Jindřich Vodák

Jindřich Vodák
Dr. Jindřich Vodák (foto před rokem 1938)
Narození	8. listopadu 1867 Lysá nad Labem Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	10. dubna 1940 (ve věku 72 let) Praha Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Povolání	divadelní a literární kritik, překladatel a pedagog
Alma mater	Univerzita Karlova
Ocenění	čestný doktor
Manžel(ka)	Antonína Vodáková
multimediální obsah na Commons
původní texty na Wikizdrojích
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jindřich Vodák (8. listopadu 1867 v Lysé nad Labem – 10. dubna 1940 v Praze), literární a divadelní kritik, překladatel, středoškolský učitel, ministerský úředník.

Život

Po maturitě na Prvním českém reálném gymnáziu ve Spálené ulici v Praze pokračoval studiem romanistiky, germanistiky a bohemistiky na filozofické fakultě Univerzity Karlovy, po sedmi semestrech však studia zanechal. Nejprve v letech 1891-1894 působil v redakci Ottova slovníku naučného, kde psal a posléze též redigoval literárněvědná hesla, zejména z frankofonní oblasti. Od roku 1894 vyučoval francouzštinu a němčinu na středních školách v Kutné Hoře, Hradci Králové, Lounech (zde byl jeho studentem dekadentní spisovatel Arthur Breisky, jehož dílo nepřijal jako literární kritik zrovna příznivě). Po sňatku s Antonínou Vodákovou, roz. Dobšovou (1873–1947), se v srpnu 1899 vrátil do Prahy. Vedle své učitelské profese na žižkovské reálce (jeho žáky byli mimo jiné i Stanislav Neumann a Jaroslav Marvan) se od ledna 1899 doživotně věnoval soustavné žurnalistické činnosti. Po vzniku ČSR byl povolán na Ministerstvo školství a národní osvěty, kde byl odborovým a později ministerským radou pro oblast divadla a literatury. I po odchodu do penze (únor 1928) působil nadále jako ministerský referent a odborný poradce. V roce 1929 obdržel čestný doktorát filozofie Komenského univerzity v Bratislavě.

Byl činný jako literární a divadelní kritik v Literárních listech, Nivě, Rozhledech. Od roku 1898 v dalších periodikách: Čas, Lidové noviny, Rozvoj, později kulturním referentem Českého slova. V roce 1908 spolu s Josefem Svatoplukem Macharem redigoval literární časopis Novina, v letech 1920–1922 redigoval týdeník Jeviště. Všude uveřejňoval obsažné a břitké kritiky, někdy pod zkratkou v. d. Přeložil do češtiny několik románů francouzských autorů. Po jeho úmrtí manželka Antonína uspořádala žurnalistickou pozůstalost, pod editorským vedením Josefa Trägera a Alberta Pražáka vyšlo v letech 1941–1953 pět svazků Vodákových divadelních kritik.

Citáty

Návštěvník divadelních premiér si zvykl vždy vídat nejpilnějšího ze všech vychutnavačů kouzla i napětí těchto večerů: Jindřicha Vodáka. Asi žádná premiéra dosud se nekonala bez něho a asi žádná překážka dosud nezpůsobila, aby některou vynechal... Je tak pilným a svědomitým účastníkem divadelních večerů, že se zdá jejich náležitostí. Bez něho by divadlo nebylo plné. Usedl na své místo, teď opona se může teprve zvednout. Hraje se pro něho více, než pro celé řady křesel s návštěvníky. Je ze všech nejvěrnější a nejstálejší.

František Langer

A Jindřich Vodák byl především svrchovaně zaníceným a zasloužilým divadelníkem, který svým širokým, všestranným rozhledem, obsažným, badatelsky svědomitým a pronikavým vzděláním, svou znalostí dějin minulosti a přítomnosti našeho i světového divadla, podrobným studiem herectví a houževnatou výkonností byl nejen nejzávažnější kritickou osobností své generace i doby, vytvořil nutné kulturní ovzduší pro možný vývoj a rozmach našeho divadelního života, ale stal se svým nevyrovnatelným uměním postřehu, slova a soudu zakladatelem moderní české divadelní kritiky.

Karel Engelmüller

Dílo, výběr

Překlady

• Camille Flammarion – Konec světa (1895)
• Luigi Gualdo – Úpadek (1893)
• Pedro Antonio de Alarcón – Ježíšek (1893)
• Chateaubriand – Atala (1898)
• Chateaubriand – René (1898)
• Stendhal – Červený a černý (1899).

Divadelně-kritické práce

• Dva pamětné medailonky (1932)
• Idea Národního divadla (1933)
• Kapitoly o dramatě (1941, rozšířené vydání 1947)
• Eduard Vojan (1945)
• Cestou (1946)
• Shakespeare (1950)
• Tři herecké podobizny (1953)
• Tváře českých herců (1967)
• Jindřich Vodák k historii českého divadla (2017)

Odkazy

Literatura

• František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 12, 51, 67, 84–5, 87–8, 93, 108, 113, 150, 156, 163–4, 166, 170–172, 181–2, 184–5, 188–9, 210, 255
• František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 19, 39, 71–2, 198, 358, 368
• Karel Engelmüller: Z letopisů českého divadelnictví – Kniha první: úvahy, dojmy a vzpomínky, Jos. R. Vilímek, Praha, 1946, str. 244–247
• Petr Hořec: Stanislav Neumann, Orbis, Praha, 1963, str.  16–8
• František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 110, 186, 193, 201, 229, 230, 232–4, 236–8, 241–9, 252–3
• František Langer: Divadelní portretek J. V., In: Kruh solistů MDP: Ročenka k jubileu Městských divadel pražských 1907–1937, Kruh solistů Městských divadel pražských, knihtiskárna Politika, Praha, 1938, str. 27–30
• MERHAUT, Luboš, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 4/II. U–Ž, Dodatky k LČL 1–3, A–Ř. Praha: Academia, 2008. 1089–2105 s. ISBN 978-80-200-1671-3. S. 1414–1417. 
• Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 11–2, 137, 145, 167
• Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, 216 s.
• Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Blíže in: [1]
• PRAŽÁK, Albert. Jindřich Vodák : pocta k jeho sedmdesátinám. Praha: Melantrich, 1937. Dostupné online. 
• Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, str. 66, 75, 85, 108–110, 116, 145–6
• Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 157, 167, 169, 173, 203, 262
• Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 115, 118, ISBN 978-80-239-9604-3
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 472. 
• Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 69, 113, 116, 120, 124, 130, ISBN 80-207-0485-X
• Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 75, 170, ISBN 80-85625-19-9

Externí odkazy

• Autor Jindřich Vodák ve Wikizdrojích
• Osoba Jindřich Vodák ve Wikicitátech
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jindřich Vodák na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jindřich Vodák
• Jindřich Vodák v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
• Digitalizovaná díla Jindřicha Vodáka v Národní digitální knihovně.
• Jindřich Vodák v České divadelní encyklopedii
• Jindřich Vodák v souborném katalogu Akademie věd ČR
• Jindřich Vodák v databázi Archivu Národního divadla
• Jindřich Vodák Archivováno 18. 6. 2020 na Wayback Machine. v Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století
• Jindřich Vodák v Katalogu Vědecké knihovny Olomouc

Autoritní data	AbARTP: 15837 Biblio: d1fc5d4d-547b-490a-9b24-f71af88539bb NKC: jk01150221 GND: 1041852983 ISNI: 0000 0001 0653 4589 LCCN: n82001152 NTA: 130999288 PLWABN: 9810559477605606 VIAF: 25938607 WorldCat Entities: E39PBJkhMPxwGBWc3TdR4KwQv3

Portály: Česko | Lidé | Literatura