Jessica Digginsová
| Jessica Digginsová | |
|---|---|
 | |
| Datum narození | 26. srpna 1991 (33 let) |
| Místo narození | Afton (Minnesota), USA |
| Stát | USA |
| Výška | 163 cm |
| Choť | Wade Poplawski (od 2022)[1] |
| Sportovní informace | |
| Sport | běh na lyžích |
| Klub | Stratton Mountain Elites |
| Světový pohár v běhu na lyžích | |
| Debut | 20. 2. 2011 |
| Nejlepší umístění | 1. místo (2020/21, 2023/24) |
| Počet výher | 21 |
| Stupně vítězů | 60 |
| Nejlépe v TdS | 1. místo (2021, 2023/24) |
| Velký glóbus | 2 (2020/21, 2023/24) |
| Malý glóbus | 2 (2020/21, 2023/24) |
| Medaile v běhu na lyžích | |
| Olympijské hry | 1 - 1 - 1 |
| Mistrovství světa | 2 - 2 - 2 |
| Údaje v infoboxu aktualizovány dne 17. 3. 2024 Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| Přehled medailí | ||
|---|---|---|
 Běh na lyžích na ZOH
| ||
| zlato | Pchjongčchang 2018 | sprint dvojic |
| stříbro | ZOH 2022 | 30 km volně |
| bronz | 2022 Peking | sprint |
| Mistrovství světa v klasickém lyžování | ||
| zlato | MS 2013 | Týmový sprint |
| stříbro | MS 2015 | 10 km V |
| stříbro | MS 2017 | Sprint V |
| bronz | MS 2017 | Týmový sprint K |
| bronz | MS 2023 | Týmový sprint V |
| zlato | MS 2023 | 10 km V |
Jessica Digginsová (* 26. srpna 1991, Afton) je americká běžkyně na lyžích. V roce 2018 získala v týmovém sprintu společně s Kikkan Randallovou historicky první zlatou medaili Spojených států v běhu na lyžích na zimních olympijských hrách.[2] Na Zimních olympijských hrách v roce 2022 přidala stříbrnou medaili na 30 kilometrů volným způsobem a bronzovou medaili ve sprintu jednotlivců, čímž se stala nejúspěšnější olympijskou medailistkou mezi americkými běžci na lyžích všech dob. Získala také šest medailí na Mistrovství světa v klasickém lyžování (v letech 2013 až 2023), včetně dvou zlatých medailí – v týmovém sprintu (MS 2013) a v závodu na 10 km volně (MS 2023). V letech 2021 a 2024 získala první místo v celkovém hodnocení žen Světového poháru v běhu na lyžích a stala se tak první Američankou, které se to podařilo. Více jí vyhovují kratší tratě volnou technikou. V průběhu let se však ukázala jako stejně zdatná na delší vzdálenosti a úspěšně lobovala za prodloužení délek ženských závodů Světového poháru, aby odpovídaly mužským.[3]
Největší úspěchy
[editovat | editovat zdroj]Olympijské hry
[editovat | editovat zdroj]Při svém prvním startu na olympiádě dosáhla v Soči 2014 ve skiatlonu 8. místa, čímž vyrovnala tehdejší historické nejlepší umístění amerických běžkyň na olympiádách[4] (na téže olympiádě pak tento výsledek překonala 6. místem ve sprintu Sophie Caldwellová).
Mistrovství světa
[editovat | editovat zdroj]- MS v klasickém lyžování 2013 ve Val di Fiemme: 1. místo v týmovém sprintu - s Kikkan Randallovou se staly prvními americkými mistryněmi světa v běhu na lyžích[5]
- MS v klasickém lyžování 2015 ve Falunu: 2. místo na 10 km volně
- MS v klasickém lyžování 2017 v Lahti: 2. místo ve Sprintu volnou technikou
- MS v klasickém lyžování 2017 v Lahti: 3. místo ve Sprintu dvojic klasickou technikou
Světový pohár
[editovat | editovat zdroj]Na Tour de Ski 2016 si v 6. etapě v Toblachu v běhu na 5 km volně připsala své premiérové vítězství v závodech Světového poháru. Do té doby bylo jejím nejlepším umístěním 4. místo ze sprintu volně v Lahti 7. března 2015. Stala se tak teprve třetí americkou běžkyní na lyžích v historii (po Kikkan Randallové a Sophii Caldwellové), která v závodě SP nebo části závodu zvítězila. Celkově skončila v Tour de Ski 2016 desátá, čímž se po Kikkan Randall a Elizabeth Stephen stala třetí Američankou, která se na Tour umístila v nejlepší desítce. Další vítězství si připsala v prosinci 2016 v Lillehammeru opět v běhu na 5 km volně.[6]
V září 2023 prozradila, že se jí vrátila porucha příjmu potravy. Přestože se snažila zotavit, nebyla si jistá, jak to ovlivní její výkony v sezóně. Díky podpoře rodiny, přátel a reprezentačního týmu byla nakonec sezóna výsledkově její nejúspěšnější za celou kariéru. Během sezóny dosáhla šesti vítězství a v dalších 6 závodech se umístila na stupních vítězů.[7] Překonala tak dosavadní americký rekord v počtu vítězných závodů ve Světovém poháru v běhu na lyžích během jedné sezóny, jehož dosavadní držitelkou byla Kikkan Randallová.[8] Ve čtvrtém závodě sezóny se ujala celkového vedení Světového poháru, když vystřídala do té doby vedoucí Fridu Karlssonovou, a od té doby postupně navyšovala svůj náskok. Po devíti závodech měla před druhou Emmou Ribomovou náskok 72 bodů. Tuto pozici si výrazně upevnila svým druhým vítězstvím v Tour de Ski, po níž se na druhé místo posunula Linn Svahnová, která v tu chvíli ztrácela 308 bodů. Svahnová nejprve po dvou vítězstvích ve sprinterských závodech v Oberhofu a Gomsu ztrátu snížila na 229 bodů[9], Digginsová ale kontrovala dvěma triumfy v distančních závodech v Gomsu a Canmore, náskok zvýšila na 340 bodů[10], a zdálo se, že má nakročeno k zisku svého druhého křišťálového glóbu.[7] Ve zbývající třetině závodů však Svahnová z náskoku setrvale ukrajovala, zatímco Digginsové se již jen jednou podařilo dostat na stupně vítězů a před závěrečnými dvěma distančními závody ve Falunu obě soupeřky od sebe dělilo jen 41 bodů.[11] V posledních závodech však Digginsová Svahnovou již před sebe nepustila – v závodě na 10 km klasicky obsadila páté místo, čímž si zajistila malý globus za distanční závody, a v závodě na 20 km volně s hromadným startem šla od začátku za vítězstvím, ovládla i obě bonusové prémie a potvrdila, že v této sezóně byla nejlepší[12] a křišťálový glóbus získala s náskokem 175 bodů.[13]
Výsledky
[editovat | editovat zdroj]Výsledky ve Světovém poháru
[editovat | editovat zdroj]| Sezóna | Věk | Sezónní výsledky | Výsledky na Ski Tour | ||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Celkově | Distance | Sprinty | Nordic Opening |
Tour de Ski |
WC Final |
Ski Tour Kanada | |||
| 2010/11 | 19 | neklas. | — | neklas. | — | — | — | — | |
| 2011/12 | 20 | 34. | 26. | 35. | — | — | 15. | — | |
| 2012/13 | 21 | 36. | 34. | 44. | 24. | 21. | 26. | — | |
| 2013/14 | 22 | 20. | 21. | 23. | 24. | 13. | 36. | — | |
| 2014/15 | 23 | 22. | 17. | 23. | 44. | DNF | — | — | |
| 2015/16 | 24 | 8. | 9. | 8. | 38. | 10. | — | 5. | |
| 2016/17 | 25 | 6. | 7. | 10. | 8. | 5. | 16. | — | |
| 2017/18 | 26 | 2. | 3. | 6. | 12. | 3. | 2. | — | |
| 2018/19 | 27 | 6. | 6. | 7. | 13. | 6. | 14. | — | |
| 2019/20 | 28 | 6. | 8. | 11. | 5. | 9. | — | — | |
| 2020/21 | 29 | 1. | 1. | 4. | 15. | 1. | — | — | |
| 2021/22 | 30 | 2. | 9. | 4. | — | 8. | — | — | |
| 2022/23 | 31 | 2. | 2. | 11. | — | 11. | — | — | |
| 2023/24 | 32 | 1. | 1. | 5. | — | 1. | — | — | |
Výsledky na OH
[editovat | editovat zdroj]| Rok | Věk | 10 km | 15 km skiatlon |
30 km hromadný start |
sprint | 4 × 5 km štafeta |
sprint dvojic |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 2014 | 22 | — | 8. | 40. | 12. | 9. | — |
| 2018 | 26 | 5. | 5. | 7. | 6 | 5. | 1. |
| 2022 | 30 | 8. | 6. | 2. | 3. | 6. | 5. |
Výsledky na MS
[editovat | editovat zdroj]| Rok | Věk | 10 km | 15 km skiatlon |
30 km hromadný start |
sprint | 4 × 5 km štafeta |
sprint dvojic |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 2011 | 19 | — | 28. | − | 29. | 9. | − |
| 2013 | 21 | 23. | — | DNF | − | 4. | 1. |
| 2015 | 23 | 2. | — | DNF | − | 4. | 8. |
| 2017 | 25 | — | DNF | 5. | 2. | 4. | 3. |
| 2019 | 27 | 25. | — | 4. | 8. | 5. | 5. |
| 2021 | 29 | 4. | 15. | — | 24. | 4. | — |
| 2023 | 31 | 1. | — | — | 21. | 5. | 3. |
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Mezinárodní lyžařská federace. Dostupné online. [cit. 2022-06-16].
- ↑ US women claim historic cross-country gold in team sprint. olympics.com [online]. 21. 2. 2018. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ JIWANI, Rory. Tour de Ski 2022-23: Preview, schedule, format, and how to watch cross-country stars including Klaebo and Diggins in the multi-stage event. olympics.com [online]. 27. 12. 2022. Dostupné online.
- ↑ Chelsea Little. U.S. Women Come Out Swinging In Sochi: Diggins 8th in Skiathlon, Matches Best Ever for U.S.. FasterSkier.com [online]. 2014-02-08 [cit. 2016-01-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-18. (anglicky)
- ↑ DANIELLA MATAR. US wins historic gold medal at Nordic Worlds. Yahoo news [online]. 2013-02-24. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ČTK, iDNES.cz. Desítku volně v Lillehammeru vyhrál Halfvarsson, Razým bez bodů. iDNES.cz [online]. 2016-12-03. Dostupné online.
- ↑ a b BLOUNT, Rachel. startribune.com [online]. 14. 3. 2024. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ JIWANI, Rory. Jessie Diggins wins Falun mass start to regain Cross-Country World Cup overall title. olympics.com [online]. 17. 3. 2024. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ČTK, iDNES.cz. Janatová byla ve sprintu v Gomsu dvanáctá, vyhráli Svahnová a Klaebo. idnes.cz [online]. 27. 1. 2024. Dostupné online.
- ↑ ČTK, iDNES.cz. Při návratu Světového poháru běžců do Kanady vyhráli Krüger a Digginsová. idnes.cz [online]. 9. 2. 2024. Dostupné online.
- ↑ ČTK, iDNES.cz. Poslední sprinty sezony vyhráli Klaebo a Skistadová, Černý byl jedenáctý. idnes.cz [online]. 15. 3. 2024. Dostupné online.
- ↑ ROTH, Ken. Diggins Dominates Falun to Win World Cup Overall!. fasterskier.com [online]. 17. 3. 2024. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ČTK, iDNES.cz. Světový pohár běžců na lyžích ovládli Amundsen a Digginsová, ta slaví podruhé. idnes.cz [online]. 17. 3. 2024. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jessica Digginsová na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
- Jessica Digginsová v databázi Mezinárodní lyžařské federace (anglicky)
- Jessica Digginsová v databázi Olympedia (anglicky)
