Johann von Schemua
| Johann von Schemua | |
|---|---|
 | |
| Velitel 14. armádního sboru v Innsbrucku | |
| Ve funkci: 1908 – 1912 | |
| Předchůdce | arcivévoda Evžen |
| Nástupce | Viktor Dankl |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakousko-Uhersko |
| Hodnost | generál pěchoty (1909), polní podmaršál (1904), generálmajor (1898) |
| Narození | 21. září 1850 Klagenfurt am Wörthersee |
| Úmrtí | 29. dubna 1919 (ve věku 68 let) Innsbruck |
| Titul | svobodný pán (1917) |
| Příbuzní | Blasius von Schemua (bratr) |
| Profese | voják |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Johann svobodný pán von Schemua (slovinsky Janez Žemva) (21. září 1850 Klagenfurt – 29. dubna 1919 Innsbruck) byl rakousko-uherský generál slovinského původu. V c. k. armádě sloužil jako absolvent vojenské akademie od roku 1869, působil u různých posádek v celé monarchii, byl také vysokým důstojníkem generálního štábu. V roce 1909 dosáhl hodnosti generála pěchoty a svou kariéru završil jako velitel 14. armádního sboru v Innsbrucku (1908–1912). Po odchodu do výslužby získal šlechtický titul barona (1917).
Životopis
[editovat | editovat zdroj]
Pocházel ze slovinské rodiny s historií sahající do 17. století,[1] narodil se jako starší syn c. k. majora Blaže Žemvy (1808–1871).[2][3] Studoval na Tereziánské vojenské akademii (1865–1869) ve Vídeňském Novém Městě a do armády nastoupil jako poručík k 7. pěšímu pluku,[4] kde později zastával funkci pobočníka velitele praporu. V letech 1875–1877 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni a poté byl jako nadporučík zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Poté sloužil v Sarajevu a v roce 1878 se během okupace Bosny a Hercegoviny zúčastnil bojů u Livna. V roce 1880 byl povýšen na kapitána a v roce 1880 se podílel na potlačení povstání v Dalmácii. V hodnosti majora (1888) byl štábním důstojníkem u 8. pěší divize v Innsbrucku.[5] Krátce sloužil u pěšího pluku č. 12, znovu působil u generálního štábu a v letech 1893–1894 byl šéfem štábu 6. armádního sboru v Košicích.[6] Mezitím postupoval v hodnostech (podplukovník 1890, plukovník 1893). Od roku 1894 byl několik let šéfem prezidiální kanceláře generálního štábu.[7]
V roce 1898 byl povýšen do hodnosti generálmajora a převzal velení 7. horské brigády v Sarajevu.[8] Od roku 1904 byl jako polní podmaršál velitelem 31. pěší divize v Budapešti,[9][10] v roce 1906 byl přidělen jako zástupce velitele ke 14. armádnímu sboru v Innsbrucku. V roce 1909 dosáhl hodnosti generála pěchoty[11] a v letech 1908–1912 byl velitelem 14. armádního sboru v Innsbrucku,[12][13] respektive zemským velitelem pro Tyrolsko, Horní Rakousy, Vorarlbersko a Salcbursko.[14] K datu 1. června 1912 byl penzionován[15] a poté žil v soukromí v Innsbrucku. Za první světové války se ještě podílel na organizaci zemské obrany Tyrolska.
Tituly a ocenění
[editovat | editovat zdroj]Jako velitel armádního sboru byl v roce 1909 jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence.[16] Od roku 1910 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 7 dislokovaného v Klagenfurtu.[17] V roce 1900 byl povýšen do šlechtického stavu a v roce 1917 získal titul svobodného pána.[18] Během vojenské kariéry získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku, několik ocenění obdržel také od zahraničních panovníků.[19]
Rakousko-Uhersko
[editovat | editovat zdroj]
Vojenský záslužný kříž II. třídy (1880)
Jubilejní pamětní medaile (1898)
Řád železné koruny III. třídy (1899)- Vojenská záslužná medaile (1900)
Válečná medaile (1900)
rytířský kříž Leopoldova řádu (1906)
Vojenský jubilejní kříž (1908)
Řád železné koruny II. třídy (1910)
Zahraničí
[editovat | editovat zdroj]
Řád červené orlice II. třídy (Německo)
Řád pruské koruny (Německo)
Vévodský sasko-ernestinský domácí řád (Sasko)
Domácí řád vendické koruny (Meklenbursko)
Rodina
[editovat | editovat zdroj]V roce 1886 se ve Vídni oženil s Karolinou von Stremayr (1863–1935), dcerou vlivného právníka a politika Karla Stremayra,[20] který byl krátce také rakouským ministrem spravedlnosti a předsedou vlády. Manželství zůstalo bezdětné.
Johannův mladší bratr Blasius von Schemua (1856–1920) byl též rakousko-uherským generálem a v letech 1911–1912 náčelníkem generálního štábu.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Dějiny rodu Žemva dostupné online
- ↑ Rodina Blaže Žemvy staršího dostupné online
- ↑ Rodina Blaže Žemvy na webu geni.com dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1869–1870; Vídeň, 1869; s. 262, 283 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1890; Vídeň, 1889; s. 177 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1894; Vídeň, 1894; s. 104, 154 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1897; Vídeň, 1897; s. 105, 165 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1904; Vídeň, 1903; s. 157 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1904; Vídeň, 1903; s. 277 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1905; Vídeň, 1904; s. 123, 160 dostupné online
- ↑ Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1910; Vídeň, 1909; s. 152, 166 dostupné online
- ↑ Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 304 dostupné online
- ↑ Služební postup Johanna Schemuy in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 161 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 242 dostupné online
- ↑ Pěší pluk č. 7 na webu valka.cz dostupné online
- ↑ ŽUPANIČ, Jan: Karlovská šlechta. Rakouské a uherské nobilitace ve světle materiálů kabinetní kanceláře Karla I. in: Sborník archivních prací LXI., Ministerstvo vnitra České republiky, Praha, 2011; s. 93 ISSN 0036-5246
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Johanna Schemuy in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1912; Vídeň, 1912; s. 309 dostupné online
- ↑ Rodina Karla Stremayra na webu geni.com dostupné online
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ROZMAN, Franc: Generala Blaž in Janez Žemva in: Prispevki za novejšo zgodovino, ročník 57.; Lublaň, 2017; s. 206–215 dostupné online
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
- Rakousko-uherští generálové
- Rakousko-uherské osobnosti první světové války
- Rakouští šlechtici
- Tajní radové
- Absolventi Tereziánské vojenské akademie
- Nositelé Řádu Leopoldova
- Nositelé Řádu železné koruny
- Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko)
- Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko)
- Nositelé Vojenského jubilejního kříže
- Nositelé Řádu červené orlice
- Nositelé Řádu koruny (Prusko)
- Nositelé Domácího řádu vendické koruny
- Nositelé Vévodského sasko-ernestinského domácího řádu
- Narození 21. září
- Narození v roce 1850
- Narození v Klagenfurtu
- Úmrtí 29. dubna
- Úmrtí v roce 1919
- Úmrtí v Innsbrucku