Přeskočit na obsah

Jevgenij Primakov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jevgenij Maximovič Primakov
Předseda vlády Ruska
Ve funkci:
11. září 1998 – 12. května 1999
Ministr zahraničních věcí Ruska
Ve funkci:
9. ledna 1996 – 11. září 1998
Stranická příslušnost
ČlenstvíKomunistická strana Sovětského svazu
Vlast – Všechna Rus
Narození29. října 1929
Kyjev
Úmrtí26. června 2015 (ve věku 85 let)
Moskva
Příčina úmrtírakovina jater
Místo pohřbeníNovoděvičí hřbitov
Alma materMoscow Institute of Oriental Studies (do 1953)
Ekonomická fakulta Moskevské státní univerzity (do 1956)
Profesepolitik, diplomat, novinář, ekonom, poslanec Státní dumy a arabista
NáboženstvíRuská pravoslavná církev
pravoslaví
OceněníŘád rudého praporu práce (1975)
Řád přátelství mezi národy (1979)
Státní cena SSSR (1980)
Řád čestného odznaku (1985)
Řád Za zásluhy o vlast 3. třídy (1995)
… více na Wikidatech
CommonsYevgeny Primakov
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jevgenij Maximovič Primakov (rusky Евгений Максимович Примаков; 29. října 1929, Kyjev – 26. června 2015, Moskva[1][2]) byl ruský politik a diplomat. V letech 1998–1999 byl premiérem Ruska, 1996–1998 ministrem zahraničí, 1991–1996 ředitelem Služby vnější rozvědky.[3]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval ekonomiku a arabistiku.[1] V letech 1956–1970 pracoval jako blízkovýchodní dopisovatel sovětského deníku Pravda a sovětského státního rozhlasu, během kteréžto činnosti plnil zpravodajské úkoly pro KGB. V letech 1970–1977 byl zástupcem ředitele Ústavu světové ekonomie a mezinárodních vztahů Akademie věd SSSR, 1985–1989 jeho ředitelem, 1977–1985 ředitelem Orientálního ústavu Akademie věd SSSR.

Roku 1989 vstoupil do politiky. Byl poté mj. zvláštním emisarem Michaila Gorbačova v Iráku během války v Zálivu roku 1991. Primakov zde využil svých dobrých vztahů se Saddámem Husajnem z doby, kdy plnil na blízkém východě tajné úkoly.

Boris Jelcin ho jmenoval ministrem zahraničí a na deset měsíců na přelomu let 1998 a 1999 předsedou vlády. Ve funkci premiéra ho zastihlo bombardování Jugoslávie leteckými silami NATO. Primakov dostal zprávu o bombardování ve chvíli, kdy letadlem mířil na oficiální návštěvu Washingtonu. Návštěvu však na palubě letadla zrušil a dal pokyn otočit let zpět do Moskvy, v diplomatických kruzích získal tento krok pojmenování „Primakovova smyčka“[zdroj?] či „Primakovova otočka“[3].

Jevgenij Primakov

Byl v příbuzenském vztahu s bývalým sovětským politikem Alexejem Kosyginem.[zdroj?]

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]
Stát Stuha Název Datum udělení Poznámka
BěloruskoBělorusko Bělorusko Řád přátelství mezi národy[4] 2005, 22. března za velký osobní přínos k rozvoji a posílení rusko-běloruských vztahů
KazachstánKazachstán Kazachstán Řád přátelství I. třídy 2007
Pamětní medaile 20. výročí nezávislosti Kazachstánu 2012
KyrgyzstánKyrgyzstán Kyrgyzstán Řád Danaker[5] 2005, 22. prosince za významný přínos k posílení přátelství a spolupráce a k rozvoji obchodních a hospodářských vztahů mezi Kyrgyzstánem a Ruskem
RuskoRusko Rusko Řád za zásluhy o vlast III. třídy 1995
Řád za zásluhy o vlast II. třídy 1998, 12. května
Řád za zásluhy o vlast I. třídy 2009, 29. října za služby poskytované státu a za velký přínos ruské zahraniční politice
Pamětní medaile 850. výročí Moskvy 1997
Řád cti[6] 2004, 29. října za výjimečný přínos k socioekonomickému rozvoji Ruska a za mnoho let usilovné práce
Řád Alexandra Něvského 2014, 25. října za jeho pracovní výsledky a mnoho let usilovné práce a za sociální aktivity
Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz Leninův řád 1986
Řád rudého praporu práce 1975
Řád přátelství mezi národy 1979
Odznak cti 1985
Medaile Veterán práce 1974
TádžikistánTádžikistán Tádžikistán Řád přátelství 1999
UkrajinaUkrajina Ukrajina Řád knížete Jaroslava Moudrého V. třídy 2004, 27. října za důležitý přínos k rozvoji ukrajinsko-ruských hospodářských a politických vztahů a při příležitosti jeho 75. narozenin

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

V češtině vyšla roku 2010 jeho kniha Svět bez Ruska? (ISBN 978-80-7360-951-1).

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Ve věku 85 let zemřel bývalý ruský premiér Jevgenij Primakov. Rozhlas.cz [online]. 2015-06-26. Dostupné online. 
  2. ↑ Zemřel bývalý ruský premiér Primakov. Novinky.cz [online]. Borgis, 2015-06-26. Dostupné online. 
  3. ↑ a b iDNES.cz. Zemřel ruský expremiér Primakov. Muž, který se pokusil zastavit Putina. iDNES.cz. 2015-06-26. Dostupné online. 
  4. ↑ Евгений Примаков получил из рук Лукашенко орден Дружбы народов | БЕЛОРУССКИЕ НОВОСТИ. web.archive.org [online]. 2011-01-28 [cit. 2019-09-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  5. ↑ УКАЗ ПРЕЗ. КР "О НАГРАЖДЕНИИ ОРДЕНОМ "ДАНАКЕР" ПРИМАКОВА Е.М.". web.archive.org [online]. 2009-01-08 [cit. 2019-09-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  6. ↑ В.Путин наградил Е.Примакова орденом Почета. www.allmedia.ru [online]. [cit. 2019-09-15]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Předsedové vlády Ruska
Boris Jelcin (1991–1992) • Jegor Gajdar (1992–1992) • Viktor Černomyrdin (1992–1998) • Sergej Kirijenko (1998) • Jevgenij Primakov (1998–1999) • Sergej Stěpašin (1999) • Vladimir Putin (1999–2000) • Michail Kasjanov (2000–2004) • Michail Fradkov (2004–2007) • Viktor Zubkov (2007–2008) • Vladimir Putin (2008–2012) • Dmitrij Medveděv (2012–2020) • Michail Mišustin (od 2020)
Ministři zahraničí Ruska a Sovětského svazu
Ruské carství
Ruské impérium
Ruská prozatímní vláda
RSFSR a SSSR
Ruská federace
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jevgenij_Primakov&oldid=23878929“