouzsky, maďarsky, polsky, chorvatsky, vydalo ministerstvo železnic Republiky československé, 1934)
a další publikace pro ČSD (1934)[19]
Osobní fond Josefa Bělohlava je uložen v Archivu hl. m. Prahy.[20]
Zajímavost
[editovat | editovat zdroj]V rámci vydavatelství Josefa Bělohlava a Ireny Bělohlavové vyšla v roce 1915 i edice série umělecká, která obsahovala erotické povídky francouzského původu, doplněné fotografiemi aktů.[9]
Posmrtné ocenění
[editovat | editovat zdroj]27. září 1938 mu byla na rodném domě v Bavorově odhalena pamětní deska, jejímž autorem byl sochař Emanuel Kodet.[21]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Nepodařilo se dohledat záznamy o sňatcích. Není proto jasné, zda Anna Chválovská-Bělohlavová a Irena Bělohlavová jsou dvě různé osoby nebo zda jde pouze o pozměněné křestní jméno.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Dostupné online. [cit. 2020-09-27].
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Bavorov
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u Nejsvětějšího srdce Páně na Vinohradech, sign. SPVIN Z4, s. 76
- ↑ BĚLOHLAV, J.: Řeka Otava – historický vývoj našich známostí o řece Otavě. Praha 1904. 135 s.
- ↑ a b NOVOTNÁ, Eva. Volná díla českých kartografů zemřelých v období 1933–1943. Geodetický a kartografický obzor. 2014, roč. 60/102, čís. 3, s. 51–59. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine.
- ↑ Policejní přihláška Praha, Josef Bělohlav s manželkou
- ↑ Databáze NK ČR, autoritní záznam Irena Bělohlavová
- ↑ Národní politika, 25.3.1942, s.5 (úmrtí Josefa Bělohlava připomněla pouze manželka)
- ↑ a b Slovník českých nakladatelství 1849–1949, Josef Bělohlav
- ↑ TALICH, Milan; SEMOTAMOVÁ, Eva. Kartografické zdroje jako kulturní dědictví [online]. Výzkumný ústav geodetický, topografický a kartografický, Historický ústav AV ČR, 2015. Kapitola II.2. Podrobné mapy zemí Koruny české Josefa Bělohlava, s. 71–75. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-04. ISBN 978-80-7286-262-7.
- ↑ BĚLOHLAV, Josef. Podrobné mapy zemí koruny České 1:75.000 a mapy vzdáleností všech míst při silnici ležících, Seš. 47. List 94: Přibyslav - Polná - Jihlava [online]. Praha: Topič, 1909-1914 [cit. 2021-11-24]. Dostupné online.
- ↑ BĚLOHLAV, Josef. Vlastivědný sborník., Rok 1912-13 Seš. 10 (45): Pernštýn [online]. Praha: Irena Bělohlavová, 1913 [cit. 2021-11-24]. Dostupné online.
- ↑ BĚLOHLAV, Josef. Vlastivědný sborník, Rok 1912-13, seš. 12: České monografie sv. 47. Uherské Hradiště [online]. Praha: Irena Bělohlavová, 1913 [cit. 2021-11-24]. Dostupné online.
- ↑ BĚLOHLAV, Josef. Vlastivědný sborník, Rok 1912-13. Seš. 15 (50): Štramberk [online]. Praha: Irena Bělohlavová, 1913 [cit. 2021-11-24]. Dostupné online.
- ↑ BĚLOHLAV, Josef. Vlastivědný sborník: systematické monografie měst, městeček a památných míst v zemích koruny České, Sv. 30: Přerov [online]. Praha: J. Bělohlav, 1912 [cit. 2021-11-24]. Dostupné online.
- ↑ BĚLOHLAV, Josef. Československo: obrazový průvodce po tratích českoslovensých drah [online]. Praha: Ministerstvo železnic, 1933 [cit. 2021-11-24]. Dostupné online.
- ↑ BĚLOHLAV, Josef. Krupobití v Čechách [online]. Praha: J. Bělohlav, 1906 [cit. 2021-11-24]. Dostupné online.
- ↑ BĚLOHLAV, Josef. Seznam prací, pojednání a článků, jež napsal prof. dr. František Augustin [online]. Praha: Geograf. ústav čes. univ., 1906 [cit. 2021-11-24]. Dostupné online.
- ↑ Databáze NK ČR, Autor: Bělohlav, Josef
- ↑ Badatelna.eu, Bělohlav Josef PhDr.. badatelna.eu [online]. [cit. 2016-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-05.
- ↑ Národní listy, 3.10.1936, s.3, Odhalení pamětní desky PhDr. Josefa Bělohlava v Bavorově
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Autor Josef Bělohlav ve Wikizdrojích
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Bělohlav (kartograf)
- Digitalizovaná díla Josefa Bělohlava v České digitální knihovně
- NOVOTNÁ, Eva. Volná díla českých kartografů zemřelých v období 1933–1943. Geodetický a kartografický obzor. 2014, roč. 60/102, čís. 3, s. 51–59. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine.
- Zeměměřič: Josef Bělohlav
- TALICH, Milan; SEMOTAMOVÁ, Eva. Kartografické zdroje jako kulturní dědictví [online]. Výzkumný ústav geodetický, topografický a kartografický, Historický ústav AV ČR, 2015. Kapitola II.2. Podrobné mapy zemí Koruny české Josefa Bělohlava, s. 71–75. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-04. ISBN 978-80-7286-262-7.