Přeskočit na obsah

Jaroslav Hovadík

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jaroslav Hovadík
Narození8. května 1935
Zlín
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí20. května 2011 (ve věku 76 let)
Litoměřice
ČeskoČesko Česko
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze
Povolánísochař, malíř a grafik
PodpisPodpis
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jaroslav Hovadík (8. května 1935, Zlín – 20. května 2011, Litoměřice) byl český grafik, malíř a sochař. Působil v USA, Kanadě, v Německu a dalších zemích.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Gottwaldově (Zlíně) a poté žil ve Fryštáku, kde se vyučil strojníkem a roku 1952 získal výuční list. Strojařina ho ale nezajímala a v letech 1952-1955 vystudoval malbu a kresbu u Zdeňka Kováře, Jana Blažka a Vladimíra Hrocha na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti. Další rok chodil na přípravku pro vysoké školy umělecké v Praze (1955–1956) a od roku 1956 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u prof. Sychry. Jako syn živnostníka byl po prvním roce studia vyloučen.[1]

Pokusil se pokračovat ve studiu na Univerzitě Palackého v Olomouci, ale po dvou měsících byl vyloučen i odtud. Roku 1957 byl povolán k výkonu vojenské služby.[2] Po návratu z vojny pracoval od roku 1959 jako malíř kulis v gottwaldovském Divadle pracujících a roku 1962 byl přijat do Svazu československých výtvarných umělců. Přátelil se s výtvarníky z okruhu Konfrontací a seznámil se s Vladimírem Boudníkem,[3] který ho několikrát navštívil v ateliéru ve Fryštáku. Zdrojem inspirace pro něj byla také četba, zejména autoři barokní literatury, Bohuslav Reynek, Zdeněk Kalista, Jakub Deml, Ladislav Klíma (reliéfní Portrét Ladislava Klímy, 1963), Samuel Beckett a Franz Kafka.[4]

V letech 1962-1968 se účastnil skupinových výstav (mj. v Sydney), od roku 1965 se Skupinou 5+2[5], kterou založil se svými bývalými spolužáky ze SUŠ Františkem Niklem a Zdeňkem Šuterou.[6] Roku 1965 mu v galerii Dílo v Gottwaldově uspořádal člen Skupiny 5+2 Antonín Grůza první autorskou výstavu grafik, ke které napsal úvodní text spisovatel Václav Renč.[7] Výstava svou syrovostí vzbudila silné ohlasy.[8][9] Členem Skupiny 5+2 byl i ředitel Oblastní galerie výtvarného umění v Gottwaldově Michal Plánka. Členové skupiny i jejich přátelé, mj. Boris Hybner, se scházeli v tzv. Boudě, kterou získal výtvarník a hokejový brankář Bedřich Baroš nad zimním stadionem Tělovýchovné jednoty Gottwaldov.[6] Roku 1967 byl přizván na výstavu Nové výtvarné postupy v Domě umění města Brna, kterou uspořádal Jiří Valoch.[10]

Po srpnové okupaci roku 1968 se rozhodl emigrovat do Vídně a podařilo se mu převézt i mnoho svých grafik. Zpočátku mu pomáhal jeho rodinný příbuzný, slavný rakouský klavírista Paul Badura-Skoda. Krátce navštěvoval vídeňskou akademii, kde působil jako asistent profesora Herberta. V prosinci 1968 odcestoval do Kanady, kde pak žil dalších 9 let, získal kanadské občanství[4] a prosadil se jako výtvarník nejen tam, ale i v USA.[11]

Roku 1977 se rozhodl k návratu do Evropy a dalších let žil v departmentu Jura ve Francii. V té době se seznámil s meziválečnou tvorbou Emila Filly. Ve Francii se oženil, ale prožil zde osm let bídy a těžkých chvil a roku 1986 se přestěhoval do Mühlheimu am Main v Hesensku, kde se stal členem Svazu německých umělců (Berufsverband Bildender Künstler Frankfurt). Roku 1991 se vrátil domů a získal zpět české občanství. Až do své smrti 20. května 2011 pak žil v Litoměřicích.[7] Vystavoval mj. ve Spojených státech, Itálii, Francii, Holandsku, Austrálii, Indii nebo Africe.[4]

Za grafickou tvorbu dostal roku 1973 v Monte Carlu ocenění Palme d´or des beaux arts.[4]

Tvorba

[editovat | editovat zdroj]

Jaroslav Hovadík se paralelně věnoval malbě, grafice, kolážím a monotypům, příležitostně i keramice. Jeho umělecké práce bývají charakterizovány jako „barokně vypjaté, lyrické“, „nesnadno uchopitelné“, „syntetické, vnitřně kompaktní“, z hlediska šíře výrazových prostředků „polyfonní“.[12]

Během vojenské služby se věnoval kresbě a po návratu do civilu roku 1959 malbě s biblickou tematikou.[7] Na uměleckou scénu vstoupil jako malíř, zprvu ovlivněný Purkyněm, Cézannem a Kubištou, později strukturální abstrakcí.[4] Od roku 1963 vytvářel závěsné informelní objekty a patřil do širšího okruhu výtvarníků spojených s výstavami Konfrontace.[13] Jeho asambláže připomínají díla vytvořená Alešem Veselým nebo Antonínem Tomalíkem. Na dřevěný podklad asamblážových objektů postupně přidával vrstvy, které drásal, propaloval a potom znovu sešíval. Využíval nejrůznější kovové předměty a nakonec vše překryl textilií s šedavou nebo nahnědlou barvou.[14]

Jako vyučený strojař svařoval z nalezených materiálů sochy se silným existenciálním vyzněním. Zdrojem formálních prvků se stejně jako u francouzského Nového realismu (Nouveau réalisme) stává žitá realita a do uměleckého výrazu přináší široké spektrum materiálů, předmětů či jejich fragmentů – hudební nástroje, železné šrouby, dráty, izolované části nejrůznějších přístrojů, které soše dodávají dynamický prvek. Povrch sceluje nebo naopak zdůrazňuje expresivním gestem barva.[12] Jeho Konkretizace III (1965) evokuje kříž, Konkretizace V pak bezrukého Krista na podivné zmechanizované Golgotě.[15] Roku 1966 pracoval na cyklu objektů a asambláží s názvem Vypouklé nádoby (s doplňujícím názvem Láska k mrtvé slečně). Depresivní téma pojal jako panenku pod proděravělou deskou, na které jsou připevněny předměty vážící se k zesnulé dívce – korále, prstýnek, knoflíky, hodinky, ale také patrony a klíče aj.[16]

Od roku 1962 do roku 1968 se zabýval aktivní a strukturální grafikou.[4][17] Paralelně pracoval metodou tavení zinkových desek nebo přímého otisku nalezených předmětů.[18] Soubor 16 grafických listů vystavil se Skupinou 5+2 roku 1967 spolu s asambláží Doupě (1964-1965) a Ubývání gravitace vpravo dole (1964). Jeho dřevěný objekt Arkanum II prozrazuje vliv Jana Koblasy.[19] Hovadíkova informelní díla mají silný existenciální podtext (Obraz pro Becketta, 1964). Po roce 1964 usiloval o objektivizaci materiálové struktury tím, že v tvorbě matric ze zinkového plechu nahradil vlastní zásahy procesem hoření a spalování.[20]

V letech 1967-1968 došlo ke zlomu v Hovadíkově grafice a malbě, když s vrátil k figuraci. Inspiroval se raně renesančními mistry a po vzoru Piera della Francesca začal zobrazovat portréty z profilu (Hlava ženy, 1967, Beatrice d'Este, 1967, Mona Lisa, 1967, Křik, 1968, Manekýn, 1968, Čachtická paní, 1968). Potemnělou barevnost vyměnil za výrazné červené a žluté odstíny, mnohdy v kombinaci s jinými křiklavými barevnými tóny.[21] Na posledním společném vystoupení Skupiny 5+2 roku 1968 vystavil soubor olejomaleb s mytologickými, historickými a biblickými tématy.[22] Během exilu v Kanadě se počátkem 70. let jeho grafika přiblížila pop-artu.[4] Hovadíkův příklon k realistické malbě vlivnil v Kanadě žijící slovenský surrealista Ladislav Guderna, se kterým několikrát vystavoval.[23]

Ve Francii se zabýval zejména malbou, kolážemi a svařovanými objekty. V malbě postupně opouštěl naturalistickou figuraci a v obrazech převážila expresivně-existenciální tíže. Také během pobytu v Německu se věnoval převážně malbě, ve které nastal na přelomu 80. a 90. let významný posun k lyrickým tématům. Pokračoval v tvorbě experimentální grafiky a koláží. Po pádu komunistického režimu se vracel do Čech, kde se znovu setkal se svými pracemi z 60. let. V jeho ateliéru v Mühlheimu vznikly další svařované sochy, kterými navázal na toto období.[4]

Přestože velké soubory Hovadíkových prací se ztratily nebo zůstaly v Americe, jeho dochované dílo čítá několik set obrazů, více než 1 000 grafických listů a monotypů, stovku objektů, asambláží a soch a množství koláží, kreseb a ilustrací.[4]

Zastoupení ve sbírkách (výběr)

[editovat | editovat zdroj]
  • Natinal Gallery, Ottawa, Kanada
  • Stratford Perth Museum, Kanada
  • Musée Windsor, Kanada
  • Musée des Beaux-Arts de Dole, Francie
  • Musée Besancon, Francie
  • Kunstverein Wolfsburg
  • University of Cambridge
  • Galerie výtvarného umění, Cheb
  • Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně
  • Galerie výtvarného umění v Ostravě
  • State Russian Museum, Petrohrad

Plastiky ve veřejném prostoru

[editovat | editovat zdroj]
  • 1994 Událost v jehlanu, Zlín[24]

Výstavy

[editovat | editovat zdroj]

Autorské

[editovat | editovat zdroj]
  • 1965 Galerie Dílo, Gottwaldov
  • 1966 1. Międzynarodowe Biennale Grafiki Krakow, Krakov (Kraków), Krakov (Kraków)
  • 1966 Jaroslav Hovadík: Objekty, plastiky, grafika, Galerie Jaroslava Krále, Brno (Brno-město)
  • 1969 Jaroslav Hovadík, The Merton Gallery, Toronto
  • 1988 Jaroslav Hovadík: Gemälde, Grafik, Objekte, Atelier Unterm Dach, Offenbach am Main
  • 1992 Jaroslav Hovadík: Obrazy, objekty, grafika, koláže, Dům umění města Brna
  • 1992 Jaroslav Hovadík: Obrazy, objekty, grafika, koláže, Dům umění, Zlín
  • 1992 Jaroslav Hovadík: Obrazy, objekty, grafika, koláže, Výstavní síň Masné krámy, Plzeň
  • 1992 Jaroslav Hovadík: Obrazy, objekty, grafika, koláže, Galerie výtvarného umění, Cheb
  • 1993 Jaroslav Hovadík: Obrazy, grafika, koláže, Muzeum Kroměřížska, Kroměříž
  • 2001 Jaroslav Hovadík: Kresby, objekty, plastiky, Zámek Zlín
  • 2004 Jaroslav Hovadík: Přehlídka obrazů, soch a kreseb, Výtvarná dílna, Litoměřice
  • 2004 Výtvarná dílna Jaroslava Hovadíka, Galerie Ve dvoře, Litoměřice
  • 2005 Jaroslav Hovadík: Nové práce, Galerie v podloubí Muzea Kroměřížska, Kroměříž[25]
  • 2005 Jaroslav Hovadík: Kresby a keramika, Muzeum Kroměřížska, Kroměříž
  • 2005 Jaroslav Hovadík: Současná tvorba, Galerie Primavesi, Olomouc
  • 2005-2006 Jaroslav Hovadík: Ze současné tvorby, Galerie Magna, Ostrava
  • 2009 Jaroslav Hovadík, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích
  • 2010 Jaroslav Hovadík: Ejhle, člověk, Galerie v podloubí Muzea Kroměřížska, Kroměříž
  • 2024 Jaroslav Hovadík: Objekty 1963-2003, Galerie U Betlémské kaple, Praha[26][27]

Skupinové (výběr)

[editovat | editovat zdroj]
  • 1962 Mladí výtvarníci jihomoravského kraje, Dům umění, Zlín (Zlín)
  • 1962-1963 Členská výstava 1962, Dům umění, Zlín
  • 1964 Členská výstava výtvarných umělců Jihomoravského kraje, Dům umění města Brna
  • 1964 Moravská grafika, Kabinet grafiky, Brno
  • 1965 Výtvarní umělci k výročí 20 let ČSSR, Mánes, Praha
  • 1965 I. výstava skupiny 5&2, Dům umění, Zlín
  • 1966 Členská výstava 1966 výtvarných umělců pobočky SČSVU Gottwaldov, Dům umění, Zlín
  • 1966 Výstava mladých / Exposition des jeunes, Dům pánů z Kunštátu, Brno
  • 1966 II. výstava skupiny 5&2, Kroměříž
  • 1966 Pátá výstava moravské grafiky, Kabinet grafiky, Brno
  • 1967 III. výstava skupiny 5&2, Gottwaldov, Galerie Nová síň, Praha
  • 1967 Výstava diel výtvarníkov Juhomoravského kraja, Východoslovenská galéria (1961-1992), Košice
  • 1967 Nové výtvarné postupy, Dům umění města Brna[28]
  • 1967 Nové cesty II: Mladá generace, Dům umění, Zlín
  • 1968 IV. výstava skupiny 5&2, Černobílá galerie, Uherský Brod
  • 1968 1. bienále "Výzkumy grafiky", Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
  • 1968 Šestá výstava moravské grafiky 1968, Kabinet grafiky, Brno
  • 1969 Junge Künstler aus der ČSSR, Haus am Kleistpark, Berlín
  • 1969 International exhibition of graphic artists, Benátky, Řím, Florencie
  • 1970 77 grafici, Galleria del Palazzo dei Principi, Corregio
  • 1970 Guderna, Hovadík, Koblasa, Valenta, The Merton Gallery, Toronto
  • 1970 Czechoslovak Graphics, Museum of Modern Art, Oxford
  • 1970 50 e uno grafici cecoslovacchi, Edificio Scolastico Giovanni Pascoli, Massafra
  • 1970 Současná československá grafika, Dům umění, Hodonín
  • 1971 Werken van Tsjechoslowaakse Grafici 1960-1970, Centraal Museum Utrecht
  • 1974 Guderna, Hovadík, Janošek, Janošková, Koblasa, Květoň, Málek, Sehnal, Theimer, Valenta, Gallery Mira, Ottawa
  • 1985 Schmerzende Wunde, Galerie Rafay, Kronberg im Taunus (Hochtaunuskreis)
  • 1994 Česká grafika šedesátých let, Palác Kinských, Praha
  • 1994 Prostor Zlín ´94, Zlín, exteriéry města, Zlín
  • 1994/ Šedá cihla 66/1994 Exil, Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy, Zámek Klenová
  • 1994/1995 Jaroslav Hovadík, Vladimír Jarcovják, Svatopluk Slovenčík, Dům umění, Zlín
  • 1996 Přírůstky 1991 - 1995, Dům umění, Ostrava
  • 1996 I. nový zlínský salon, Zlín
  • 1996 Zpřítomnění, Přírůstky galerie z let 1987 - 1994, Galerie Klatovy / Klenová
  • 1997-1998 Velký formát, Galerie výtvarného umění, Hodonín, Děkanský chrám Nanebevzetí Panny Marie, Most, Zámek Valtice, jízdárna
  • 1999 II. nový zlínský salon, Zlín
  • 1999 Jaroslav Hovadík, Svatopluk Slovenčík, Galerie Synagoga, Hranice
  • 1999 Přírůstky sbírek státních galerií z let 1990-1997, Jízdárna Pražského hradu, Praha
  • 1999-2000 Umění zrychleného času. Česká výtvarná scéna 1958 - 1968, Praha, Praha, Galerie výtvarného umění, Cheb
  • 2002 Pocta Svatoplukovi Slovenčíkovi, Zámek Zlín
  • 2002 III. nový zlínský salon, Zlín
  • 2003 Festival grafiky a fotografie Máchovy Litoměřice, Galerie Ve dvoře, Litoměřice
  • 2003-2004 České malířství, sochařství a architektonická dokumentace ze sbírek Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně, Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně
  • 2005 IV. nový zlínský salon 2005, Zlín
  • 2005 Festival grafiky a fotografie Máchovy Litoměřice, Galerie Ve dvoře, Litoměřice
  • 2006 Jaroslav Hovadík a Vladimír Franz: Doteky hmoty, Zámek Chropyně
  • 2007-2008 Soustředěný pohled / Focused View: Grafika 60. let ze sbírek členských galerií Rady galerií České republiky, Oblastní galerie Liberec, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
  • 2008 V. Nový zlínský salon 2008, Dům umění, Zlín
  • 2008-2009 České a slovenské výtvarné umenie šesťdesiatych rokov 20. storočia, Galéria Miloša Alexandra Bazovského v Trenčíne, Galéria Petra Michala Bohúňa, Liptovský Mikuláš, Zlín, Dům umění, Ostrava
  • 2008 Na zkoušku v ráji? Umění šedesátých let ze sbírek Západočeské galerie v Plzni, Západočeská galerie v Plzni
  • 2009 Věčná pomíjivost, Kostel Zvěstování Panny Marie, Litoměřice
  • 2010 Umělecká beseda: Pocta Bohuslavu Reynkovi, Galerie výtvarného umění, Havlíčkův Brod
  • 2013 Od informelu k figuře, Galerie Slováckého muzea, Uherské Hradiště
  • 2015 Informel a jeho přesahy, Galerie výtvarného umění, Cheb
  • 2015 Grafika a kresba 60. let ze sbírky Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně, Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně
  • 2016 Od Boudníka k dnešku: Česká strukturální grafika, Galerie Hollar, Praha
  • 2019-2020 Návraty, Galerie Slováckého muzea, Uherské Hradiště
  • 2023-2024 Salon L. Š. (Dům umění II: Trienále současného umění), Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Pavel Petr, Jaroslav Hovadík, Host do domu, 1995, č. 2, s. 131
  2. ↑ Pavel Petr, Jaroslav Hovadík, Host do domu, 1995, č. 2, s. 132
  3. ↑ Drábková V, 2014, s. 6
  4. ↑ a b c d e f g h i Lubomír Slavíček: Jaroslav Hovadík, in: Horová A (ed.), NEČVU, 1995, s. 286-287
  5. ↑ Igor Zhoř, Pět plus dva, Host do domu XIII, 1966, č. 4, s. 8–13
  6. ↑ a b Drábková V, 2014, s. 12
  7. ↑ a b c Drábková V, 2014, s. 39
  8. ↑ Pavel Petr, Žhavý sloup. Štětce z prasete,, Host do domu, 1995, č. 2, s. 135–143.
  9. ↑ Antonín Grůza, Představujeme vám Jaroslava Hovadíka, malíře, sochaře, grafika, Naše pravda XXI, 1965, č. 74, s. 2
  10. ↑ Jiří Valoch, in: Alena Potůčková a kol., Umění zrychleného času, 1999, s. 78
  11. ↑ Drábková V, 2014, s. 38
  12. ↑ a b Iva Mladičová: Jaroslav Hovadík – Objekty 1963–2003
  13. ↑ Radikální informel, in: Alena Potůčková a kol., Umění zrychleného času, 1999, s. 45
  14. ↑ Drábková V, 2014, s. 19
  15. ↑ Drábková V, 2014, s. 20
  16. ↑ Drábková V, 2014, s. 24
  17. ↑ Nešlehová M, 1997, s. 193, 197
  18. ↑ Krtička J.B., 2016, s. 29
  19. ↑ Drábková V, 2014, s. 26
  20. ↑ Jiří Valoch, in: Mahulena Nešlehová, Český informel, 1991, s.196
  21. ↑ Drábková V, 2014, s. 28, 40
  22. ↑ Drábková V, 2014, s. 30
  23. ↑ Drábková V, 2014, s. 41
  24. ↑ Jaroslav Hovadík, Událost v jehlanu, Zlín
  25. ↑ Jaroslav Hovadík: Nové práce, Galerie v podloubí Muzea Kroměřížska, iDNES, 2005
  26. ↑ Jaroslav Hovadík: Objekty 1963-2003, GUBk 2024
  27. ↑ Iva Mladičová: Jaroslav Hovadík – Objekty 1963–2003
  28. ↑ Nové výtvarné postupy, Dům umění města Brna 1967

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Bakalářské práce

[editovat | editovat zdroj]
  • Veronika Drábková, Skupina 5+2 (1965-1968), bakalářská práce, FF UP v Olomouci 2014

Autorské katalogy

[editovat | editovat zdroj]
  • Jaroslav Hovadík 1961-2009, text Ludvík Ševeček, Vladimír Franz, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích 2009
  • Jaroslav Hovadík, Svatopluk Slovenčík, text Ludvík Ševeček, Galerie Synagoga, Hranice 1999
  • Jaroslav Hovadík: Obrazy, objekty, grafika, koláže, text Ludvík Ševeček, Dům umění města Brna, Západočeská galerie v Plzni, Masné krámy, Galerie výtvarného umění v Chebu 1992
  • Jaroslav Hovadík: Objekty, plastiky, grafika, text Antonín Grůza, Galerie Jaroslava Krále Brno 1966
  • Jaroslav Hovadík, text Václav Renč, Výstavní síň Dílo v Gottwaldově 1965

Skupinové katalogy

[editovat | editovat zdroj]
  • Obrazy z Nového Dvora, malířské sympozium, text Ivo Sedláček, Milotice 2005
  • Velký formát / Large format, Sdružení výtvarných umělců a teoretiků (SVUT), Uherské Hradiště 1997
  • Šedá cihla 66/1994 Exil, Galerie Klatovy / klenová 1994, ISBN 80-85628-06-6
  • Guderna, Hovadík, Janošek, Janošková, Koblasa, Květoň, Málek, Sehnal, Theimer, Valenta, Gallery Mira, Ottawa 1974
  • Werken van Tsjechoslowaakse Grafici 1960-1970, Centraal Museum Utrecht 1971
  • Soudobá československá grafika, Dům umění, Hodonín 1970
  • Guderna, Hovadík, Koblasa, Valenta, The Merton Gallery, Toronto 1970
  • Festival dell'Arte Cecoslovacca: 77 grafici, Galleria del Palazzo dei Principi, Corregio 1970
  • Czechoslovak Graphics 1960-1970, Museum of Modern Art, Oxford / Modern Art Oxford, Oxford 1970
  • 50 e uno grafici cecoslovacchi, Edificio Scolastico Giovanni Pascoli, Massafra 1970
  • Junge Künstler aus der ČSSR, Haus am Kleistpark, Berlín 1969
  • Michal Plánka, IV. výstava skupiny 5&2, Závodní klub pracujících, Uherský Brod 1968
  • Antonín Grůza, 5&2, Svaz československých výtvarných umělců, Praha 1967
  • Antonín Grůza, Výstava skupiny 5 & 2, Dům umění, Zlín 1965

Souborné publikace

[editovat | editovat zdroj]
  • Jiří Bernard Krtička, Fenomén drsnosti. Česká strukturální grafika, Hollar, Praha 2016, ISBN 978-80-906630-0-8
  • Mahulena Nešlehová, Informel a jeho přesahy, Galerie výtvarného umění, Cheb 2015
  • Richard Drury, Jan Štíbr, Umělecká beseda (Věčná pomíjivost / Eternal Transience), Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích 2009, ISBN 978-80-85090-01-7
  • Roman Musil a kol., Na zkoušku v ráji? (Umění šedesátých let ze sbírek Západočeské galerie v Plzni), Západočeská galerie v Plzni 2008, ISBN 978-80-86415-61-1
  • Ludvík Ševeček, Danica Lovišková (eds.), České a slovenské výtvarné umenie šesťdesiatych rokov 20. storočia / České a slovenské umění šedesátých let 20. století, Galéria Miloša Alexandra Bazovského v Trenčíne 2008
  • Richard Drury a kol., Soustředěný pohled / Focused View, Grafika 60. let ze sbírek členských galerií Rady galerií České republiky / 1960s Prints from the Collections of Czech Galleries Association Members, Rada galerií ČR 2007, ISBN 978-80-903422-2-4
  • Alena Potůčková a kol., Umění zrychleného času. Česká výtvarná scéna 1958-1968, ČMVU Praha 1999
  • Státní galerie ve Zlíně 1990 - 1997 / National Gallery in Zlín 1990 - 1997, ISBN 80-85052-28-8
  • Mahulena Nešlehová, Poselství jiného výrazu (Pojetí informelu v českém umění 50. a první poloviny 60. let), Artefact, Praha 1997, ISBN 80-902481-0-1 (BASE), ISBN 80-902160-0-5 (ARetFACT)
  • Prostor Zlín ´94 / Raum Zlín 94, Výtvarné sympózium a výstava v exteriérech města / Bildnerisches Symposion und Ausstelung in Stadtexterieuren 1994, ISBN 80-85052-19-9
  • Jiří Machalický, Česká grafika šedesátých let, Palác Kinských, Praha 1994
  • Mahulena Nešlehová, Český informel. Průkopníci abstrakce z let 1957-1964, GhmP Praha 1991
  • Geneviève Bénamou, Sensibilités contemporaines / Contemporary artistic sensibilities (70 artistes d'origine tchégue et slovaque hors tchécoslovaquie / 70 artists of Czech and Slovak origin living outside Czechoslovakia 1970 - 1984), Paris 1985
  • Schmerzende Wunde, Galerie Rafay, Kronberg im Taunus 1985
  • Luděk Novák, 300 malířů, sochařů, grafiků 5 generací k 50 létům republiky, Svaz českých výtvarných umělců, Praha 1968
  • Helena Knozová Kusáková, Šestá výstava moravské grafiky 1968, Kabinet grafiky, Brno 1968
  • Jiří Valoch, Nové výtvarné postupy: Dům umění města Brna 1967
  • Helena Knozová Kusáková, Moravská grafika 66, Kabinet grafiky, Brno 1966
  • České moderní malířství a sochařství, Oblastní galerie výtvarného umění, Gottwaldov (Zlín) 1965
  • Helena Knozová Kusáková, Moravská grafika, Kabinet grafiky, Brno 1964

Encyklopedie

[editovat | editovat zdroj]
  • Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění A-M, 548 s., Academia, Praha 1995, ISBN 80-200-0536-6
  • Zbyšek Malý (ed.), Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–1999 (III. H), Výtvarné centrum Chagall, Ostrava 1999
  • Milada Frolcová (ed.), Slovník žáků a absolventů zlínské Školy umění a Střední uměleckoprůmyslové školy ve Zlíně a v Uherském Hradišti /1939 - 2003/, Slovácké muzeum, Uherské Hradiště 2003

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]


Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jaroslav_Hovadík&oldid=24394655“