Jindřich Vágner
| Jindřich Vágner | |
|---|---|
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 19. září 1943 (81 let) |
| Místo narození | Strakonice  Protektorát Čechy a Morava |
| Stát | Československo |
| Výška | 186 cm |
| Hmotnost | 82 kg (závodní) |
| Sportovní údaje | |
| Klub | Sokol Fezko Strakonice (1949-1952) DSO Sokol Strakonice Fezko (1953-56) TJ Tatran České Budějovice Koh-i-noor (1957-59) TJ Lokomotiva Hradec Králové (1959-61) ASD Dukla Praha (1961-68) |
| Trenéři | Miloslav Hoch (zač.) Josef Potužník (Tatran) Miroslav Kapras (Lok.) Evžen Týma (Lok.) Andelín Hliňák (Dukla) Josef Olešovský (Dukla) Pavel Pazdírek (Dukla) Zdeněk Jelínek (repr. OH1964) |
| Disciplína | plavání |
| Pref. plavecký styl | kraul, motýlek |
| Účast na LOH | 1964 |
| Údaje v infoboxu aktuální k roku 2022 Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jindřich Vágner (Wágner[1]) (19. září 1943 Strakonice) je bývalý československý sportovní plavec, účastník olympijských her v roce 1964.
Sportovní kariéra
[editovat | editovat zdroj]Je rodákem ze Strankonic. V dětství byl všestranně sportovně nadaný. Otec ho odmala bral na strakonickou plovárnu na Podskalí na řece Otavě. Plavat se naučil ve svých 6 letech pod dohledem pozdějšího plaveckého univerzitního pedagoga Miloslava Hocha. Ve 14 letech šel studovat do Volyně stavební průmyslovku a jednou týdně dojížděl vlakem do Českých Budějovic na tréninky závodní plavání k trenéru Josefu Potužníkovi. V Budějovicích však stále čekali na krytý bazén a v zimě byla příprava možná pouze v malém bazénku. Od třetího ročníku tak přestoupil na stavební průmyslovku do Hradce Králové, kde měl k tréninku lepší podmínky. V plaveckém oddíle při TJ Lokomotiva Hradec Králové se připravoval pod vedením trenéra Kaprase.[2]
V roce 1961 poprvé překonal československý rekord na 100 m volný způsob časem 57,7 s a jako úřadující mistr republiky na podzim narukoval do sportovní roty při armádním plaveckém oddíle ASD Dukla Praha. V Dukle již rok působil jeho bývalý oddílový kolega z Lokomotivy Petr Lohnický, se kterým byl často srovnáván. Po příchodu do Dukly byl zařazen do tréninkové skupiny Andělína Hliňáka k Lohnickému.
V roce 1962 startoval na mistrovství Evropy ve východoněmeckém Lipsku na své nejsilnější trati 100 m volný způsob. Svojí rozplavbu vyhrál, ale v semifinále se výrazně nezlepšil a na postup do finále mu čas 57,4 s nestačil. Semifinálový závod plaval společně s Lohnickým. Trenér Hliňák odpozoroval, že s ním psychicky nezvládá vzájemnou rivalitu[3]: "Plave-li Vágner sám, docílí téměř vždy dobrý výsledek a překonává rekordy. Jakmile si na startovní blok stoupne Lohnický jeho výkonnost prudce klesá." Tento poznatek vedl k jeho přeřazení před olympijskou sezonou 1964 z tréninkové skupiny Hliňáka do skupiny Josefa Olevšovského k Pavlu Pazdírkovi.[4]
V roce 1964 stanovil plavecký svaz velmi ostrý limit 55,5 s (lepší československého rekordu) pro olympijské hry v Tokio na jeho hlavní trať 100 m volným způsobem.[5] Přípravu měl náročnou a s trenérem Olešovským nejvíc řešili otázku kyslíkového dluhu – plavat převážně bez nadechování nebo dýchat pravidelně? Nakonec zvolili druhý způsob dýchat pravidelně na každé čtvrté tempo.[6] 9. srpna na závodech v Bratislavě splnil limit pro start na olympijských hrách novým československým rekordem 55,3 s.[7] Na řijnové olympijské hry v Tokiu udržel formu a rozplavbu na 100 m volný způsob vyhrál časem 55,5 s. Při kotoulové obrátce si však způsobil menší výron v kotníku, navíc ho během závodu trápily, pravděpodobně z nervozity, zažívací potíže. V semifinále začal první padásátku rychleji než v rozplavbách, ale netrefil včas kotoulovou obrátku a ztratil dle svých slov dvě desetiny vteřiny.[8] V cíli vyrovnal svůj čas z rozplaveb a nepostoupil mezi nejlepších osm plavců do finále.
V únoru 1965 na závodech v Brémách jako první Čechoslovák překonal hranici 55 sekund na 100 m volný způsob časem 54,6 s – avšak pouze v 25 m bazénu.[9] Od letní sezony začala jeho výkonnost stagnovat.
V roce 1966 nesplnil nominační kritéria pro start na mistrovství Evropy v nizozemském Utrechtu. Pod novým mladším trenérem Dukly Pavlem Pazdírkem proto upřel pozornost k plaveckému stylu motýlek – Mezinárodní olympijský výbor totiž nově schválil od olympijských her 1968 rozšíření počtu plaveckých disciplín o sprinty na 100 m ve všech olympijských plaveckých stylech.
V roce 1967 na srpnových závodech v Žilině jako první československý plavec zaplaval 100 m motýlek pod 60 s časem 59,8 s.[10] Jeho přípravu na olympijské hry v Mexiku v roce 1968 však narušila vážná dopravní nehoda.[11] Začátkem srpna na mistrovství republiky skončil na 100 m motýlek až druhý v podprůměrném čase 1:02,8.[12]
Jeho další sportovní kariéru ovlivnily události ze srpna 1968. S manželkou z Československa emigroval. Usadil se v Austrálii, kde podnikal v oblasti sportovního oblečení. Po roce 1989 se pravidelně vrací do Česka. Z Austrálie dováží místní a novozélandská vína.[13]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ v dobovém tisku uváděn často s W na začátku přijméní
- ↑ Zápisník č. 5. 1965-3-6, s. 59.
- ↑ Československý sport. 1963-8-22, s. 3.
- ↑ Československý sport. 1964-7-31, s. 3.
- ↑ Československý sport. 1964-8-6, s. 3.
- ↑ Stadion č. 19. 1964-5-8, s. 3.
- ↑ Československý sport. 1964-8-11, s. 8.
- ↑ Československý sport. 1964-10-23, s. 2.
- ↑ Československý sport. 1965-2-22, s. 2.
- ↑ Československý sport. 1967-8-4, s. 1.
- ↑ Československý sport. 1968-4-19, s. 6.
- ↑ Československý sport. 1968-8-5, s. 4.
- ↑ https://www.strakonak.cz/dokumenty/zpravodaj/ZPST1605.pdf
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Jindřich Vágner v databázi Olympedia (anglicky)