Javier Saviola
Javier Saviola | |||||||||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Javier Saviola | |||||||||||||||||||||||||
Osobní informace | |||||||||||||||||||||||||
Celé jméno | Javier Pedro Saviola Fernandez | ||||||||||||||||||||||||
Datum narození | 11. prosince 1981 (43 let) | ||||||||||||||||||||||||
Místo narození | Buenos Aires, Argentina | ||||||||||||||||||||||||
Výška | 168 cm | ||||||||||||||||||||||||
Přezdívka | El Conejo (Králík)[1] El Conejito (Králíček)[2] | ||||||||||||||||||||||||
Klubové informace | |||||||||||||||||||||||||
Konec hráčské kariéry | |||||||||||||||||||||||||
Pozice | útočník (hrot, podhrot, křídlo) | ||||||||||||||||||||||||
Profesionální kluby* | |||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||
Reprezentace** | |||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||
Trenérská kariéra | |||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||
Úspěchy | |||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||
Další informace | |||||||||||||||||||||||||
Povolání | fotbalista a futsalista | ||||||||||||||||||||||||
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. * Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k 17. 2. 2020 ** Starty a góly za reprezentaci aktuální k 17. 2. 2020 | |||||||||||||||||||||||||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Javier Pedro Saviola Fernández (* 11. prosince 1981, Buenos Aires (čtvrť Belgrano), Argentina) je bývalý argentinský fotbalový útočník. Mimo Argentinu hrál v Evropě: ve Španělsku, Francii, Portugalsku, Řecku a Itálii. Hrál za River Plate, FC Barcelona, Monaco, FC Sevilla, Real Madrid, Benficu Lisabon, FC Malaga, Olympiakos Pireus a Hellas Verona.
S mládežnickým týmem Argentiny se stal mistrem světa do 20 let v roce 2001 a vítězem olympijských her v roce 2004. Zahrál si na turnaji Copa América 2004, Konfederačním poháru FIFA 2005 a i na mistrovství světa 2006.
Získal cenu Fotbalista roku Jižní Ameriky za rok 1999.[3] Pelé ho roku 2004 zařadil mezi 125 nejlepších žijících fotbalistů.[4]
Klubová kariéra
[editovat | editovat zdroj]River Plate
[editovat | editovat zdroj]Osmnáctiletý Saviola se stal nejlepším střelcem Apertury 1999, podzimní části argentinské ligy.[5] Jeho 15 branek přispělo k zisku mistrovského titulu. Další titul s River Plate vybojoval na jaře (Clausura 2000).[6] V rámci Poháru osvoboditelů dosáhlo mužstvo čtvrtfinále, kde narazilo na úhlavního rivala Bocu Juniors. V prvním zápase doma na stadionu El Monumental zařídil ve druhém poločase vítězství 2:1. Odvetu ale ovládla Boca, která nakonec získala titul.[7]
V tomto období se River Plate opíralo o útočnou vozbu ve složení Pablo Aimar, Juan Pablo Ángel, Ariel Ortega, Javier Saviola. Tato čtveřice se nazývala Cuatro Fantásticos (česky: Fantastická čtyřka).[8]
Přes zájem italského AS Řím jej v létě v roce 2001 získala FC Barcelona.[9]
FC Barcelona
[editovat | editovat zdroj]V červenci 2001 odešel Saviola do španělské Barcelony za částku 18 milionů liber (£).[10] V únoru 2002 proti španělskému mistrovi z ročníku 1999/2000, Deportivu La Coruña, se Saviola trefil v 73. minutě. To jen sklepl do Molinovy branky povedený Rivaldův lob, a vyrovnal skóre na 2:2.[11] Kluivert rozhodl o výhře v samotném závěru.[12] Ve svém premiérovém ročníku ve španělské La Lize zaznamenal Saviola nakonec 17 branek za 36 zápasů. Po sezóně mu tak patřila dělená čtvrtá příčka mezi nejgólovějšími ligovými hráči. Barcelona skončila v lize až čtvrtá.
Následně odešel trenér Rexach, nahradil jej navrátivší se van Gaal. Pod van Gaalem se Saviolovi přestalo dařit, na podzim zaznamenal jen dvě ligové branky. V lednu byl van Gaal vyhozen a přišel Radomir Antić. Saviola se na jaře rozjel a zaznamenal 11 branek, důležitou branku si připsal v rámci Ligy mistrů. Na hřišti turínského Juventusu tahala Barça za kratší konec, ale Saviola sám zařídil remízu 1:1, a to ve druhé půli.[13] Po odvetě se ale radovali Italové.
Letní změny ve vedení katalánského klubu s sebou přinesli nového kouče Franka Rijkaarda. Argentinec zaznamenal v ročníku 2003/2004 14 branek, ale postupné změny v Barceloně a jeho vysoký plat jej odsunuly stranou, do týmu navíc přišly nové posily.[14] Další dva roky tedy strávil na hostování.
AS Monaco (hostování)
[editovat | editovat zdroj]Sezónu 2004/2005 strávil Saviola v monackém knížecím klubu. Prosadil se do základní jedenáctky a v 29 zápasech francouzské ligové soutěže se střelecky prosadil devětkrát. První ligová trefa přišla už v ligové premiéře proti RC Strasbourg Alsace, to v závěru zápasu zpečetil vítězství 3:1.[15] Monacký celek se v základní skupině Ligy mistrů vyšplhal na první místo. Saviola zaznamenal čtyři branky ve čtyřech zápasech. Nejprve se na konci září trefil proti Deportivu La Coruña, s nímž doma AS Monaco vyhrálo 2:0. V dalším, třetím zápase skupiny se trefil doma proti Olympiakosu při výhře 2:1. Před pátým zápasem proti Liverpoolu mělo Monako dvě výhry a dvě prohry. Saviola na domácím stadionu jediným gólem zápasu zařídil tři body, když v 54. minutě využil zmatku ve vápně soupeře.[16] Další gól přidal v posledním kole na španělské půdě. Byl to jeho poslední gól v ročníku, monacké mužstvo padlo v osmifinále.
Střelecky se mu dařilo ve francouzském poháru Coupe de France, kde dal šest branek. Přesto tým vedený Didierem Deschampsem trofej nezískal a v lize skončil na třetím místě.
Po konci hostování se měl vrátit do Barcelony, ta jej však poslala opět hostovat, tentokráte do španělské Sevilly. V tomto období o něj projevil zájem ještě jiný španělský tým, Atlético Madrid vedený koučem Carlosem Bianchim.[17]
Sevilla FC (hostování)
[editovat | editovat zdroj]V ročníku 2005/2006 hostoval v Seville, kde náležel mezi ofenzivní tahouny. Třemi góly přispěl k postupu ze skupiny v Poháru UEFA. První čtvrtfinálový zápas proti Zenitu se Saviola musel obejít bez podpory Dani Alvese a Jesúse Navase, přesto dvakrát skóroval podpoříce vítězství 4:1. Po centru Adriana v 16. minutě otevřel skóre, druhou branku dal v závěru.[18] Ve finále proti Middlesbrough nastoupil od začátku vedle Fabiana. Sevilla se dostala v první půli do jednogólového vedení a během poločasové přestávky jej trenér vystřídal, jeho místo tak zaujmul Kanouté. Španělský celek přidal další góly a vyhrál 4:0 a Saviola se tak mohl těšit z první evropské trofeje.[19]
Návrat do Barcelony
[editovat | editovat zdroj]Saviola se vrátil do Barcelony, kde byl v ročníku 2006/2007 v roli sporadicky využívaného náhradníka. Katalánský klub mu nabídl prodloužení končící smlouvy, 25letý Saviola se však rozhodl zamířit jinam.[20]
Real Madrid
[editovat | editovat zdroj]Trenér Bernd Schuster jej do ligového utkání nasadil poprvé proti Almeríi ve třetím kole La Ligy, i kvůli zranění jiného forvarda van Nistelrooye. Saviola se odvděčil gólem,[21] v nadále těžké konkurenci se ale prosazoval těžko.
Svůj třetí gól za Bílý balet vstřelil v dubnu 2008 proti Bilbau, jeho levačka přispěla k třígólovému vítězství a tříbodovému zisku.[1] Real Madrid získal v ročníku 2007/2008 mistrovský titul.
Chystaný příchod Cristiana Ronalda jej přiměl hledat nové angažmá, přes zájem anglického Liverpoolu se nakonec přestěhoval do Lisabonu.[22]
Benfica
[editovat | editovat zdroj]Začátkem léta roku 2009 se domluvil na tříleté smlouvě s lisabonskou Benficou, ta Realu zaplatila částku 5 milionů eur.[23] Tady spojil síly s dalším argentinským technikem Pablem Aimarem, z jejichž kreativity těžil před nimi na hrotu hrající útočník Óscar Cardozo.[24] Trenér Jorge Jesus oživil kariéru argentinského útočníka, ten se předvedl například proti Evertonu v základní skupině Evropské ligy. Úvodní gól utkání vstřelil Saviola ve 13. minutě po centru Ángela Di Maríi. Brankáře Tima Howarda překonal střelou z voleje svou slabší pravou nohou.[25] Po poločase si ještě připsal asistenci na Cardozův gól a v závěru mu Di María asistoval při jeho druhém gólu na konečných 5:0.[26] Další zápas „EL“ na hřišti Evertonu tým navázal na domácí výkon a výsledek a zvítězil 2:0, góly zařídili Cardozo se Saviolou.[27] Cesta Evropskou ligou skončila ve čtvrtfinále s Liverpoolem. Benfica po pěti letech vybojovala svůj 32. mistrovský titul. Lisabonské mužstvo navíc opanovalo ligový pohár Taça da Liga.
V ročníku 2010/2011 Benfica titul neobhájila a skončila druhá, také vlivem odchodů Di Maríi a Ramirese. Ofenzíva se tak mohla spoléhat „jen“ na Saviolu s Aimarem.[28] Po nepostupu ze skupiny Ligy mistrů se Benfica dostala do Evropské ligy. Saviola jedním gólem pomohl k postupu přes PSV Eindhoven, Benfica však v semifinále nestačila na rovněž portugalskou Bragu. Na začátku dubna 2011 nadešel čas Clássica proti neporaženému Portu. V 19. minutě Saviola z penalty vyrovnal na 1:1, penalta Hulka ale nakonec rozhodla o vítězství Porta, které si tak předběžně zajistilo titul.[29] Saviolu mohl těšit triumf v ligovém poháru Taça da Liga, podobně jako předchozí rok.
Málaga
[editovat | editovat zdroj]Přestup z Benficy Lisabon do Málagy se odehrál v posledních hodinách končícího přestupového okna dne 31. srpna 2012. Třicetiletý Saviola podepsal s klubem smlouvu na jeden rok.[30] Ambiciózní celek podporovaný katarskými investory se po úvodní ligové výhře v Zaragoze vydal na půdu Levante, kde Saviola zaznamenal první gól za Los Blanquiazules. Na konečném vítězství 3:1 se navíc podílel asistencí na gólu Joaquína.[31] O pár dní později se gólově uvedl v Lize mistrů, ve které Málaga přehrála 3:1 ruský Zenit Petrohrad.[32]
Příležitost od trenéra Pellegriniho dostal v odvetě osmifinále proti Portu, proti kterému hrál od začátku. Jeho branka v první půli nebyla rozhodčím Nicolou Rizzolim uznána, Málaga přesto smazala jednogólové manko z prvního zápasu a vyhrála 2:0.[33] Konečnou byl pro Málagu souboj s Borussií Dortmund ve čtvrtfinále. V předposledním zápase La Ligy vstřelil branku proti Deportivu La Coruña a spolu s Iscem a Júliem Baptistou zařídili vítězství 3:1.[34]
Za sezónu se v rámci La Ligy trefil v osmi případech, Málaga skončila na šestém místě v ligové tabulce.
Olympiakos
[editovat | editovat zdroj]Řecký šampion Olympiakos Pireus v červenci 2013 podepsal Argentince na dva roky.[35] Za 25 zápasů v řecké lize nastřílel 12 branek a činil se také v Lize mistrů, kde dvěma brankami zařídil postup do osmifinále po čtyřech letech. Bylo to v posledním zápase doma proti Anderlechtu, ve kterém otevřel skóre ve 33. minutě. Ve druhém poločase činil stav 1:1, přičemž Saviola neproměnil penaltu. Všechno vynahradil o pár minut později, kdy upravil stav zápasu na 2:1.[36] Po hodině hry jej na hřišti nahradil Alejandro Domínguez, jenž ještě jednu branku přidal.
V řecké lize se Olympiakos stal znovu mistrem.
Hellas Verona
[editovat | editovat zdroj]V létě 2014 se Saviola upsal italskému Hellas Verona. V prosinci se gólem zasadil o postup do dalšího kola italského poháru, to Hellas porazil Perugii 1:0.[37] Na konci ledna 2015 (ve 14. kole) vstřelil jediný gól zápasu s Atalantou, když v 53. minutě překonal levačkou soupeřova brankáře Sportiella.[38] Byl to Saviolův první a i poslední gól v Serii A.
Návrat do River Plate
[editovat | editovat zdroj]Společně s Pablem Aimarem se Saviola v létě 2015 upsal argentinskému River Plate.[39]
Reprezentační kariéra
[editovat | editovat zdroj]Teprve 19letý Saviola na sebe upozornil na mistrovství světa hráčů do 20 let v roce 2001.[40] Jeho 11 branek z něj učinilo nejlepšího střelce turnaje a zároveň nejlepšího hráče. Sehrál tak zásadní roli v úspěšném boji o zlato, které Argentina na tomto domácím turnaji získala.[40]
Za národní mužstvo si poprvé zahrál 16. srpna 2000 pod trenérem Marcelem Bielsou. Přes naléhání fanoušků však Bielsa vsázel na jiné hráče,[5] Saviola se tak nedostal do nominace na MS 2002. Tam ovšem Argentinci neuspěli a po skupinách zamířili domů.
Saviola si zahrál na jihoamerickém šampionátu Copa América 2004 a hned v prvním zápase s Ekvádorem zaujal hattrickem při výhře 6:1. Vyřazovací fázi zameškal kvůli zranění,[41] Argentina ve finále prohrála s Brazílií.
V srpnu 2004 se účastnil Letních olympijských her, kde Argentina v šesti zápasech vybojovala šest výher a získala tak zlato. Saviola vstřelil gól proti Tunisku, ve vyřazovacích bojích však trenér Bielsa spoléhal na Téveze.
V půlce května 2006 se vměstnal do závěrečné nominace trenéra José Pékermana pro mistrovství světa v Německu.[42] První zápas skupiny „C“ proti Pobřeží slonoviny nastoupil v základní sestavě po boku Hernána Crespa. Oba útočníci vstřelil gól ještě v prvním poločase. Saviolův gól po přihrávce Riquelmeho se stal vítězným, Didier Drogba ve druhém poločase pouze korigoval. Saviola se stal nejlepším fotbalistou zápasu podle FIFA.[43] Ve druhém zápase proti Srbsku a Černé Hoře připravil úvodní gól pro Maxi Rodrígueze již v 6. minutě. Argentina vyhrála vysoko 6:0 a zajistila si postup do osmifinále. Saviola byl ve druhém poločase střídán Tévezem.[44] Do čtvrtfinálového klání proti Německu jej trenér Pékerman nenasadil, Argentina nakonec s Němci padla v penaltovém rozstřelu.[2]
Trenérská kariéra
[editovat | editovat zdroj]Saviola se v roce 2016 stal asistentem trenéra v andorrském týmu FC Ordino, kde se měl rovněž starat o rezervu a mládežnická mužstva.[45]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b MONDAL, Subhankar. Feature: The Forgotten Javier Saviola. Goal.com [online]. 2008-05-01 [cit. 2020-02-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-02-17. (anglicky)
- ↑ a b Saviola: We’re punching above our weight. FIFA.com [online]. 2013-02-11 [cit. 2020-02-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-02-17. (anglicky)
- ↑ South American Coach and Player of the Year, RSSSF.com (anglicky)
- ↑ Pele's list of the greatest. BBC Sport [online]. 2004-03-04 [cit. 2020-02-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b TAYLOR, Taylor. Argentina build on Bielsa's total success. The Guardian [online]. 2001-12-08 [cit. 2020-02-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MCGUIRE, Sam. THE WONDERKIDS THAT FAILED TO ESCAPE PURGATORY. These Football Times [online]. 2015-12-18 [cit. 2020-02-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ WILLIAMSON, Dan. JUAN ROMÁN RIQUELME, MARIO YEPES AND THE GREATEST NUTMEG EVER. These Football Times [online]. 2019-02-01 [cit. 2020-02-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ WEIR, Christopher. ARIEL ORTEGA: THE LITTLE DONKEY. These Football Times [online]. 2018-10-25 [cit. 2020-02-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GLADWELL, Ben. Javier Saviola: I never considered leaving Hellas Verona. ESPN [online]. 2015-01-30 [cit. 2020-02-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The next Maradona. BBC Sport [online]. 2001-07-11 [cit. 2020-02-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Greg Lea. GREAT GOALS THAT WEREN’T: RIVALDO VS DEPORTIVO LA CORUNA (2002). The Set Pieces [online]. [cit. 2020-02-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Spielbericht: 1089744 [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-02-17]. Dostupné online.
- ↑ CHRISTENSON, Marcus. Antic achieves his goal. UEFA.com [online]. 2003-08-09 [cit. 2020-02-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ KENDALL, Mark. Puyol agrees to pay cut. Sky Sports [online]. [cit. 2020-02-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Spielbericht: 24029 [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-02-16]. Dostupné online.
- ↑ Monaco 1-0 Liverpool. BBC [online]. 2004-11-23 [cit. 2020-02-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FIGUEROA, Patricio. Saviola seeks Barca return. Sky Sports [online]. [cit. 2020-02-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ NOSIL, Radek. Sevilla FC - Zenit Petrohrad 4:1 (1:1). Eurofotbal.cz [online]. 2006-03-30 [cit. 2020-02-16]. Dostupné online.
- ↑ Middlesbrough 0-4 Sevilla. BBC [online]. 2006-05-10 [cit. 2020-02-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Saviola to sign off at Barça. UEFA.com [online]. 2007-06-18 [cit. 2020-02-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PAVLÍK, Tomáš. Připraven budu vždy, ujišťuje Saviola. Eurofotbal.cz [online]. 2007-09-17 [cit. 2020-02-17]. Dostupné online.
- ↑ DAVIES, Christopher. Liverpool close in on £5m Real Madrid outcast Javier Saviola. Daily Mail [online]. 2009-06-12 [cit. 2020-02-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ LUZ, Nuno. Saviola se va al Benfica por cinco millones. Marca [online]. 2009-06-26 [cit. 2020-02-17]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ SALEEM, Omar. PABLO AIMAR: THE ELEGANT MAGICIAN WHO INSPIRED A GENERATION. These Football Times [online]. 2018-06-29 [cit. 2020-02-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BRETT, Oliver. Benfica 5 - 0 Everton. BBC [online]. 2009-10-22 [cit. 2020-02-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Spielbericht: 972902 [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-02-17]. Dostupné online.
- ↑ Everton 0 - 2 Benfica. BBC [online]. 2009-11-05 [cit. 2020-02-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Aimar and Saviola of one mind for Benfica. UEFA.com [online]. 2010-11-22 [cit. 2020-02-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Unbeaten Porto clinch 25th title after win over Benfica. BBC [online]. 2011-04-03 [cit. 2020-02-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Malaga swoop for Argentine striker Saviola. FourFourTwo [online]. 2012-08-31 [cit. 2020-02-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Saviola thanks Malaga fans. football-espana.net [online]. 2012-09-16 [cit. 2020-02-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ LAPÁČEK, Jiří. Málaga přejela Zenit a slaví premiérovou výhru!. Eurofotbal.cz [online]. 2012-09-18 [cit. 2020-02-17]. Dostupné online.
- ↑ Malaga 2 Porto 0 (agg 2-1): Super sub Santa Cruz sends Spanish underdogs into last eight. Daily Mail [online]. 2013-03-13 [cit. 2020-02-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ La Real's hopes still alive… just. football-espana.net [online]. 2013-05-27 [cit. 2020-02-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ KOROLOGOU, Maria. Saviola Said “Yes” to Olympiakos. Greek Reporter [online]. 2013-07-24 [cit. 2020-02-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ WOOD, Graham. Saviola the hero as Olympiacos squeeze through. UEFA.com [online]. 2013-12-10 [cit. 2020-02-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Spielbericht: 2489322 [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-02-17]. Dostupné online.
- ↑ GLADWELL, Ben. Hellas Verona 1-0 Atalanta. ESPN.in [online]. 2015-01-30 [cit. 2020-02-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Saviola & Aimar return to River Plate. football-espana.net [online]. 2015-07-03 [cit. 2020-02-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Javier Saviola "I am proud and happy". FIFA.com [online]. 2001-08-30 [cit. 2020-02-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-17. (anglicky)
- ↑ HARLING, Nicholas. Argentina aim to finish on a high with win over old enemy. The Guardian [online]. 2004-07-25 [cit. 2020-02-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Argentina drop Zanetti. Eurosport.com [online]. 2006-05-15 [cit. 2020-02-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Argentina 2-1 Ivory Coast. BBC [online]. 2006-06-10 [cit. 2020-02-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Argentina 6-0 Serbia & Montenegro. BBC [online]. 2006-06-16 [cit. 2020-02-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Saviola signs for FC Ordino. Marca [online]. 2016-09-19 [cit. 2020-02-17]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Javier Saviola na Wikimedia Commons
- Profil hráče na Eurofotbal.cz (česky)
- Profil hráče na Transfermarkt.com (anglicky)
- Profil hráče na National-football-teams.com (anglicky)
- Javier Saviola v databázi Olympedia (anglicky)
- Argentinští olympijští vítězové ve fotbale
- Fotbalisté River Plate
- Fotbalisté FC Barcelona
- Fotbalisté AS Monaco
- Fotbalisté Sevilla FC
- Fotbalisté Realu Madrid
- Fotbalisté Benfiky Lisabon
- Fotbalisté Málagy
- Fotbalisté Olympiakosu Pireus
- Fotbalisté Hellas Verona
- Vítězové Poháru UEFA
- Narození 11. prosince
- Narození v roce 1981
- Narození v Buenos Aires
- Hráči Mistrovství světa ve fotbale 2006