Přeskočit na obsah

Jiří Mařánek

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jiří Mařánek
Jiří Mařánek
Jiří Mařánek
Narození12. ledna 1891
Milevsko
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí4. května 1959 (ve věku 68 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Povoláníspisovatel, básník, autor sci-fi, scenárista, dramatik a kritik
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Mařánek (12. ledna 1891 Milevsko[1] – 4. května 1959 Praha[2]) byl český spisovatel, autor poetických próz, historických románů a scenárista.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Jiří Mařánek se narodil v Milevsku jako čtvrté ze šesti dětí; jeho otec Antonín Mařánek byl v té době komisařem na okresním hejtmanství v Benešově.[1][p 1] V devíti letech se s celou rodinou odstěhoval do Prahy.[3] V roce 1907 vstoupil do kapucínského řádu, který ale krátce před maturitou na gymnáziu v Roudnici nad Labem opustil a vrátil se do Prahy.[4] Maturoval v roce 1910. V Praze studoval krátce medicínu, poté byl pět semestrů na právnické fakultě a od roku 1914 studoval na Filozofické fakultě UK hudební vědu a estetiku. Žádná studia však nedokončil. V letech 1917–1941 byl úředníkem účtárny Zemského úřadu; pro onemocnění byl v roce 1941 penzionován.

Ve dvacátých letech žil ve Zlaté uličce na Pražském hradě; z této doby pochází přátelství s Vítězslavem Nezvalem,[5] Jaroslavem Seifertem[6] a dalšími literáty té doby. Stejně jako Vítězslav Nezval se stal členem KSČ a Devětsilu.[7] V roce1919 byl hudebním recenzentem časopisu Kmen a v letech 1925–1926 byl spolu s Ctiborem Blattným, E. F. Burianem a přítelem Vítězslavem Nezvalem členem redakce hudebního časopisu TAM-TAM.[8] V době insigniády (1934) se postavil na stranu spisovatelů, jež české nacionalistické studenty kritizovali.[9]

Část svého života přebýval Jiří Mařánek v Českém Krumlově v domě na Parkánu č. p. 112.[10] V roce 1949 se stal kulturním patronem Českého Krumlova, v té době bydlel v Praze, v Loretánské ulici č. 17.[11] Zemřel v Praze ve věku 68 let. Je pochován na Vyšehradském hřbitově v Praze.[12]

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

5. července 1933 se v Hradci Králové oženil se s Annou Novotnou.[13] Sestra Jiřího Mařánka Julie (1892–1972) se provdala za hudebního skladatele Otakara Ostrčila.[14]

Komunista

[editovat | editovat zdroj]

V letech 1945–1948 byl zaměstnancem filmového odboru Ministerstva informací; od září 1945 vedl oddělení státní filmové dramaturgie tohoto ministerstva. Toto oddělení dohlíželo nad ideovým (ideologicky žádoucím) zaměřením filmů a provádělo konečné schvalování filmů.[15] Poté přešel Jiří Mařánek do Československého filmu.

Stejně jako Vítězslav Nezval byl mezi prvními, kdo v roce 1946 podepsal prokomunistické „Májové poselství kulturních pracovníků českému lidu!“ publikované před květnovými volbami do Ústavodárného Národního shromáždění.[16] Tento předvolební manifest komunistů podepsalo celkem 843 kulturních pracovníků a komunisté volby vyhráli.[17] Rovněž jako Vítězslav Nezval podepsal i Mařánek v roce 1948 prokomunistickou výzvu Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla vydána dne 25. února 1948 pro podporu komunistického převratu. Od února 1948 byli spolu s Nezvalem členy Ústředního akčního výboru NF za Syndikát českých spisovatelů, kam je nominovala KSČ. Spolu s Vítězslavem Nezvalem se v ústředním výboru podíleli na likvidaci nepohodlných spisovatelů – např. Ivana Herbena, Ferdinada Peroutky, Jaroslava Žáka a mnoha dalších.[18][19]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Knižní tvorba

[editovat | editovat zdroj]

Jiří Mařánek začal psát ve 20. letech groteskní, satirické prózy, ve stylu poetismu.[20] Sbíral a omezeně i publikoval pohádky a pověsti z jihočeské krajiny. Zajímal se zejména o písemné poklady, pátral po starých listinách z premonstrátského kláštera v Milevsku a pokladu, který v době husitských válek zdejší opat ukryl, dle pověsti, v podzemí.[21] Od 30. let psal především historické romány z jihočeského kraje; napsal i práce pro mládež a knihy s motivy fantastiky.[22]

  • Utrpení pětihranného Boba (1926), fantastika
  • Pohřeb Rogera mladšího (1930), fantastika, upraveno v roce 1947 i pro Čs.rozhlas
  • Trilogie „pětilisté růže“: (tzv. Rožmberské trilogie)
    • Barbar Vok (1938), nejúspěšnější Mařánkova kniha, dočkala se 11 vydání a reedicí, byla přepracována jako divadelní hra a též přeložena do němčiny
    • Romance o Závišovi (1940)
    • Petr Kajícník (1942)
  • Objev Diogena Franka (1942)
  • Ohnivý déšť (1944)
  • Živé návraty (1944), povídky
  • Neviditelný rytíř (1947), fantasy pro mládež
  • Píseň hrdinného života o Bedřichovi Smetanovi (1952)
  • Zrádci neuniknou (1952)

Filmografie

[editovat | editovat zdroj]

Jiří Mařánek byl autorem námětů filmů:

  • Červená ještěrka (1948)
  • Z mého života (1955)

Byl scenáristou filmů:

  • Zvony z rákosu (1950)
  • Z mého života (1955) dle své prózy Píseň hrdinného života z roku 1952
  • Psohlavci (1955)

Operní libreta

[editovat | editovat zdroj]

Jiří Mařánek napsal pro svého švagra Otakara Ostrčila (manžela sestry Julie) libreto k opeře Honzovo království, podle pohádky L. N. Tolstoje.

Napsal také libreto k opeře Otakara Jeremiáše Enšpígl[23] a pro skladatele Jana Evangelistu Zelinku libreto ke scénickému melodramu Srdce na prázdninách.[24]

Novinářská práce

[editovat | editovat zdroj]

Už v mládí začal Jiří Mařánek přispívat do časopisů Lípa a Kmen. Jeho příspěvky, týkající se hudby a literatury, se dále objevovaly např. v Rozpravách Aventina, Lidových novinách nebo Národní politice.

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Šedesáté narozeniny Jiřího Mařánka v roce 1951 připomnělo mj. Rudé právo, které hodnotilo kladně zejména jeho historickou a libretistickou tvorbu.[25] Pětašedesáté narozeniny vzpomněly Literární noviny.[26]

Město Milevsko pojmenovalo po svém rodákovi ulici (ulice J. Mařánka).

Galerie

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Okresním hejtmanem, jak Antonína Mařánka uvádí literatura, se stal až později. (Viz Národní listy 19.10.1896, s. 3.[1]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Jiří Mařánek zemřel. S. 3. Rudé právo [online]. 1959-05-06 [cit. 2020-09-21]. S. 3. Dostupné online. 
  3. ↑ Policejní přihláška rodiny Antonína Mařánka
  4. ↑ NOVOTNÝ, Vladimír; ŽDYCHYNEC, Bohumil. Pozapomenutí Jihočeši. Oživování kulturní historie. 1.. vyd. Praha: Tiskárna a vydavatelství 999, 2021. 150 s. ISBN 978-80-86391-55-7 -. 
  5. ↑ Nezval, Vítězslav: Z mého života. Československý spisovatel, Praha 1959, s. 149
  6. ↑ Jaroslav Seifert: Všechny krásy světa, kapitola Klíč v závěji
  7. ↑ Abart – Seznam členů Devětsilu
  8. ↑ Digitální knihovna Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2024-12-05]. Dostupné online. 
  9. ↑ Seznam obou skupin intelektuálů online, Národní politika 8.12.1934, s. 3 [2]
  10. ↑ Český Krumlov/Osobnosti. www.ckrumlov.info [online]. [cit. 2015-09-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-05. 
  11. ↑ KNAPÍK, Jiří; FRANC, Martin. Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948–1967. 1. vyd. Praha: Academia, 2011. 1297 s. (Šťastné zítřky). ISBN 978-80-200-2019-2. OCLC 780284198 S. 1166. OCLC: ocn780284198. 
  12. ↑ hrob Jiřího Mařánka na Vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-04-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-18. 
  13. ↑ Matrika oddaných Hradec Králové 1933 (na oddělení matrik Magistrátu) a Národní politika 9.7.1933, s. 7 [3]
  14. ↑ KRATOCHVÍLOVÁ, Markéta. Skladatelské dílo Otakara Ostrčila [online]. Olomouc 2011: Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, Katedra muzikologie. Dostupné online. , s. 123 [4]
  15. ↑ Marika Kupková: Okolnosti vstupu Jiřího Mařánka do poválečné kinematografie (Slovo a smysl, 2013) [5]
  16. ↑ Rudé právo, 15. 5. 1946 (ročník 26, č. 113), str. 1
  17. ↑ KUSÁK, Alexej. Kultura a politika v Československu 1945–1956. 1. vyd. Praha: Torst, 1998. 663 s. (Malá řada kritického myšlení). ISBN 978-80-7215-055-7. S. 174–175. 
  18. ↑ KNAPÍK, Jiří. Únor a kultura: sovětizace české kultury 1948–1950. 1. vyd. Praha: Libri, 2004. 359 s. (Otazníky našich dějin). ISBN 978-80-7277-212-4. Kapitola Spisovatelé, s. 23–25. 
  19. ↑ KNAPÍK, Jiří. Akční výbory a kultura na Prahu nové doby. S. 459. Soudobé dějiny [online]. [cit. 2024-12-05]. S. 459. Dostupné online. 
  20. ↑ Vznik a vývoj poetizmu
  21. ↑ KOTRBOVÁ, Lucie. Milevsko hlásí velkolepý objev. V kostele se našel hřeb z Kristova kříže. Písecký deník. 2020-12-21. Dostupné online [cit. 2023-07-20]. 
  22. ↑ ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha: R3, 1995. ISBN 80-85364-57-3. Kapitola Mařánek, Jiří, s. 147. 
  23. ↑ Anna Hostomská: Opera, NS Svoboda 1999
  24. ↑ KŘÍŽKOVÁ, Marie. Praha 2013: Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, Katedra hudební výchovy. Dostupné online. , s. 40-41
  25. ↑ Rudé právo, 12.1.1951, s.5, Šedesát let spisovatele Jiřího Mařánka
  26. ↑ Literární noviny 2/1956, s.2, Jiřímu Mařánkovi k narozeninám

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jiří_Mařánek&oldid=24463090“