Javier Gomá
Javier Gomá Lanzón | |
---|---|
![]() | |
Narození | 24. května 1965 (59 let) Bilbao |
Povolání | filozof, filolog, právník a spisovatel |
Stát | ![]() |
Alma mater | Univerzita Complutense v Madridu (do 1988) Univerzita Complutense v Madridu (do 1992) Národní univerzita distančního vzdělávání (do 2001) |
Žánr | esej |
Ocenění | Premio Nacional de Ensayo (Španělsko) (2004) |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Javier Gomá Lanzón (* 24. května 1965 Bilbao) je španělský spisovatel, filosof, právník, autor tetralogie příkladnosti a dramatického monologu. Účastnil se akademických debat s mysliteli, jako jsou Fernando Savater, Alain Finkielkraut, Zygmunt Bauman nebo Michael J. Sandel, pro něž je Gomá „vynikající myslitel, který zpochybňuje některé hlavní předpoklady současné anglo-americké filozofie“.[zdroj?] Je také ředitelem Nadace Juana Marche.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Získal doktorát v oboru filosofie, diplomy má také z oborů klasická filologie (1988) a práva (1992). Po studiích se stal právníkem v nejvyšším poradním orgánu španělské vlády, Státní radě založené již Karlem V. roku 1526. V současné době řídí Nadaci Juana Marche (Fundación Juan March), dle španělské ústavy jednu z nejdůležitějších nadací pro přírodní a humanitní vědy ve Španělsku.
Své filozofické dílo shromáždil ve dvou sbírkách: Tetralogie příkladnosti a Světská filozofie. Je také autorem Naučené naivity a Obrazu tvého života. Napsal dramatický monolog Neutěšitelný, který otiskl španělský deník El Mundo a jenž byl uveden ve španělském Národním dramatickém centru. Za své první dílo Nápodoba a zkušenost získal v roce 2004 Národní cenu za esej.
Je patronem hlavní madridské operní scény Teatro Real a divadla Teatro Abadía v Madridu. V roce 2012 a v roce 2014 ho ve španělské verzi časopisu Foreign Policy zařadili mezi padesát nejvlivnějších iberoamerických intelektuálů. Za své knihy získal několik ocenění, zúčastnil se nepočítaně konferencí v mnoha španělských a zahraničních institucích a pravidelně přispívá do novin, kulturních příloh a rozhlasu.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Své stěžejní filozofické myšlenky zpracoval do dvou zásadních kompilací:
1. Tetralogie příkladnosti (Tetralogía de la ejemplaridad, Taurus, 2014)[editovat | editovat zdroj]
Toto stěžejní dílo bylo vydáváno v průběhu deseti let mezi roky 2003 a 2013. Gomova „tetralogie příkladnosti“ je odpovědí na něco, čím se zabýval již o dvacet let dříve v raném mládí. V tomto citlivém věku jej naprosto uchvátilo starověké Řecko, což ho vedlo k vymyšlení vzoru příkladnosti. Byla jím „idea celistvosti“, jejímž vyjádřením byl posedlý a zabýval se jím téměř třicet let, během nichž odpromoval v oboru klasické filologie a filozofie, dokončil doktorské studium práv a začal pracovat. Veškeré tyto niterní pocity se rozhodl zpracovat filozoficky, v oboru, který Gomá považuje za odvětví literatury.
A. Prvním dílem, za který navíc dostal národní cenu za esej, byla Nápodoba a zkušenost (Imitación y experiencia, 2003). V ní Gomá položil základy obecné teorie příkladnosti složené z pragmatické a metafyzické části. Na tyto základy poté navázal v dalších třech dílech. Co je to bytí? Osobní příklad. Jak jej poznáme? Nedosáhneme jej abstrahováním, naopak vychází z praxe – z opakování a nápodoby. Tato prozíravost je naprostým středobodem jeho filozofického rozjímání.
B. Druhým dílem je Achilles v gyneceu (Aquiles en el gineceo, 2007), v němž se táže, proč si Achilles místo nesmrtelnosti a života v obležení žen vybral válečné pole, na kterém zemřel. Achilles si vybral smrtelnost, protože to je cena, kterou je třeba zaplatit, aby se mohl stát skutečně jedinečnou bytostí a zasloužil si tak titul nejlepšího muže. My všichni ostatní se také vydáváme na cestu z gynecea do Troje a stejně jako Achilles se musíme naučit být smrtelní, abychom mohli být jedineční. Nicméně jedinečnost a smrtelnost si nemůžeme zajistit sami, jsou výsadami obce, jež je uděluje pouze vznešenému občanovi, který napodobuje transcendentální rozhodnutí mytického hrdiny, paradigma lidské příkladnosti.
C. S obcí je spojena následující kniha titulovaná Veřejná příkladnost (Ejemplaridad pública, 2009), ve které se vydává směrem politické filozofie určené soudobým dějinám kultury, tedy demokracii. Autor zde navrhuje ideál rovnostářské a zesvětštěné příkladnosti pro veřejnost jakožto organizační princip demokracie. Gomá je přesvědčen, že v dnešní post-nihilistické době, v níž už autoritářství a nátlak nejsou jednotící silou, je pouze přesvědčivá síla ctnostné příkladnosti utvářející občanské zvyky schopna podnítit opravdovou emancipovanost občana. Dohromady tvoří tyto tři zmíněné knihy trilogii životní zkušenosti.
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/b/b3/JavierGoma2nov.jpg/220px-JavierGoma2nov.jpg)
D. Tetralogii uzavírá díl Potřebné, ale nedosažitelné (Necesario pero imposible, 2013). Je to touha po zcivilizování nekonečna. Dle Gomy je svět k jedinci, jemuž byla do vínku dána bezvýhradná důstojnost, ale zároveň je předurčený k nedůstojné smrti, strukturálně nespravedlivý. Je tedy naprosto přirozené, že moderní já zpochybňuje, že by po konečné zkáze a úpadku byla lidskost schopna přetrvat. Proti vší zkušenosti se ovšem rodí naděje v individuálním přežití, které se snaží ve filozofii, jež se tomuto tématu od Kanta nevěnovala, nastolit v díle Potřebné, ale nedosažitelné.
2. Světská filozofie[editovat | editovat zdroj]
Světská filozofie. Sbírka mikroesejů (Filosofía mundana. Microensayos completos, 2016). Jedná se o sbírku 63 mikroesejů, které vzcházely především ve významných španělských periodikách, především v deníku El País, ale také v novinách La Vanguardia. Na jejich základě vyšly knihy Vše za tisíc (Todo a mil, 2012) a Více info na vrátnici (Razón: portería, 2014). K těmto dvěma publikacím přibylo ještě dalších 6 esejů a všechny byly souborně vydány ve Světské filozofii.
Tyto dvě kompilace následovala kniha Obraz tvého života (La imagen de tu vida, 2017), kterou tvoří tři eseje o posmrtné příkladnosti – Lidské přetrvání (Humana perduración), Obraz tvého života (La imagen de tu vida) a Cervantes. Obraz jeho života (Cervantes. La imagen de su vida), a dramatický monolog Neutěšitelný (Inconsolable), jejž napsal po smrti otce.
Své eseje a přednášky shromáždil v díle Naučená naivita (Ingenuidad aprendida, 2011) a v Podkladech pro estetiku (Materiales para una estética 2013). Společně s Carlosem Garcíou Gualem a Fernandem Savaterem je autorem Hodně štěstí (Muchas felicidades, 2014).
Byl hlavním redaktorem kolektivního díla Živit se uměním, literaturou a hudbou (Ganarse la vida en el arte, la literatura y la música, Galaxie Gutenberg, 2010).
Z jeho odborné zkušenosti s řízením nadací se zrodila kniha Dopis španělským nadacím a podobné eseje (Carta a las fundaciones españolas y otros ensayos del mismo estilo, 2014).
Drama[editovat | editovat zdroj]
Napsal také dramatický monolog Neutěšitelný (Inconsolable), jenž měl premiéru 28. června 2017 v hlavním sále divadla María Guerrero v Madridu (v Národním dramatickém centru) v režii Ernesta Caballera de las Heras. Roli ztvárnil Fernando Cayo. Neutěšitelný byl vydán v nezkrácené verzi rok předtím, v neděli 24. července 2016, v novinách El Mundo.
Javier Gomá v českém překladu[editovat | editovat zdroj]
Jednu z Gomových klíčových prací, text Praxe následování, vydal v překladu českého hispanisty, docenta Josefa Forbelského, časopis Reflexe[1] . Javier Gomá navštívil i Prahu. V knihovně Václava Havla vedl 7. listopadu 2017 konferenci o jeho světské filozofii [1], u jejíž příležitosti publikovaly Lidové noviny jak rozhovor s filozofem, tak jeho článek Filozofie jako konceptuální literatura[2][2].
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Javier Gomá Lanzón na Wikimedia Commons
- Javier Gomá na YouTube
- Javier Gomá Lanzón na X (dříve Twitteru)