Jaroměřská chalupa
Jaroměřská chalupa byla stylizované obydlí, představené na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze v roce 1895. Reprezentovala mizející venkovský život a venkovská stavení v oblasti Jaroměřska a celého Polabí. Umístěna byla do areálu staročeské vesnice naproti kostelíku a v blízkosti chalup z Hlinecka a Blatska.
Historie
[editovat | editovat zdroj]V září 1894 byly již vypracovány plány a následně byla v Národních listech zveřejněna výzva o postavení chalup, kromě jaroměřské také chalupy z Trutnovska, Blatska, Heralecka, Opavska, Břeclavska atd.[1] Vzory k plánům pro výstavní chalupu poskytly stávající chalupy v Heřmanicích, Jasenné, Hořeněvsi, Krábčicích, Rožnově, Šestajovicích aj.[2] Zároveň jaroměřská chalupa představovala ukázku venkovských dřevěných stavení celého Polabí i Pojizeří. Zpracování těchto plánů se ujal architekt Josef Podhajský a stavbu provedl tesař A. Kubeš z Prahy.[3]
Na realizaci se kromě výkonného výboru národopisné výstavy finančně podíleli Okresní výbor jaroměřský, Obec jaroměřská a Záložna jesenická. Nábytek byl zapůjčen z jaroměřského muzea a mnoho dalších věcí ze soukromých sbírek obyvatel Jaroměřska.[4]
Výzkumem a sběrem exponátů určených především do interiéru chalupy se zabývalo několik místních amatérů-etnografů. Zejména se jednalo o obuvníka Josefa Dušku z Josefova, který byl autorem Pamětí města Josefova z roku 1885, který se soustředil na sběr krojů, nábytku ale i archeologických předmětů. Cukrář Josef Matějka byl umělecky zdatný a doplňoval popisy lidové architektury i nábytku vlastními kresbami. Dalším nadšencem byl profesor kreslení jaroměřské řemeslnické školy Josef Šíma, který se zabýval lidovou výšivkou a svůj výzkum dokumentoval také fotografiemi, což na tehdejší dobu ještě nebylo běžné.[2] Během výzkumu a sběru byla navázána spolupráce s pražskými funkcionáři Národopisné výstavy českoslovanské v Praze. Spolupráci zprostředkoval ředitel Národního divadla v Praze dr. František Šubert, který se v roce 1949 narodil v Dobrušce a měl část rodiny i v Jaroměři.[2]
Jaroměřská chalupa představovala typické znaky lidové architektury na Jaroměřsku v poloviny 19. století. Zevrubný popis chalupy přinesl v době konání výstavy týdeník Ratibor.[4] Jednalo se o dřevěné roubené stavení obdélníkového půdorysu. Nad hlavním vchodem byla umístěna roubená pavlač podepřena dvěma sloupy. Sedlová střecha byla uprostřed došková a po okrajích šindelová. Interiér tvořila světnice a dvě přilehlé komory s hospodářskými místnostmi a chlévem ve spodní a zadní části stavení. Pro vnitřní vybavení byly po několikaletém studiu a sběru vybrány autentické součásti venkovských stavení jako byla pec, dubový trnožový stůl, několik židlí, lavice, koutnice, bidlo, nádobí, a to hliněné, cínové i skleněné, obrázky svatých, kříž, ale také tkalcovský stav, kusy oděvů. V jedné komoře byla postel a truhly a ve druhé byla zřízena spíž.[3] Zajímavostí byly dřevěné hodiny ve světnici, na jejichž ciferníku byla zobrazena v té době již zbořená pevnostní Pražská brána v Hradci Králové. Za chalupou byla také malá zahrádka s léčivými bylinkami a včelím úlem. K němu byly k vidění nástroje k získávání medu. Návštěvníci mohli vidět také náčiní ke zpracování lnu.[4]
Výstavní jaroměřská chalupa byla po dobu výstavy obydlena. Necelého půl roku ji obývali výměnkáři Jan Hejcman (1831–1906) a Marie Hejcmanová (rozená Kubásková, 1836–1906) z Jasenné. Byli zaměstnáni společností Národopisné výstavy českoslovanské jako ,,dozorcové výstavní vesnice“. Byli oblečeni do typických selských krojů a v chalupě dělali prohlídky.[2] Časopis Ratibor přesně popisuje podobu oblečení obou obyvatel jaroměřské chalupy. Hospodyně měla sukni z mezulánu, vyšívanou zástěru a taktéž vyšívanou šněrovačku, kabátec a přes něj bílou plachetku. Na hlavě měla zdobený čepec a kolem krku české granáty. Hospodář nosil světlé kožené kalhoty s opaskem s paví výšivkou, modré nebo bílé punčochy a obouval střevíce s přezkami. Dále měl vestu, dlouhý zelený kabát se šosy a velkými kovovými knoflíky, hedvábný šátek a plstěný klobouk.[4]
Dochovaná podoba
[editovat | editovat zdroj]Část Jaroměřské chalupy je zachována dodnes v obci Obříství na Mělnicku, kam ji v roce 1902 nechal přesunout spisovatel Svatopluk Čech. Ten připojil ke svému zděnému domu přední část chalupy s pavlačí, kde se nachází světnice. Roubená světnice je od roku 1958 chráněna jako kulturní památka.[5]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Skupina statků a chalup na příští národopisné výstavě v Praze. Národní listy [online]. 1894-09-12 [cit. 2025-01-23]. Dostupné online.
- ↑ a b c d UHLÍŘ, Jiří. Činnost muzea v Jaroměři (1883–1983). Jaroměřský zpravodaj [online]. 1983-08-01 [cit. 2025-01-23]. Dostupné online.
- ↑ a b Národopisná výstava Českoslovanská. www.nulk.cz [online]. [cit. 2025-01-23]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Jaroměřská chalupa na národopisné výstavě v Praze. Ratibor [online]. 1895-06-01 [cit. 2025-01-23]. Dostupné online.
- ↑ Roubená světnička. Památkový Katalog [online]. Národní památkový ústav [cit. 2025-01-23]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroměřská chalupa na Wikimedia Commons