Přeskočit na obsah

Jiří Horník

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jiří Horník
Narození5. září 1916
Libice nad Doubravou
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí30. dubna 1961 (ve věku 44 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánímalíř a učitel
Manžel(ka)Zdeňka Psůtková (1955–1960)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jiří Horník (5. září 1916, Libice nad Doubravou – 30. dubna 1961, Praha) byl český malíř figuralista, grafik, ilustrátor a vysokoškolský pedagog, profesor Akademie výtvarných umění v Praze, představitel expresionismu, fauvismu a socialistického realismu.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Nejprve studoval soukromě malbu a kresbu u Rudolfa Vejrycha. Po té byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze, kde absolvoval přípravku u prof. Josefa Loukoty a následně v letech 1935–1939 monumentální malbu v ateliéru Willyho Nowaka. Studia oficiálně završil až po znovuotevření vysokých škol v roce 1945 u prof. Jakuba Obrovského. V letech 1947–1948 absolvoval pro jeho tvorbu důležitý studijní stipendijní pobyt na École des Beaux-Arts v Paříži u profesora Nicolase Unterstellera (1900-1967). Postupně maloval v Paříži, Bretani, Normandii a na Korsice. V roce 1948 vystavoval na mezinárodní výstavě studentů v Maison Monaco v Paříži. Ve Francii a následně po návratu do Prahy maloval poučen francouzským fauvismem.[1] Stal se asistentem v ateliéru monumentální malby AVU, kde byl v roce 1958 jmenován profesorem. V roce 1956 absolvoval studijní cestu po Holandsku.

Od roku 1946 byl členem Umělecké besedy, později Svazu československých výtvarných umělců a od roku 1958 Tvůrčí skupiny Říjen.

Byl ženatý, manželka Milada Horníková byla učitelkou základní školy, měli jedinou dceru Evu.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Věnoval se krajinomalbě, figurálním kompozicím, portrétům i malbě zátiší. Jeho spontánnímu přednesu po technické stránce nejvíce vyhovavala tempera na papíře. Rané tempery a olejomalby z předválečného období a za druhé světové války měly uvolněný rukopis expresionistického výrazu, tíhl k sociálním tématům (např. Česající se, Portrét matky a Pieta - útrapy války). Nelze nevzpomenout kontext s díly jeho spolužáků ze speciálky prof. V. Nowaka, zejména pak Františka Jiroudka, Karla Součka a slovenských autorů Petera Matějky a Evžena Nevana.

Vynikající úroveň mají jeho tempery ovlivněné fauvismem z období studia ve Francii (1947 až 1948), např. často reprodukovaná Katedrála v Chartres, Most přes Seinu, Kavárna, Bastia na Korsice, Domky v Bretani (Brignogan), Etretat I a II. Za pozornost stojí i interiérová zátiší z tohoto období s charakteristickou francouzskou lehkostí přednesu, např. St. Raphael.

Z portrétní tvorby významných osobností nelze nevzpomenout Portrét Františka Tichého a Portrét dr. V. V. Štecha. Portrét malíře Josefa Peci se vyznačuje dynamickým výrazem a skizovitým zachycením sedící postavy, a to v technice oleje na plátně. Opakovaně portrétoval manželku Miladu, dceru Evičku a výtvarně experimentoval se svými autoportréty.

Francouzské školení, malířský cit pro barvu a charakter postav mu umožnily se relativně se ctí vypořádat i s figurálními a industriálními motivy z Ostravska v období vrcholícího socialistického realismu, tj. v letech 1949 až 1954 (např. Horník, Komínář, Brigádník na NHKG, Haldy a Pohled na Ostravu). Jiří Kotalík (1973) se k tomuto období vyjadřuje následovně: "Mnohé z prací, tehdy u nás vznikajících, jsou zapomenuty; ale obrazy Jiřího Horníka dodnes působí kresebnou a koloristickou úhrnností, uváženým rytmem plošného členění, nepředstíranou opravdovostí."

Temperou nebo kvašem ilustroval pohádky pro děti a dětskou beletrii, např. J. D. Konrád "Zpívající ryba a tuleň, který kouří", D. Šajner "Paměti ulíčnikovi", K. Herrmann "Skautské slovo", Fr. Sokol-Tůma "Povídky z pekla", V. Tůma "Válka rančerů", H. Hodačová "O vážce tanečnici", E. Turner "Marcelčino štěstí" a Guy de Maupassant "Neděle pařížského měšťáka". Technikou akvarelu ilustroval tři učebnice (čítanky) pro střední všeobecně vzdělávací školy. Grafické ilustrace jsou známy z časopisu Plamen z roku 1960.

Jeho dílo pozitivně hodnotili Jiří Šetlík a Miroslav Klivar ve Výtvarném umění a opakovaně ku příležitosti souborných výstav Jiří Kotalík. Několik oficiálních zakázek socialistického realismu, zejména portréty úderníků z ostravsko-karvinských dolů a milicionářů (v majetku městských galeriích v Praze, Karlových Varech, Ostravě a ve Slovenské národní galerii v Bratislavě[2]), a jeho předčasná smrt byly příčinami jeho pozdějšího zapomnění.

Umělecká pozůstalost byla rozprodána roku 2021.[3]

Zastoupení ve sbírkách

[editovat | editovat zdroj]
  • Národní galerie v Praze, obrazy Česající se (1943), Bretagne (1947), Most přes Seinu (1947), Podobizna děvčátka (1949), Úderník Benda (1949), Pohled na Ostravu (1952), Podobizna Fr. Tichého (1956), Vlastní podobizna (1956) a Praha z vltavského nábřeží (1958/59)
  • Moravská galerie Brno, obraz Hornický učeň (1949)
  • Galerie hl. města Prahy, obrazy Portrét matky (1944) a Úderník Beránek (1950)
  • Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, obrazy Autoportrét (1942/43), Hornický učeň (1949) a Portrét dívky (1959)
  • Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně, obrazy Akt (1942), Z Paříže (1947) a Kytice (1957)
  • Galerie středočeské kraje, obraz Libice (1955)
  • Galerie východočeského kraje v Pardubicích, obraz Švadlena
  • Oblastní galerie v Liberci, obraz Červen na Vysočině (1954)
  • Muzeum Chotěboř, obrazy Jezero a Kytice

Souborné výstavy

[editovat | editovat zdroj]
  • 1947 - Jiří Horník: Obrazy z Francie, Umělecká beseda, Havlíčkův Brod
  • 1950 - Jiří Horník: Výstava obrazů, Alšova síň Umělecké besedy, Praha (40 prací)
  • 1956 - Jiří Horník: Obrazy a kresby 1943-1956, Galerie Českého fondu výtvarných umění, Praha (48 prací)
  • 1961 - Jiří Horník: Obrazy a kresby, Městské muzeum, Chotěboř, Havlíčkův Brod
  • 1973 - Jiří Horník: Výběr z díla, Mánes, Praha (109 prací)
  • 1974 - Jiří Horník: Výběr z díla, Dům umění města Brna, Brno
  • 1974 - Jiří Horník: Obrazy a kresby, Dům umění, Ostrava
  • 1974 - Jiří Horník: Výběr z díla, Malinův dům, Havlíčkův Brod
  • 1981 - Jiří Horník: Výběr z díla, Městské muzeum, Chotěboř, Havlíčkův Brod
  • 1985 - XV. Nasavrcká paleta - Jiří Horník, Nasavrky
  • 1986 - Jiří Horník: Obrazy, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Jihlava

Památka

[editovat | editovat zdroj]

Roku 1974 byla prof. Jiřímu Horníkovi odhalena bronzová pamětní plaketa na průčelí zámku v rodné Libici nad Doubravou.[4]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Seina u Vermontu z roku 1947
  2. ↑ Sbírky SNG online
  3. ↑ Aukro 26.8.–1.9.2021
  4. ↑ Libické osobnosti. libice.vladas.cz [online]. [cit. 2021-08-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-08-30. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Šetlík, Jiří: O tvorbě Jiřího Horníka. Výtvarné umění, 1955, roč. V, č. 5, s. 217-221.
  • Klivar, Miroslav: Jiří Horník - umělec lyrické síly. Výtvarné umění, 1961, roč. XI, č. 7, s. 307-314.
  • Kotalík, Jiří: Jiří Horník, obrazy a kresby 1943–1956. Katalog výstavy, Praha 1956, Český fond výtvarných umění.
  • Kotalík, Jiří: Jiří Horník, výběr z díla. Katalog výstavy, Praha - Mánes 1973, NG v Praze a AVU v Praze.
  • Bénezit Dictionary of Artists, 2011, heslo Hornik Jiri

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jiří_Horník&oldid=24296474“