Přeskočit na obsah

Jan Urban Jarník

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan Urban Jarník
Narození25. května 1848
Potštejn
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí12. ledna 1923 (ve věku 74 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánífilolog, překladatel, pedagog, vysokoškolský učitel, spisovatel a romanista
Alma materVídeňská univerzita
Témataromanistika a albánština
DětiVojtěch Jarník
Hertvík Jarník[1]
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pamětní deska na jeho domě v Potštejně

Jan Urban Jarník (25. května 1848 Potštejn[2] — 12. ledna 1923 Praha-Podolí[3][4]) byl český profesor románských jazyků, zaměřený zejména na srovnávací jazykovědu, rumunštinu a albánštinu. Univerzitní studia absolvoval ve Vídni, od roku 1882 vyučoval jako profesor na české univerzitě v Praze, kde založil seminář pro románskou filologii. Věnoval se vědeckému zkoumání a popularizaci rumunské kultury, překládal česká literární díla do rumunštiny, sbíral lidovou tvorbu v Sedmihradsku. Roku 1919 se účastnil jednání o navázání diplomatických styků Československa a Rumunska. Podporoval nemajetné studenty, propagoval rodné Potštejnsko a organizoval české okrašlovací spolky. Získal si všeobecnou úctu v Čechách i Rumunsku, byl přijat do několika vědeckých společností a stal se čestným členem řady studentských spolků. Významné je také jeho lingvistické dílo, v němž se zabýval rumunskou frazeologií, morfologií, lexikografií a fonetikou.[5]

Život

[editovat | editovat zdroj]
Jarníkův rodný dům

Narodil se 25. května 1848 v Potštejně. Navštěvoval obecnou školu v rodném městě a ve Vysokém Mýtě. Ve čtrnácti letech nastoupil na gymnázium v Rychnově nad Kněžnou, odkud o rok později přešel do Hradce Králové. Po maturitě byl přijat na univerzitu ve Vídni, kde studoval češtinu, němčinu, francouzštinu, italštinu, angličtinu, sanskrt a srovnávací mluvnici indoevropských jazyků.[6] Účastnil se tam rovněž činnosti v českém akademickém spolku.[7]

Roku 1874 složil učitelské zkoušky a získal cestovní stipendium, na jehož základě strávil rok na univerzitě v Paříži. V roce 1876 získal titul doktora filosofie, o dva roky později se habilitoval v oboru románské filologie. Souběžně vyučoval francouzštinu na reálných školách ve vídeňském Leopoldově. Podnikl také dvě cesty do rumunských krajů — roku 1876 pobyl několik měsíců v Blažejově (Blaj), v roce 1879 znovu navštívil Sedmihradsko a podíval se i do Bukurešti.[6]

V roce 1882 byl přijat jako mimořádný profesor na nově zřízenou českou univerzitu v Praze. Zřídil zde seminář pro románskou filologii, první v Rakousku.[6] Roku 1898 se stal řádným profesorem.[7]

Vedle vědecké a pedagogické činnosti se snažil o zlepšení sociální situace nemajetných studentů. Zprostředkovával možnosti přivýdělku (doučování, tlumočení pro obchodníky),[8] pomáhal organizovat studentské spolky (Svépomoc, všestudentské slavnosti, Svaz českoslovanského studentstva),[9] štědrovečerní večeře pro studenty, kteří nemohli na svátky odjet domů.[7] Za svou obětavou péči byl přezdíván „otec studentů“.[9]

Nezapomínal ani na rodný kraj. Roku 1882 spoluzakládal potštejnský okrašlovací spolek a romantické okolí této obce propagoval tak, že se stalo oblíbeným cílem pro letní dovolené Pražanů.[6] Později přispěl k založení Svazu českých spolků okrašlovacích.[9]

Roku 1919 se účastnil jednání o navázání diplomatických styků mezi Československem a Rumunskem.[10] V Bukurešti přednášel za účasti vlády a diplomatického sboru o své činnosti pro sblížení obou národů.[11] Královský pár ho v Sibiu pozval k delšímu rozhovoru.[12] Téhož roku odešel do důchodu.[13]

Za svou činnost si získal všeobecnou úctu. Stal se řádným členem České akademie, České společnosti nauk, důstojníkem Francouzské akademie v Paříži, dopisujícím členem rumunské akademie, čestným občanem Potštejna a čestným členem většiny studentských spolků.[7] Během 1. světové války bylo jeho jméno známé i mezi prostými Rumuny, kteří ho uznávali jako „tvůrce jejich řeči“ (napomohl ke sjednocení sedmihradských nářečí, silně ovlivněných slovanskými prvky).[8]

Zemřel 12. ledna 1923 v podolském sanatoriu po krátké nemoci.[9] Po rozloučení v pantheonu Zemského muzea za účasti vyslanců Francie a Rumunska, představitelů ministerstev školství a zahraničních věcí, akademiků a studentů následoval pěší průvod do olšanského krematoria.[10] V říjnu téhož roku mu byla v akademické menze umístěna pamětní deska s bustou, kterou zhotovil sochař Fiala.[14]

Je po něm pojmenována důležitá ulice v samém historickém centru rodného Potštejna, vedoucí přes prostranství mezi kostelem a zámkem, a také Jarníkovy schody vedoucí na vrch Hostibejk v Kralupech nad Vltavou.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Byl autorem např. následujících článků:[6]

  • Něco o Rumunech, článek v almanachu vídeňského akademického spolku na oslavu 70. narozenin A. V. Šembery (1877)
  • Sprachliches aus rumänischen Volksmärchen (O jazyku rumunských báchorek) v programu nižší reálky v Leopoldově (1877)
  • Reisebriefe eines Philologen (Listy z cest filologa) v časopise Osten (1879)
  • O důležitosti studia jazyka rumunského (tamtéž), jeho habilitační práce
  • Zur albanischen Sprachenkunde (K jazykovědě jazyka albánského), v programu leopoldovské reálky (1881)
  • Vzpomínky na pobyt mezi Rumuny (Světozor 1882)
  • O příponě -eală v rumunštině (Listy filologické a pedagogické 1883)

Knižně vyšly např.:[15]

  • Index zu Diez’ Etymol. Wörterbuche der rom. Spr. (Index ku Diezově Etymologickému slovníku rom. jaz.), klíč k podkladům slovníku zakladatele románské filologie (1878)
  • Příspěvky ku poznání nářečí albánských (1883)
  • Doine și strigături din Ardeal (Národní písně a popěvky ze Sedmihradska), nákladem rumunské akademie, společně s žákem Andrei Bârseanu (1885, reedice 1968)
  • Dvě verse starofrancouzské legendy o sv. Kateřině Alexandrinské (1894)
  • Humanitního spolku slasti a strasti (1902)
  • Podstata, cíl a organisace okrašlování, hlavně po stránce národohospodářské a esteticko-výchovné (1911)
  • Průvodce zátiším Potštýnským a okolím (1911), oceňovaná turistická příručka[16]
  • Rozmluvy s raněnými vojíny rumunské národnosti (1914)

Do rumunštiny přeložil:[6]

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ kolektiv autorů: Ottův slovník naučný. Praha: Nakladatelství Jan Otto. Dostupné online.
  2. ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených 1818-1849 v Potštejně, sign.133-2, ukn.7693, str.193. Dostupné online
  3. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Štěpána, sign. ŠT Z16, s. 137. Dostupné online.
  4. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých v Podolí, sign. POD Z5, s. 183
  5. ↑ ČERNÝ, Jiří; HOLEŠ, Jan. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. 1. vyd. vyd. Praha: Libri ISBN 978-80-7277-369-5. S. 284-286. 
  6. ↑ a b c d e f Prof. dr. Jan Urban Jarník. Zlatá Praha. 1886-06-11, roč. 3, čís. 26, s. 410–411. Dostupné online [cit. 2012-01-03]. 
  7. ↑ a b c d Otec studentsva mrtev. Národní listy. 1923-01-13, roč. 63, čís. 11, s. 3. Dostupné online [cit. 2012-01-03]. 
  8. ↑ a b JUDA, Karel. Za učitelem otcem. Národní listy. 1923-01-15, roč. 63, čís. 13, s. 1. Dostupné online [cit. 2012-01-03]. 
  9. ↑ a b c d Prof. Jan Urban Jarník mrtev. Národní listy. 1923-01-12, roč. 63, čís. 10, s. 2. Dostupné online [cit. 2012-01-03]. 
  10. ↑ a b Pohřeb prof. dra. J. U. Jarníka. Národní listy. 1923-01-16, roč. 63, čís. 14, s. 2. Dostupné online [cit. 2012-01-03]. 
  11. ↑ Přednášky prof. Jarníka v Bukurešti. Národní listy. 1919-06-11, roč. 59, čís. 136, s. 5. Dostupné online [cit. 2012-01-03]. 
  12. ↑ Prof. dr. Urban Jarník u rumunského krále. Národní listy. 1919-06-24, roč. 59, čís. 147, s. 3. Dostupné online [cit. 2012-01-03]. 
  13. ↑ První rok českého vysokého učení Karlova v Československé republice. Národní listy. 1919-12-04, roč. 59, čís. 284, s. 3. Dostupné online [cit. 2012-01-03]. 
  14. ↑ Otci studentstva. Národní listy. 1923-10-22, roč. 63, čís. 290, s. 1. Dostupné online [cit. 2012-01-03]. 
  15. ↑ Podle seznamu prací v NK ČR
  16. ↑ Potštýn. Národní listy. 1911-10-12, roč. 51, čís. 282, s. 1. Dostupné online [cit. 2012-01-03]. 
  17. ↑ Univ. prof. Hertvík Jarník zemřel. Národní politika. 1938-12-11, roč. 56, čís. 341, s. 4. Dostupné online [cit. 2012-01-03]. 
  18. ↑ Janák, Jan: Hertvík Jarník (12.12.1877-9.12.1938). In: Státní vědecká knihovna v Brně. Jubilejní sborník 1808 – 1883 – 1958 - 1983. Edd. Jiránová, Olga – Kubíček, Jaromír, Brno 1983.
  19. ↑ KOŘÍNEK, Vladimír; VYČICHLO, František. Akademik Vojtěch Jarník šedesátníkem. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 1958, roč. 3, čís. 1, s. 1–8. Dostupné online [cit. 2012-01-03]. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Urban_Jarník&oldid=24365985“