Přeskočit na obsah

Johann Zeh

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Johann Zeh
Narození10. října 1816
Úmrtí5. května 1882 (ve věku 65 let)
Občanstvírakouské
ZeměRakouské císařství, po r. 1867 Rakousko-Uhersko
Povolání
  • strojní inženýr, lokomotivní konstruktér
  • vrchní inženýr KEB
Zaměstnavatelé
  • Lokomotivka W. Günther, Vídeňské Nové Město (50. léta 19. stol.)
  • Dráha císařovny Alžběty (KEB) (od 1857)
Příbuzní
  • mladší bratr Franz Zeh, působil u W. Günthera (1852–1856) a J. Haswella (1856–1858), pak dílovedoucí a technický ředitel lokomotivky Sigl ve Vídni (do uzavření 1887), poté hlavní inženýr lokomotivky Wiener Neustadt (1887–?)[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Johann Zeh (10. října 1816 – 5. května 1882) byl rakouský strojní inženýr a lokomotivní konstruktér Güntherovy lokomotivky a strojírny ve Vídeňském Novém Městě. Roku 1857 přijal místo vrchního inženýra u společnosti Dráhy císařovny Alžběty.

Zeh byl autorem několika ve své době pokrokových technických řešení u parních lokomotiv. Mimo jiné v letech 1854–1856 zkonstruoval první rakouské úzkorozchodné[pozn. 1] parní lokomotivy pro koněspřežnou dráhu Linec – Gmunden, patřící rakouské První železniční společnosti (něm. k.k. privilegierte Erste Eisenbahn-Gesellschaft) v polotendrovém uspořádání (stroje EEG čísel 1–10, zvoleno uspořádání 2'B n2tu, hmotnost ca 11 t, nápravový tlak až ca 4,8 t, výkon asi 50 k).[2] Přitom se musel vypořádat s malými poloměry oblouků a nízkou únosností kolejového svršku navrženého pro animální trakci a tvořeného ještě železnými pásy přibitými na dřevěné trámy.[3]

Zehova lokomotiva 1'C1' "MAXLHAID", č.13 C.k. privilegované První rakouské železniční společnosti (EEG) pro trať Linec-Gmunden (Günter 148/1855), před 1883

U větších nákladních lokomotiv navržených pro stejnou dráhu (EEG č. 11–14, uspořádání 1'C1' n2tu, hmotnost ca 18 t, nápravový tlak ca 4,3 t)[4][3] použil řešení pojezdu podle vlastního patentu, které si již roku 1854 odzkoušel na lokomotivě 1'B1', vystavené na světové výstavě v Paříži 1855 a pak dodané na stavbu vojenské akademie ve Vídeňském Novém Městě. Kvůli hladkému průjezdu oblouky byly u nich obě krajní běžné nápravy uloženy ve výkyvném jednonápravovém podvozku, zvaném později Bisselův.[5]

Už jako vrchní inženýr Dráhy císařovny Alžběty (něm. k.k. privilegierte Kaiserin Elisabeth-Bahn, KEB, též zvané Západní dráha) nechal u lokomotiv řad KEB I a II (po roce 1884 u rakouských státních drah řady 12 a 21 kkStB, celkem 84 strojů dodaných v letech 1858–1872)[6][7] do výfukové trubky parních strojů instalovat po něm pojmenovanou škrtící klapku, která působila obdobně jako později používaná protitlaková parní brzda.[pozn. 2]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Koňka Č.Budějovice – Linec – Gmunden používala rozchod kolejí 1106 mm
  2. ↑ Zastavením přívodu páry a přivřením klapky ve výfuku parního stroje začaly písty válců stlačovat plyn před sebou, došlo tak ke zbrzdění a zastavení jejich pohybu a přes tyčoví i k zastavení otáčení kol (obdoba "brzdění motorem" u vozidel moderních trakcí). Lokomotivy tak v rukou zkušeného strojvůdce získaly další, nezávislý brzdový systém

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johann Zeh na německé Wikipedii.

  1. ↑ ZEH F.: Ein Beitrag zur Lokomotivgeschichte Oesterreichs. Die Lokomotive 1922, sešit 8, str. 126.
  2. ↑ Die Gmunden – eine besondere Dampflokomotive. www.suedbahnmuseum.at [online]. [cit. 2024-07-30]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b N.A., :. Die "Holz und Eisenbahn" Budweis–Linz–Gmunden: II. Die Lokomotiven der Linz-Gmundener Schmalspurbahn.. Die Lokomotive. 1926, roč. 23, čís. 2, s. 28–30. Dostupné online. (německy) 
  4. ↑ Erste österreichische Eisenbahngesellschaft. www.pospichal.net [online]. [cit. 2024-08-08]. Dostupné online. 
  5. ↑ LITTROW, v., Hermann. Die Hauptepochen des österreichischen Lokomotivbaues 1838–1884. Die Lokomotive. 1926, roč. 23, čís. 2, s. 32. Dostupné online. (německy) 
  6. ↑ kkStB 12. www.pospichal.net [online]. [cit. 2024-08-08]. Dostupné online. 
  7. ↑ kkStB 21. www.pospichal.net [online]. [cit. 2024-08-08]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • GÖLSDORF, Karl. Lokomotivbau in Alt-Österreich, 1837-1918. Wien: Slezak 320 s. (Internationales Archiv für Lokomotivgeschichte). ISBN 978-3-900134-40-2.
  • STOCKKLAUSNER, Johann. Dampfbetrieb in Alt-Österreich, 1837-1918. Wien: Slezak 296 s. (Internationales Archiv für Lokomotivgeschichte). ISBN 978-3-900134-41-9.
  • PFEFFER, Franz; KLEINHANNS, Guenther. Budweis, Linz, Gmunden: Pferdeeisenbahn u. Dampfbetrieb auf 1106 mm Spurweite. Wien: Slezak [u.a.] 206 s. ISBN 978-3-85416-082-3, ISBN 978-3-85214-373-6.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Johann_Zeh&oldid=24362487“