Jaroslav Kulíšek
Jaroslav Kulíšek | |
---|---|
![]() | |
Narození | 22. července 1953 (70 let) nebo 1953 (70–71 let) Krnov |
Povolání | voják |
Ocenění | Cena města Olomouce (1997) |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/c/c7/Kul%C3%AD%C5%A1ek_2.jpg/220px-Kul%C3%AD%C5%A1ek_2.jpg)
Jaroslav Kulíšek (* 22. července 1953 Krnov) je plukovník Armády České republiky v záloze a válečný veterán, jenž se stal známý útěkem ze zajetí během pozorovatelské mise v Gruzii.
Život[editovat | editovat zdroj]
Kulíšek se vyučil strojním zámečníkem a poté se přihlásil do armády, vystudoval VVŠ PV ve Vyškově a VAAZ v Brně.
V roce 1996 bylo v rámci reorganizace armády zrušeno jeho místo, a proto se přihlásil na pozici vojenského pozorovatele. Podle původního plánu se měl zúčastnit mise v Iráku, avšak nakonec byl vyslán na neozbrojenou misi OSN UNOMIG, která sledovala dodržování mírové dohody mezi Gruzií a Abcházií po občanské válce. Na tuto misi nastoupil 21. října 1997.
Zajetí a útěk v Gruzii[editovat | editovat zdroj]
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/b/b4/Kul%C3%AD%C5%A1ek_1997_UNOMIG.jpg/220px-Kul%C3%AD%C5%A1ek_1997_UNOMIG.jpg)
Dne 19. února 1998 byla stanice v Zugdidi přepadena skupinou ozbrojenců a čtyři pozorovatelé OSN, Jaroslav Kulíšek, Švéd Mårten Mölgård a Uruguayci Julio Navas a Ronald García, byli zajati a převezeni do vesnice Džichaškari západně od Zugdidi. Únosci, které vedl Goča Esebua a jeho zástupce Suri Schonia, patřili ke stoupencům svrženého prezidenta Zviada Gamsachurdii. Jejich požadavky bylo zahájení vyjednávání s gruzínskou vládou, stažení ruských sil z Gruzie a propuštění podezřelých z neúspěšného atentátu na prezidenta Eduarda Ševardnadzeho, ke kterému došlo 9. února 1998.
Kulíšek se díky znalosti ruštiny jako mluvčí zajatců dorozumíval s únosci. Rozběhla se intenzivní vyjednávání se zástupci gruzínského parlamentu a vlády a OSN. O události podrobně informovala média, zajatce a únosce navštěvovali novináři, například Petra Procházková. Gruzínský parlament v reakci na únos schválil nový zákon proti terorismu.
Dne 22. února byl propuštěn Navas, 25. února po půlnoci Mölgård a během dne pak García. Stejný den zmizel z obklíčeného domu Goča. Zbylí únosci neměli představu o dalším postupu. Kulíšek byl uvězněn sám v místnosti, ale podařilo se mu kapesním nožem odstranit zámek na okenních mřížích a uprchnout. Přes den se skrýval v čajovníkové plantáži a po setmění se vydal na pochod. Ve tmě ztratil orientaci a dostal se zpátky do Džichaškari, kde se mezitím únosci vzdali.
Ministr obrany Kulíškovi předal 11. března 1998 vyznamenání Za statečnost. Po mimořádné dovolené se Kulíšek do Gruzie vrátil 26. března.
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/2/2a/Kul%C3%AD%C5%A1ek_1998_UNOMIG.jpg/220px-Kul%C3%AD%C5%A1ek_1998_UNOMIG.jpg)
Další působení[editovat | editovat zdroj]
V letech 2000–2001 Kulíšek působil rok opět v Gruzii. Kromě toho se zúčastnil v bývalé Jugoslávii mise SFOR, mise v Iráku a Demokratické republice Kongo (mise EUFOR RD Congo).
V současnosti pracuje jako civilní zaměstnanec Velitelství pro operace.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Kulíšek na Wikimedia Commons
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- VLK, David. Týden v zajetí. Svazek 13. Praha: Duel, 1998. 110 s. (Akta). ISBN 80-86187-06-3.