Josef Škvařil
| Josef Škvařil | |
|---|---|
.png) | |
| Narození | 15. dubna 1901 Brno |
| Úmrtí | 13. února 1979 (ve věku 77 let) Praha |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Národnost | Češi |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Generálporučík doc. MUDr. Josef Škvařil (15. dubna 1901 Brno – 13. února 1979 Praha), byl český chirurg, za 2. světové války účastník československého zahraničního odboje na východní frontě.[1][2] Po válce byl velitelem zdravotní služby československé armády[1] a v letech 1958 až 1959 byl náčelníkem Ústřední vojenské nemocnice.[2][3]
Život
[editovat | editovat zdroj]Jeho otec pracoval v První brněnské strojírně. Josef Škvařil v letech 1923 až 1930 studoval na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Od roku 1935 byl asistentem na brněnské chirurgické klinice. Od roku 1938 byl zástupcem primáře chirurgického oddělení olomoucké nemocnice. V roce 1939 se stal šéfem chirurgického a gynekologického oddělení státní nemocnice v Teheránu, kde návazal styk se sovětským vyslanectvím a po napadení SSSR nacistickým Německem se přihlásil jako dobrovolník do Rudé armády.[1][4] V SSSR pracoval nejprve jako vedoucí chirurg odsunové nemocnice v Kujbyševě a později v Botkinově nemocnici v Moskvě.[4] V roce 1944 se stal hlavním chirurgem polní chirurgické nemocnice “Praga” při 1. československém armádním sboru. Od roku 1946 do roku 1950 byl přednostou zdravotníckého odboru ministerstva národní obrany. Dne 19. února 1947 byl jmenován do hodnosti generála zdravotnictva.[2] Od 15. srpna 1950 byl velitelem zdravotní služby československé armády.[1][2] V roce 1957 habilitoval v oboru organizace a taktiky vojenského zdravotnictví a válečné chirurgie. V letech 1958 až 1959 byl náčelníkem Ústřední vojenské nemocnice.[2][3]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]- Organizace neodkladné chirurgické pomoci. Praha, Státní zdravotnické nakladatelství 1961;
- Podíl sovětského lidu na výstavbě zdravotnictví v SSSR: materiál pro referenty ČČK. Praha, Československý Červený kříž 1955;
- V. I. Lenin a Červený kříž. Praha, Štátne zdravotnicke nakladat’elstvo 1958.
Vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]- Řád rudé zástavy[1][5]
- Československý vojenský řád Bílého lva „Za vítězství“[1]
- Řád rudé hvězdy[2]
- Československý válečný kříž 1939[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2024-10-29]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h Škvařil, Josef : Š. Valka.cz [online]. 2012-04-01 [cit. 2024-10-29]. Dostupné online.
- ↑ a b Ústřední vojenská nemocnice Praha (ÚVN): Velitelé a ředitelé. www.uvn.cz [online]. [cit. 2024-10-29]. Dostupné online.
- ↑ a b DOHNAL, F. Počátky sovětizace československé vojenské zdravotnické služby. In: Řada C-D-aplikované sociální a ekonomické vědy. Sborník Vojenské akademie v Brně. Brno: Zvláštní číslo, 2004, s.69-75
- ↑ Řád rudé zástavy. www.vyznamenani.net [online]. [cit. 2024-10-29]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ŠKVAŘIL, J. Na novou cestu. Vojenské zdravotnické listy. Praha:1947, roč. XVI, č.1, s. 7-8
- OŠANEC, J. Z historie zdravotnické služby československé armády v prvních letech po 2. světové válce. In: Informační zpravodaj Vojenského lékařského výzkumného a doškolovacího ústavu Jana Evangelisty Purkyně (VLA-JEP), Hradec Králové:1974, roč. 1974, č. 4
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- MAREČEK, Miroslav. Hlavní rysy vývoje československého vojenského zdravotnictví po 2. světové válce, vznik a konstituování oboru vojenská radiobiologie a vojenská toxikologie. České Budějovice, 2007 [cit. 2024-10-29]. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Vedoucí práce František Dohnal,. Dostupné online.