Přeskočit na obsah

Jiří Levý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Doc. PhDr. Jiří Levý, DrSc.
Narození8. srpna 1926
Košice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí17. ledna 1967 (ve věku 40 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníÚstřední hřbitov v Brně
Povolánípřekladatel, literární teoretik, vysokoškolský učitel, učitel a literární vědec
Alma materMasarykova univerzita
Tématapřeklad
Významná dílaUmění překladu
RodičeOtakar Levý
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Levý (8. srpna 1926 Košice – 17. ledna 1967 Brno) byl český literární teoretik, historik a teoretik překladu, syn vysokoškolského profesora romanistiky a překladatele z francouzštiny Otakara Levého.

Biografie

[editovat | editovat zdroj]

Po středoškolském studiu se věnoval studiu angličtiny a češtiny na Masarykově univerzitě v Brně (PhDr. 1949). V letech 1950–1963 přednášel na Palackého univerzitě v Olomouci, od roku 1964 působil na katedře české literatury a literární vědy na brněnské univerzitě. Kandidátská práce Vývoj překladatelských metod v české literatuře (1957), habilitační práce Základní otázky teorie překladu (1958) a doktorská práce Problémy srovnávací versifikace (1963) vymezují zcela zřetelně okruh jeho badatelských zájmů. Přispíval do domácích a zahraničních vědeckých časopisů, přednášel doma i v zahraničí (Dubrovník, Varšava, Hamburk, Vídeň, Stuttgart) o problematice překládání.

V Brně zorganizoval dvě versologické konference, založil Skupinu pro exaktní metody a mezioborové vztahy. Byl členem Svazu československých spisovatelů, aktivně pracoval v překladatelské sekci Svazu českých spisovatelů, působil v mezinárodní překladatelské organizaci FIT. Byl členem redakčních rad Odeonu, časopisu Česká literatura, Dialogu, časopisu Babel a redaktorem sborníku Teorie verše.

Spolu s J. F. Fraňkem redigoval edici Český překlad. Jako první svazek této edice vyšla Levého publikace České teorie překladu (poprvé v roce 1957, SNKLU, 2. vydání 1996, Ivo Železný). České teorie překladu obsahují Levého studii Vývoj překladatelských teorií a metod v české literatuře a soubor závažných úvah českých překladatelů, kde jsou formulovány překladatelské normy od 15. století do roku 1945.

Knižní publikace Umění překladu (1. vydání 1963, 2. vydání 1983) představuje základní dílo o překládání umělecké literatury. Všímá si geneze překladu a stavby překládaného díla. Zaměřuje se hlavně na překládání poezie. Toto dílo vzbudilo pozornost v zahraničí, o čemž svědčí jeho překlady do němčiny (Die literarische Übersetzung, Theorie einer Kunstgattung, Frankfurt am Main, Athenaum 1969), ruštiny (Iskusstvo perevoda, Progress 1974), srbochorvatštiny (Sarajevo, „Svetlost“ 1982) a angličtiny (The Art of Translation, Amsterdam, John Benjamins 2011).

Nemalou pozornost věnoval Jiří Levý i teorii verše. V mnoha studiích se zamýšlí nad versologickými problémy v souvislosti s problematikou překladu (Izochronie taktů a izosylabismus jako činitelé básnického rytmu, Rytmus verše jako prostředek dramatické interpretace, Verš české lidové poezie a jejích ohlasů, Vývoj českého divadelního blankversu aj.).

Závažné jsou rovněž studie monografické, práce o T. S. Eliotovi, W. Whitmanovi, B. Jonsonovi aj. Posmrtně vyšel soubor cizojazyčných studií Paralipomena (1971) a výbor studií Bude literární věda exaktní vědou? (1971). Svůj význam měla i informativní antologie Západní literární věda a estetika (1966) a Současné divadelní překladatelství (1966).

Jméno Jiřího Levého nese soutěž pro začínající překladatele (věkový limit je 35 let), kterou od roku 1992 pořádá Obec překladatelů. Smyslem soutěže je podpořit rozvoj českého literárního překladatelství, objevit nové talenty a otevřít jim publikační možnosti. Soutěž je organizována každoročně, vždy v určitých žánrových specifikacích.[1]

Bibliografie

[editovat | editovat zdroj]
  • 1949/1950 O překládání Máchova Máje, Slovesná věda 3, 5, s. 216–222.
  • 1951/1952 Význam a metodika překladatelských cvičení při vyučování cizím jazykům, Ruský jazyk 2, č. 6, s. 191–192.
  • 1953 O některých zákonitostech překladatelské věrnosti, SaS 14, č. 2, s. 63–80.
  • 1955 O stylu překladu, Host do domu 2, č. 12, s. 543–544.
  • 1955 Překladatelský proces - jeho objektivní podmínky a psychologie, SaS 16, č. 3, s. 65–87.
  • 1955 Vývoj překladatelských teorií a metod, Interní edice SČS, Praha.
  • 1955 Walt Whitman v českém překladu, Host do domu, 2, č. 11, s. 513–515.
  • 1956 Čapkův Loupežník a Shakespeare, Sborník VŠP v Olomouci, Jazyk a literatura 3, s. 141–145.
  • 1956 Kapitoly z teorie a metodiky překladu (spolu s Bohuslavem Ilkem), Praha.
  • 1957 České teorie překladu, Praha.
  • 1957 K práci v dějinách českého překladu, Světová literatura 2, č. 4, s. 198–207.
  • 1957 Slovo a mluvní akt v anglickém verši, Sborník VŠP v Olomouci, Jazyk a literatura, s. 55–79.
  • 1957 Umělecké otázky překladu, Česká literatura 5, č. 4, s. 379–401.
  • 1958 Úvod do teorie překladu, Praha.
  • 1960 Některé technické otázky překladu, Dialog 4, č. 3–4, s. 89–99.
  • 1962 Izochronie taktů a izosylabismus jako činitelé básnického rytmu, SaS 23, č. 1, s. 1-8, č. 2, s. 83–94.
  • 1962 Kombinační možnosti verše, ČsRus 7, č. 2, s. 77–86.
  • 1962 K překladatelskému dílu O. F. Bablera, Studie o literatuře a překladatelství, AUP Olomoucensis, Philologica 8, Praha, s. 99–100.
  • 1962 O překládání divadelního dialogu, Divadlo 13, 10, s. 58–68.
  • 1962 Rytmus verše jako prostředek dramaturgické interpretace, Divadlo 13,9, s. 63–66.
  • 1962 Stav myšlení o překladu, Dialog č. 1, s. 3–11.
  • 1962 Verš české lidové poezie a jejích ohlasů, Slavia 31, č. 2, s. 242–256.
  • 1963 Deskreptivistický výklad poezie, SaS 24, č. 4, s. 287–288.
  • 1963 Teorie informace a literární proces, Česká literatura 11, 4, s. 281–307.
  • 1963, 1983 Umění překladu. Praha.
  • 1964 Matematický a experimentální rozbor verše, Česká literatura 12, č. 3, s. 181–213.
  • 1964 Na novou cestu, Dialog č. 3
  • 1964 O překládání shakespearovského verše a prózy, in: William Shakespeare, Historie II, Básně, Praha, s. 682–717.
  • 1964 Translation in Czechoslovakia, Babel 10, č. 2, s. 73–76.
  • 1965 Die Theorie des Verses – ihre matematische Aspekte, Matematik und Dichtung, Mnichov, s. 211–231
  • 1965 Kybernetika a poezie, Host do domu 12, č. 2, s. 56–59.
  • 1965 Verš a jazyk, Slovenská literatúra 12, č. 4, s. 376–381.
  • 1966 Sémantika verše, O literárnej Avantgardě, Bratislava, s. 17–42.
  • 1966 Československý strukturalismus a jeho zahraniční kontext. Struktura a smysl literárního díla, Praha 1966.
  • 1966 Translation as a Decision Process. To Honor Roman Jakobson: Essays on the Occasion of his Seventieth Birthday, 11. října 1966. The Hague.
  • 1967 Doslov, in: Slovo, písmo, akce, hlas, Praha 1967. S. 7–9.
  • 1967 Translation in Czechoslovakia. Ten Years of Translation-Proceedings of the Fourth Congress of the International Federation of Translators, Dubrovnik 1963. Oxford 1967. S. 211–218.
  • 1967 K teorii překládání. Aktualnyje problemy teorii chudožestvennogo perevoda (t. 2.). materialy vsesojuznogo simpoziuma (25 fevralja 2 marta 1966 g.), Moskva 1967. S. 296–307.
  • 1967 Poezije i kibernetika. Odjek, Sarajevo. 1. i 15. Avgust 1967.
  • 1969 Die literarische Übersetzung – Theorie einer Kunstgattung, Frankfurt – Bonn.
  • 1969 Mathematical Aspects of the Theory of Verse. In: Statistics and Style, Ed. L. Doležel. New York, American Elsevier Publishing Company 1969. S. 95–112.
  • 1969 Sostojanije teoretičeskoj mysli v oblasti perevoda, Masterstvo perevoda 6, Moskva 1970, s. 406–431.
  • 1970 Generative Poetics. Sign, Language, Culture, The Hague, Mouton 1970. S. 548–557.
  • 1971 Bude literární věda exaktní vědou?, Praha, Čs. spisovatel 1971.
  • 1971 Generative Poetik. Literaturwissenschaft und Linguistik. Ergebnisse und Perspektiven II./2, Frankfurt nad Mohanem, Athenaum 1971. S. 554–567.
  • 1971 Paraliponema, Brno.
  • 1971 Značenije formy i formy značenij. Semiotika i iskusstvometrija, Moskva, Mir 1972.
  • 1972 Překlad ako rozhodovací proces, Čítanka z teórie prekladu, Nitra, s. 82–96.
  • 1972 Teorie literárních textů. Strukturelle Textanalyse., Ed. W. A. Koch. Hildesheim, G. 0lms 1972. S. 61–74.
  • 1974 Iskusstvo perevoda, Moskva, Progress 1974.
  • 1982 Umjetnost prevodenja. „Svetlost“ OOUR Zavod za udžbenike i nastavna sredstva, Sarajevo 1982. Biblioteka „Lingvistika Poetika“.
  • 1983 Umění překladu, Praha, Panorama 1983. Edice Pyramida.
  • 1996 České teorie překladu I. a II., Ivo Železný 1996.
  • 1998 Umění překladu, Ivo Železný 1998.
  • 2012 Umění překladu, Apostrof 2012.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Soutěž Jiřího Levého. www.obecprekladatelu.cz [online]. [cit. 2022-05-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-10-25. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jiří_Levý&oldid=23986216“