Josef Adamík
| Josef Adamík | |
|---|---|
| Základní informace | |
| Narození | 29. června 1947 Křemačov, Morava  Československo |
| Úmrtí | 3. července 2009 (ve věku 62 let) Valašské Klobouky Česko |
| Místo pohřbení | hřbitov Mysločovice |
| Povolání | skladatel, pedagog, sbormistr |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Josef Adamík (29. června 1947 Křemačov – 3. července 2009 Valašské Klobouky)[1] byl český hudební skladatel, pedagog a sbormistr.
Život
[editovat | editovat zdroj]V letech 1965–1969 studoval na brněnské konzervatoři klavír ve třídě Inessy Janíčkové a skladbu u Bohuslava Řehoře. V roce 1974 vystudoval kompozici na Janáčkově akademii múzických umění v Brně[2] u Miloslava Ištvana, pak u Aloise Piňose a poté u Ctirada Kohoutka. Posléze vyučoval na hudební škole ve Valašských Kloboukách, kde působil také jako sbormistr. Po dokončení 3. symfonie přestal v roce 1986 kvůli silným zdravotním obtížím psychosomatického rázu komponovat. Tvůrčí odmlku přerušil nakrátko až koncem 90. let 20. století, kdy přišel s rozsáhlým cyklem pro klarinet a klavír Il ritorno (Návrat, 1998) a klavírní řadou Vzpomínky na lepší časy (1999). Josef Adamík zemřel vlastní rukou[1] ve Valašských Kloboukách.
Styl
[editovat | editovat zdroj]Adamík patřil ke generaci autorů, kteří se již jako mladí setkali s projevy tzv. nové hudby, a kteří se ve svých dílech vyrovnávali jak s odeznívající aktuálností tzv. racionálních metod kompozice, tak s nástupem postmoderní plurality stylů. Vedle striktnějších matematických struktur a postupů tzv. nové hudby tak v Adamíkových kompozicích zaznívá významný podíl instinktivně komponovaných ploch, které s předešlými kombinuje např. montážní a kolážovou metodou (viz Miloslav Ištvan). Adamíkova řešení dané problematiky nesla silný emocionální apel a byla výrazná i autorským rukopisem. Adamík mimo jiného používal nestandardní nástroje (fanfrnoch v kompozici Tance labilní a nepravděpodobné), dětské pískací a frkací hračky v Dechovém kvintetu. I díky svým jasným občanským postojům si získal přátelství a úctu tehdejší mladé generace českých skladatelů, z nichž mnozí s Adamíkem dělali rozhovory, nahrávali jeho starší práce a vraceli jej do obecného povědomí i po jeho odmlce (CD Agon).
Skladby
[editovat | editovat zdroj]- Paianus super Odam Pythicam pro varhany – 1970
- 1. symfonie – 1974
- Monolog pro basklarinet – 1975
- Stínování I pro flétnu dvoje housle a klavír – 1975
- Dechový kvintet – 1979
- Z tajemné laboratoře v Bílých Karpatech – 1979
- Nonet – 1981
- 2. symfonie – 1983 – polystylová kompozice odkazující na hudbu L. van Beethovena, B. Smetany anebo R. Strausse.
- Tance labilní a nepravděpodobné pro 10 hráčů – 1984
- 3. symfonie – 1986
- Il ritorno pro klarinet a klavír – 1998
- Vzpomínky z lepší časy pro sólový klavír – 1999
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Zemřel Josef Adamík
- ↑ Vivat academia. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 1997. Dostupné online. S. 146.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Adamík, Josef, Novotvary hudební formy, struktury a významu, příspěvek k řešení problému, diplomní práce, JAMU, Katedra skladby, hudební teorie a dirigování, postgraduální studium, 1979, rukopis.
- Adamík, Josef, Úvahy (1979–1983), Na hudbu č. 3, červen 1990.
- Konfese Josefa Adamíka „Hudba může být jakákoliv“ in Opus musicum č. 1, roč. 1985.
- Kudelová, Tereza, Josef Adamík, život, dílo a analýza skladby Nebeské pastviny, MUNI, 2017, Dostupné online.
- Rozhovor Petra Kofroně a Martina Smolky s Josefem Adamíkem, Ticho: současník hudby, č. 11, Brno, Skleněná louka 1998.
- Dlask, Vojtěch, Nad texty Josefa Adamíka – avantgarda tehdy a dnes, in Festival Forfest Czech Republic, Specifika vnímání současného umění 2024, Kroměříž, Umělecká iniciativa, ISBN 978-80-908157-3-5, str. 12-23, Dostupné online.
- KOLEKTIV AUTORŮ, (redigovala Alena Martínková). Čeští skladatelé současnosti. Praha: Panton, 1985.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Český hudební slovník, heslo Josef Adamík [1] Archivováno 27. 1. 2022 na Wayback Machine.
