Jedle mandžuská
 Jedle mandžuská | |
|---|---|
 Jedle mandžuská (Abies nephrolepis) v arboretu Morton Arboretum, v Illinois, v USA | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | nahosemenné (Pinophyta) |
| Třída | jehličnany (Pinopsida) |
| Řád | borovicotvaré (Pinales) |
| Čeleď | borovicovité (Pinaceae) |
| Podčeleď | jedlové (Abietoideae) |
| Rod | jedle (Abies) |
| Binomické jméno | |
| Abies nephrolepis (Trautv.) Maxim., 1866 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jedle mandžuská (Abies nephrolepis) je jehličnatý strom, pocházející ze severovýchodní Asie – z Číny, Severní Koreje a Ruského Dálného východu.
Synonyma
[editovat | editovat zdroj]- Abies sibirica var. nephrolepis,
- Abies veitchii var. nephrolepis,
- Pinus nephrolepis,
- Abies nephrolepis f.chlorocarpa,
- Abies koreana f. prostrata.
Popis
[editovat | editovat zdroj]Stálezelený, jehličnatý, rychle rostoucí (více než 30 cm za rok, více než 4,5 m za 10 let) strom, dorůstající do 30-35 m. Kmen je oblý a sloupovitý a dosahuje průměru až 1,2 m. Koruna je kuželovitá či vejčitá a hustá. Větve hlavní (větve prvního řádu) vyrůstají vodorovně ze střední větve (osová větev vedoucí, která je pokračováním kmene) a v horní části koruny směřují vzhůru, ve spodní části koruny směřují dolů; větve vedlejší (větve druhého, třetího, čtvrtého a vyšších řádů, které vyrůstají z větví hlavních) rostou též vodorovně, čímž tvoří pro tento strom typickou korunu, která se s věkem stromu vyrovnává a stává se někdy nepravidelnou. Borka je zpočátku hladká a světle šedohnědá, později rozpraskaná a tmavnoucí.
Pupeny jsou červenohnědé a vejčité. Letorosty jsou štíhlé a pevné, rýhované, v rýhách mírně chlupaté, žlutošedohnědé (u Abies × sibirico-nephrolepis šedohnědé a chlupaté). Jehlice jsou spirálovitě uspořádané, směřující vzhůru, u základny silně zakroucené, 1-3 cm dlouhé (hybrid Abies × sibirico-nephrolepis má jehlice kratší) a 2 mm široké; seshora šedozelené, vespod se dvěma stomatárními šedobílými proužky, na špičce proměnlivé – vroubkované až špičaté.
Samčí šištice jsou postranní, seskupené na rubu jehličí a žlutozelené. Samičí šištice (šišky) jsou válcovité, vzpřímené, postranní, často po několika nahloučené, tupé, 4,5-7,5 cm dlouhé a 2-3,5 cm široké (u Abies × sibirico-nephrolepis jsou šišky větší), zpočátku purpurové (či zpočátku zelené – ty jsou popisovány jako Abies nephrolepis forma chlorocarpa), později dozráváním hnědé, s kuželovitými, vytrvalými a tmavohnědými vřeteny; semenné šupiny jsou ve středu šišek ledvinovitého tvaru a 10-12 mm dlouhé a 15-18 mm široké, podpůrné šupiny jsou 14-20 mm dlouhé a zahrnuté či mírně vyčnívající. Semena jsou obvejčitě klínovitá, černá, 5 mm dlouhá a 3 mm široká, s načernalým, 6 mm dlouhým a 5 mm širokým, křídlem. Děložních lístků je 4-5 . Strom kvete v dubnu až květnu, semena dozrávají v září až říjnu.
Příbuznost
[editovat | editovat zdroj]Jedle mandžuská (Abies nephrolepis) je blízce příbuzná s: jedlí korejskou Abies koreana, jedlí sachalinskou Abies sachalinensis, jedlí Veitchovou Abies veitchii a jedlí sibiřskou Abies sibirica. Jedle mandžuská (Abies nephrolepis) se v Číně (v provincii Chej-lung-ťiang) přirozeně kříží s jedlí sibiřskou Abies sibirica a vzniklý hybrid (kříženec) se nazývá:
- Abies × sibirico-nephrolepis. [2]
Výskyt
[editovat | editovat zdroj]Čína (provincie Che-pej, Chej-lung-ťiang, Ťi-lin, Liao-ning, Šen-si); Severní Korea; Rusko (Amurská oblast, Chabarovský kraj, Přímořský kraj).
Ekologie
[editovat | editovat zdroj]Horský strom, roste v nadmořských výškách 500-700 m na východní Sibiři a 750-2000 m v severovýchodní Číně, v rozmanitých, dobře odvodňovaných, horských půdách, optimální pH půdy je 5,6-6,5 (kyselá až mírně kyselá půda), ve studeném klimatu (mrazuvzdorný do −40 °C) s krátkými, studenými a vlhkými léty a dlouhými, studenými zimami. Voda se zde vyskytuje většinou ve formě sněhu. Strom dobře roste při plném oslunění. Jedle mandžuská obvykle roste dohromady s: jedlí sibiřskou, borovicí korejskou, smrkem ajanským, borovicí zakrslou, jalovcem chvojkou Juniperus sabina varieta davurica, smrkem sibiřským, borovicí sibiřskou, jeřábem ptačím Sorbus aucuparia (synonymum Sorbus amurensis), aktinidií kolomiktou a dalšími.
Využití člověkem
[editovat | editovat zdroj]V severovýchodní Číně a Koreji je důležitým zdrojem dřeva, používaného v tesařství, na výrobu překližky a dýhy.
Ohrožení
[editovat | editovat zdroj]Jedle mandžuská není podle organizace IUCN ohrožena; tendence stavu její populace nicméně klesá. Hlavní ohrožení pro strom představuje především kácení, které je pro populaci stromu obzvláště nebezpečné v kombinaci s lesními požáry a spásáním, které snižují či brání regeneraci populace jedle mandžuské. Část populace stromu se vyskytuje v chráněných oblastech, nicméně větší část jeho populace se vyskytuje mimo tyto oblasti. [3]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Jedle mandžuská, jehlice a samičí šištice – šiška. -
Jedle mandžuská, les kolem řeky Maximovky, v rajónu Terneysky District, Přímořský kraj, Rusko
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
- ↑ http://botany.cz/cs/abies-nephrolepis/
- ↑ Archivovaná kopie. www.iucnredlist.org [online]. [cit. 2015-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-10.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu jedle mandžuská na Wikimedia Commons - http://eol.org/pages/1033077/details
- http://databaze.dendrologie.cz/index.php?menu=5&id=28817
- Jedle mandžuská na botany.cz
- http://www.conifers.org/pi/Abies_nephrolepis.php
- http://conifersociety.org/conifers/conifer/abies/nephrolepis/
- http://www.efloras.org/florataxon.aspx?flora_id=2&taxon_id=200005258
