Jan Zítek
| Jan Zítek | |
|---|---|
| Narození | 24. června 1826 Praha |
| Úmrtí | 6. července 1895 (ve věku 69 let) Lčovice |
| Národnost | česká |
| Povolání | malíř, rytec |
| Manžel(ka) | Marie von Schragl |
| Příbuzní | Josef Zítek (bratr) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jan Zítek (24. června 1826 Praha[1] – 6. července 1895 Lčovice[2]) byl český malíř a rytec,[3] bratr architekta Josefa Zítka (tvůrce původního návrhu Národního divadla).[4]
Život
[editovat | editovat zdroj]Jan Zítek byl starší syn Josefa Zítka (1793–1832) a Josefy, rozené Filemanové (1797–1856). Otec, pocházející z Bzové u Žebráku, odešel ve 20. letech 19. století do Prahy, kde se oženil, syn Jan se narodil krátce po svatbě. V roce 1832 se otec nakazil cholerou a zemřel, jeho třetí syn (druhý syn, též Josef, zemřel krátce po narození) Josef Zítek, pozdější architekt, se narodil po smrti svého otce.[4]
Vdova Josefa Zítkova živila po smrti manžela sebe a své dva syny šitím a praním prádla a musela se zadlužovat. Lepší místo nalezla až v roce 1839, kdy se stala pradlenou u advokáta Adolfa Maria Pinkase a přestěhovala se s dětmi do jeho domu na Kampě č. 515.[5] Dům navštěvovaly významné osobnosti českého života jako František Palacký, Karel Havlíček Borovský a Josef Mánes. Sourozenci se sblížili s Pinkasovým synem Soběslavem Hippolytem (1827–1901), pozdějším malířem.
Právě Josef Mánes, který si povšiml zájmu všech tří chlapců o kreslení, inspiroval nejspíš Jana Zítka k zájmu o rytinu. V polovině 40. let 19. století získal Jan stipendium na rytecké škole při pražské polytechnice, kterou vedl Jiří Döbler. Po jeho smrti, v roce 1845 získal Jan Zítek od českých stav stipendium do Vídně, kde se stal žákem vídeňské Akademie[6] a vypracoval se na vynikajícího mědirytce. V roce 1860 se vrátil do Prahy, kde byl zaměstnán jako suplent na pražské reálce, poté se vrátil do Vídně, kde se věnoval výhradně rytině[7]
V roce 1864 přijal profesuru učitele kreslení v Gorici, v roce 1865 se natrvalo vrátil do Prahy. Jeho žáky na reálce v Praze byli např. Antonín Chitussi, Emanuel Krescenc Liška, Jan Zeyer, Adolf a Karel Liebscherovi. Jeho zdraví nebylo pevné a roku 1867 odjel po záchvatu mrtvice na léčení, které mu finančně umožnil bratr Josef, do Rožnova pod Radhoštěm; později navštěvoval každoročně lázně, zejména Jeseník (Gräfenberg).
Od roku 1865 do odchodu do důchodu (1874) byl profesorem architektury na pražské reálce.[8]
Když v roce 1888 manželka Marie Zítková zemřela, postaral se o svého nemocného bratra Josef Zítek, který ho přestěhoval do svého bytu. Zemřel na zámku svého bratra ve Lčovicích a byl pochován na hřbitově v Malenicích.[2]
Rodinný život
[editovat | editovat zdroj]Manželka, rozená Marie Edle (šlechtična) von Schragl (1836–1858) pocházela ze Štýrského Hradce.[1] Manželství bylo bezdětné.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Jan Zítek byl znám především svými rytinami podle kreseb významných výtvarných umělců.[7]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Jan Zítek: matka Josefa Zítková (kresba, 1855) -
Jan Zítek: Pomník Radeckého v Praze (rytina podle Christiana Rubena, 1853) -
Jan Zítek: Sv. Petr a sv. Jan křtí (první biřmování v Samaří), ocelorytina
Zajímavost
[editovat | editovat zdroj]Zítkův kolega na pražské reálce Ferdinand Vaněk zanechal na jeho tamní působení vzpomínky velmi osobního charakteru. Vypověděl např., že napadal na levou nohu, pravděpodobně po mrtvici, a že byl proto předmětem posměchu profesorského sboru i studentů, i když si ho jako pedagoga vážili. O jeho češtině (po pobytu ve Vídni a Gorizii, kde vyučoval v němčině) prohlásil:
| „ | Česky mluvil stěží a ač o sobě prohlašoval, že je stoupencem Sladkovského a českého rodu a smýšlení, měl jsem jeho vlastenectví přece jen v podezření...Před vídeňskými nádeníky se bál, aby na něho a na ústav nepadl stín podezření, že snad sympatizuje s českou politikou. Smýšlení byl jinak však svobodomyslného a urputný nepřítel jezuitů. | “ |
| — Ferdinand Vaněk: Mé povolání učitelské[9] | ||
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Soupis pražských obyvatel. [s.l.]: Archiv hl. m. Prahy Dostupné online. Kapitola Zítek Johann,1826.
- ↑ a b STANĚK, Libor. Pamětní knihy farního úřadu Malenice. České Budějovice, 2010. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita. Vedoucí práce Marie Ryantová. s. 51–52. Dostupné online. Archivováno 20. 4. 2023 na Wayback Machine.
- ↑ TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců 14.. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 1994. Dostupné online. Kapitola Zítek Jan, s. 733. Dostupné online po registraci.
- ↑ a b DVOŘÁKOVÁ, Zora. Josef Zítek. Praha: Melantrich, 1983. Dostupné online. Kapitola Předkové, s. 11. Dostupné online po registraci.
- ↑ Policejní ředitelství I, konskripce, karton 732, obraz 412. Praha: Národní archiv Dostupné online.
- ↑ ANNO, Ost-Deutsche Post, 1854-07-16, Seite 3. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2023-04-23]. Dostupné online.
- ↑ a b Professor Jan Zítek mrtev. Národní listy. 1895-07-09, s. 2. Dostupné online.
- ↑ KLECANDA, Jan. Almanach bývalých žáků české reálky Pražské. Praha: Nakladatelství vydavatelů, 1893. Dostupné online. S. 34.
- ↑ VANĚK, Ferdinand. Mé povolání učitelské. Nové směry. Čís. 1–10/1931-1932, s. 115–116. Dostupné online po registraci. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- DVOŘÁKOVÁ, Zora. Josef Zítek. Praha: Melantrich, 1983. Dostupné online. Dostupné online po registraci.
-->