Jayant Narlikar
| Jayant Narlikar | |
|---|---|
 Jayant Narlikar (20. března 2007) | |
| Narození | 19. července 1938 (86 let) Kolhápur,  Indie |
| Bydliště | Puné |
| Alma mater | Fitzwilliamova kolej Central Hindu Boys School Univerzita v Cambridgi Banaras Hindu University Tata Institute of Fundamental Research |
| Povolání | astronom, astrofyzik, vysokoškolský učitel a autor sci-fi |
| Zaměstnavatel | Francouzská kolej |
| Ocenění | Adamsova cena (1967) Shanti Swarup Bhatnagar Prize for Science and Technology (1978) cena Kalingy (1996) Cena Julese Janssena (2004) H K Firodia awards (2006) … více na Wikidatech |
| Choť | Mangala Narlikar |
| Rodiče | Vishnu Vasudev Narlikar |
| Příbuzní | A. V. Narlikar (sourozenec) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Džajant Višnu Narlikar (* 19. července 1938 Kolhápur) je indický astrofyzik.[1]
Narlikar je zastáncem kosmologické teorie ustáleného stavu. Společně s Fredem Hoylem vyvinul teorii konformní gravitace, běžně známou jako Hoyleova–Narlikarova teorie. Jedná se o syntézu Einsteinových teorií relativity a Machova principu. Teorie navrhuje, že setrvačná hmotnost částic je funkcí hmotnosti všech ostatních částic, násobená vazebnou konstantou, která je funkcí kosmické epochy. V kosmologických modelech založených na této teorii gravitační konstanta G silně klesá s časem.
Mládí
[editovat | editovat zdroj]Narlikar se narodil v Kolhapuru v Indii 19. července 1938 v rodině učenců. Jeho otec, Višnu Vasudev Narlikar byl matematik, který působil jako profesor a vedoucí katedry matematiky na Benaras Hindu University ve Varanasi. Jayantova matka, Sumati Narlikarová, byla odbornicí na sanskrt.[2][3]
Kariéra
[editovat | editovat zdroj]Narlikar získal bakalářský titul na Benáres Hindu University v roce 1957. Poté přešel na Univerzitu v Cambridgi v Anglii, kde získal titul bakaláře v oboru matematika v roce 1959.[4] V roce 1960 získal Tysonovu Medaili za astronomii. Během svého doktorského studia na Cambridgi získal v roce 1962 Smithovu cenu. Doktorát získal v roce 1963 pod vedením Freda Hoyla. Poté pracoval na King's College v Cambridgi a získal titul magistra v astronomii a astrofyzice v roce 1964. Na King's College pokračoval v práci až do roku 1972. V roce 1966 založil Hoyle založil v Cambridgi Ústav teoretické astronomie a Narlikar byl zakládajícím zaměstnancem ústavu během let 1966-72.
V roce 1972 získal Narlikar místo profesora na Tataově ústavu pro základní výzkum v Bombaji. Na tomto ústavu byl členem skupiny pro teoretickou astrofyziku. V roce 1988 bylo za pomoci peněz z Indické univerzitní grantové komise založeno Meziuniverzitní centrum pro astronomii a astrofyziku v Pune a Narlikar se stal zakládajícím ředitelem této instituce.
Narlikar je mezinárodně známý pro jeho práce v kosmologii, zejména v prosazování modelů alternativních k teorii velkého třesku.[5] V letech 1994-1997 byl předsedou kosmologie komise Mezinárodní astronomická unie. Jeho výzkumné práce se dále týkají Machova principu a kvantové kosmologie.
Narlikar byl účastníkem studie, která kultivovala mikroorganismy ze stratosférických vzorků vzduchu získaných ve výšce 41 km.[6] Podle studie mají tato zjištění obrovské důsledky pro nadějné oblasti astrobiologie kromě toho, že poskytují důležité vstupy v otázce, jak začal život na naší planetě."[7]
Narlikar byl jmenován jako předseda poradní skupiny pro učebnice v oblasti vědy a matematiky nakladatelství Národní rady pro výzkum v oblasti vzdělávání a odborné přípravy, které jsou široce používány jako standardní učebnice na mnoha indických školách.
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]Narlikar získal několik národních a mezinárodních ocenění a čestných doktorátů. V Indii mu bylo v roce 2004 uděleni druhé nejvyšší civilní vyznamenání Padma Vibhushan, které získal za své výzkumné práce.[8] Před tím v roce 1965 obdržel titul Padma Bhushan[8] a v roce 1981 obdržel vyznamenání Rashtra Bhushan.[9]
Získal Bhatnagarovu cenu a cenu Julese Janssena od francouzské Astronomické společnosti. Je spolupracovníkem Královské astronomické společnosti v Londýně. Působí ve třech indických národních vědeckých akademiích a Akademii věd třetího světa.
Kromě vlastního vědeckého výzkumu je Narlikar známý jako popularizátor vědy prostřednictvím knih, článků a rozhlasových a televizních programů. Za tyto snahy získal v roce 1986 od organizace UNESCO cenu Kalingy.[10]
V pozdních 80. letech vystupoval v TV sérii Carla Sagana Cosmos: Cesta do neznáma. V roce 1990 obdržel cenu Indiry Gandhiové Indické Národní Akademie Věd.[11]
Publikace
[editovat | editovat zdroj]Kromě vědeckých prací a knih a popularizační literatury, napsal Narlikar díla science fiction, romány a krátké příběhy v angličtině, hindštině a maráthštině. Je poradcem indické Národní rady pro výzkum v oblasti vzdělávání a odborné přípravy, kde má na starosti knihy z matematiky a přírodních věd.
Non-fiction
[editovat | editovat zdroj]- Facts and Speculations in Cosmology, with G. Burbridge, Cambridge University Press 2008, ISBN 978-0-521-13424-8
- Current Issues in Cosmology, 2006
- A Different Approach to Cosmology: From a Static Universe through the Big Bang towards Reality, 2005
- Fred Hoyle's Universe, 2003
- Scientific Edge: The Indian Scientist from Vedic to Modern Times, 2003
- An Introduction to Cosmology, 2002
- A Different Approach to Cosmology, with G. Burbridge and Fred Hoyle, Cambridge University Press 2000, ISBN 0-521-66223-0
- Quasars and Active Galactic Nuclei: An Introduction, 1999
- From Black Clouds to Black Holes, 1996
- From Black Clouds to Black Holes (Third Edition), 2012[12]
- Seven Wonders of the Cosmos, 1995
- Philosophy of Science: Perspectives from Natural and Social Sciences, 1992
- The extragalactic universe: an alternative view, with Fred Hoyle and Chandra Wickramasinghe, Nature 346:807–812, 30 August 1990.
- Highlights in Gravitation and Cosmology, 1989
- The Primeval Universe, 1988
- Violent Phenomena in the Universe, 1982
- The Lighter Side of Gravity, 1982
- Physics-Astronomy Frontier (co-author Sir Fred Hoyle), 1981
- The Structure of the Universe, 1977
- Creation of Matter and Anomalous Redshifts, 2002
- Absorber Theory of Radiation in Expanding Universes, 2002
- आकाशाशी जडले नाते (Akashashi Jadale Nate), (v Maráthštině)
- नभात हसरे तारे (Nabhat hasare taare), (v Maráthštině)
Osobní život
[editovat | editovat zdroj]Narlikar je ženatý s matematičkou a profesorkou matematiky Mangalou Rajwadeovou, který byla později známa jako doktorka Mangala Narlikarová. Pár má tři dcery – Geetu, Giriju a Leelavatii. Je strýcem akamdemika z Cambridge Amrita Narlikara.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Jayant Narlikar's Home page
- An interview with Jayant Narlikar on virus from outer space (2003)
- An interview with Jayant Narlikar on the origin of Universe (2004, in Spanish)
- Jayant V. Narlikar's Summarized Biography Archivováno 19. 8. 2007 na Wayback Machine.
- Publications of J.V. Narlikar – part 1
- Publications of J.V. Narlikar – part 2
- Cosmology, Facts and Problems (French) Archivováno 28. 9. 2007 na Wayback Machine.
- Narlikar predicted neutrinos traveling faster than light in 1962
- Jayant Narlikar at the Mathematics Genealogy Project
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jayant Narlikaru na anglické Wikipedii.
- ↑ "Narlikar honoured with Maharashtra Bhushan" Archivováno 23. 3. 2012 na Wayback Machine..
- ↑ "Jayant Vishnu Narlikar".
- ↑ Dadhich, Naresh (10 July 2014).
- ↑ Mitton, Simon (2005).
- ↑ Monte, Leslie (24 Jan 2015).
- ↑ Wainwright M1, Wickramasinghe NC, Narlikar JV, Rajaratnam P (21 Jan 2003).
- ↑ Narlikar, Jayant (25 March 2009).
- ↑ a b "Padma Awards" (PDF).
- ↑ Current Science May 20 1983 Vol 52 No 10 page 449
- ↑ "Kalinga Prize laureate".
- ↑ Ernet.in. meghnad.iucaa.ernet.in [online]. [cit. 2016-08-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-03.
- ↑ Archivovaná kopie. www.worldscibooks.com [online]. [cit. 2016-08-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-19.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jayant Narlikar na Wikimedia Commons
