John Betjeman
| John Betjeman | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 28. srpna 1906 Londýn |
| Úmrtí | 19. května 1984 (ve věku 77 let) Cornwall |
| Příčina úmrtí | Parkinsonova nemoc |
| Místo pohřbení | St Enodoc's Church, Trebetherick |
| Alma mater | Magdalen College Marlborough College Highgate School Dragon School Byron House School |
| Povolání | básník, překladatel, novinář, literární kritik, scenárista a televizní moderátor |
| Ocenění | Heinemann Award (1948) Albertova medaile (1973) Russell Loines Award for Poetry Králova zlatá medaile za poezii Knight Bachelor … více na Wikidatech |
| Nábož. vyznání | anglikánství |
| Choť | Penelope Chetwode (1933–1972)[1] |
| Partner(ka) | Elizabeth Cavendish |
| Děti | Candida Lycett Green Paul Betjeman[2] |
| Rodiče | Ernest Edward Betjemann[2] a Mabel Bessie Dawson[2] |
| Příbuzní | Lucy Lycett Green[2], Imogen Lycett Green[2], Endellion Lycett Green[2], David Lycett Green[2] a John Lycett Green[2] (vnoučata) |
| Funkce | Poet Laureate of the United Kingdom (1972–1984) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
John Betjeman (28. srpna 1906, Londýn – 19. května 1984, Trebetherick) byl anglický básník. Od roku 1972 až do své smrti v roce 1984 byl britský poeta laureatus. Byl zakládajícím členem The Victorian Society a vášnivým obráncem viktoriánské architektury. Pomohl zachránit před demolicí například železniční stanici St Pancras.
Život
[editovat | editovat zdroj]Jeho rodina byla nizozemského původu. Otec vlastnil malou firmu na výrobu ozdobného nábytku. Na střední škole byl jeho učitelem Thomas Stearns Eliot.[3] Během studia ho setkání s díly Arthura Machena přivedlo k anglikánství a vstupu do High Church.
Začal studovat na Oxfordu anglický jazyk a literaturu, ale nebyl dobrým studentem. Jeho učitel C. S. Lewis ho považoval za „zahálčivého ješitníka“ a Betjeman na oplátku považoval Lewise za nepřátelského, náročného a neinspirativního učitele. Školu nakonec nedokončil, přičemž šířil teorii, že nebyl schopen vykonat zkoušku z Písma svatého. Ale nebyla to pravda, jeho studijní výsledky byly celkově špatné. Betjemanův akademický neúspěch v Oxfordu ho poznamenal na zbytek života a nikdy se nesmířil s C. S. Lewisem, ke kterému choval natrvalo hořký odpor.[4][5]
Po odchodu z Oxfordu krátce pracoval jako soukromý tajemník, učitel a filmový kritik pro Evening Standard. V letech 1930 až 1935 byl zaměstnán v Architectural Review jako asistent redaktora. V této době se také připojil k MARS Group, organizaci mladých modernistických architektů a kritiků architektury.
V roce 1939 nebyl přijat ke službě ve vojsku, ale našel válečnou práci ve filmové divizi ministerstva informací. V roce 1941 se stal britským tiskovým atašé v neutrálním Irsku. Oblíbená legenda říká, že ho IRA chtěla zavraždit, ale příkaz byl zrušen poté, co se s ním jistý člen IRA setkal a byl ohromen jeho prací. Jeho oficiálním úkolem bylo navázat přátelské kontakty s předními osobnostmi dublinské literární scény. Spřátelil se zejména s Patrickem Kavanaghem, který byl tehdy na samém začátku své kariéry. Kavanagh zmiňuje Betjemana v několika básních.
Po válce se stal jedním z nejpopulárnějších britských básníků. Jeho Sebraných básní se v roce 1958 prodalo přes 100 tisíc výtisků. V roce 1960 byl jmenován komandérem Řádu britského impéria. V roce 1969 byl jmenován rytířem (Knight Bachelor).
Byl patrně bisexuál, obvykle se prý zamilovával do školáků, aniž by s nimi navazoval vztahy.[6][7]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku John Betjeman na anglické Wikipedii.
- ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
- ↑ a b c d e f g h Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ John Betjeman. Britannica.com [online]. [cit. 2024-12-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ TICKELL, Oliver. The dilettante and the dons | Oxford Today. web.archive.org [online]. 2009-04-17 [cit. 2024-12-06]. Dostupné online.
- ↑ ALBERGE, Dalya. ‘This idle prig’: the truth about CS Lewis and John Betjeman’s long-lasting feud. The Observer. 2024-04-14. Dostupné online [cit. 2024-12-06]. ISSN 0029-7712. (anglicky)
- ↑ THOMPSON, Jonathan. Betjeman Poet, hero of Middle England and a very bad boy. The Independent [online]. 2006-08-13 [cit. 2024-12-06]. Dostupné online.
- ↑ GOWERS, Justin. Why John Betjeman is a true gay icon. The Guardian [online]. 2008-12-17 [cit. 2024-12-06]. Dostupné online.
